Hlavní navigace

Na štěstí nárok není… Musíme se o něj zasloužit

21. 7. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
„Šťastní lidé dokážou ve své činorodosti vykopat strom a přesadit ho na jiné místo. A lidé, kteří trpí depresí, často nedokážou ani vytlačit zubní pastu na kartáček…“ Autor citátu Anton A. Bucher se ve své obsáhlé knize zabývá různými aspekty štěstí. Na otázku „Jak být šťastný?“ odpověď známe. Těžší je uvést tyto zásady do života.

Spravedlivější a veskrze správnější by bylo větu v titulku poněkud upravit. Místo slůvka „se“ napsat „si“. Jenže život není spravedlivý. Byť si třeba zasloužíte plnou náruč štěstí, kýžený pocit jako by prchnul v dál. Není to jen vaše smůla. Chybička se vloudila i v souvislosti s dlouhodobým rozvojem života na zemi.

Přeje dnešní doba pocitu štěstí?

Dávno již tomu, co Charles Darwin spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přirozeným výběrem – příčinou a hybatelem evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní. Každému je jasné, oč lepší je být šťastný, spokojený a zdravý, než se trápit opakem. Sociobiologové tvrdí, že sama matka příroda preferuje právě tyhle charakteristiky.

Genům prospívá, pokud jsou uloženy ve spokojeném, dobře fungujícím organismu. Mladík vyzbrojený lukem a šípy – Amor – si za léta svého zahrávání s lidmi již mnohokrát ověřil i souvislost spokojenosti, třeba i prchavého štěstí, s činy směřujícími k zachování rodu. „Z evolučního hlediska jsou moderní životní podmínky pro štěstí škodlivé,“ napsal Anton A. Buchler v pozoruhodné knížce Psychologie štěstí vydané nedávno česky v nakladatelství Portál. Vysvětluje to faktem, že lidský mozek je spíše nastaven na okamžité radosti než na budoucnost, i objektivním nárůstem depresí. Při vší úctě k citovanému dílu, které důkladně využívá mnohé výzkumy, je poněkud zjednodušené a gender nekorektní tamní srovnání minulosti s dneškem:

„Přes to všechno skutečně prameny štěstí zůstaly identické: vystříknout své sperma do klína ženy, které důvěřuji, držet v náručí novorozenou dcerku nebo vnuka, nastěhovat se do domu, který jsem postavil vlastníma rukama, stát svému příteli po boku radou i činem.“

Pocit štěstí – jen z desetiny je dán vnějšími okolnostmi 

Možná vás překvapí, že jak tragédie, tak i kladné, s pocity štěstí obvykle spjaté události přinášejí určitý stres. Stěží vás ale překvapí nedávno v Nizozemí publikované zjištění, že se na ony pozitivní události přizpůsobíme snadněji než na jejich chmurné protivy.

Míra štěstí není navíc stále stejná. U extrovertů mívá spíše sklon k růstu. U neurotiků je tomu naopak.

Za objektivně prokázaný je považován vzorec, který považuje štěstí z poloviny ovlivněné dědičnými vlivy a ze čtyřiceti procent naším chováním a přístupem k životu. Pouhá desetina je dána vnějšími okolnostmi. Pouhých deset procent se zdá být málo. Leč seriózní vědecké studie v zahraničí potvrdily, že není valný rozdíl mezi mírou štěstí dlouhodobě vězněných zločinců a jejich strážců.

Příliš štěstí škodí

Nadmíra štěstí může vést k podcenění nebezpečí a různým formám nerozumného jednání.

V desetibodové škále je za ideální považováno štěstí odpovídající sedmi až osmi bodům. Přináší optimální poměr mezi „zásobou na horší časy“ a možností ještě využít stav, kdy my, květy evoluce a pánové tvorstva, jsme vskutku „šťastní jak blecha“.

Jak být šťastný tak akorát?

Všechny dobré zásady již byly vymyšleny. Nyní již zbývá „maličkost“ – realizovat je. Bonmot má pravdu. Věda o postupech zvyšujících pocity štěstí doporučuje na první pohled známé a nepříliš složité aktivity. No, nezkuste to.

Vitalia_IG

Chybička se ovšem vloudí, pokud „znát a zkusit“ nedoprovází patřičná vytrvalost. Slovy dávného kupletu: „Ono se to snadno řekne, ale je to těžký…“

Zásady pro šťastný život

  • Být aktivní, činorodý, neznat nudu.
  • Pobývat v dobré společnosti.
  • Mít smysluplnou práci.
  • Dokázat reálně plánovat svůj život a cíle přizpůsobit měnící se realitě.
  • Nehodnotit svět a životní události „černými brýlemi“ aneb „Pryč s ustaraností“.
  • Jednat dle zásady „vrabec v hrsti je lepší než holub na střeše“. Šťastnější jsou lidé, jež naplní své, byť menší aspirace, než ti, kdož chtějí nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.
  • Optimismus není „opium lidstva“, ale lék na nejrůznější strádání. Je báječný, byť platí všeho s mírou.
  • Přehnaný optimismus dříve či později vede ke zklamání a sebeobviňování. Hřebík kladívkem do panelu nezatlučeš.
  • Žít život „teď a nyní“ – řešit aktuální problémy.
  • Mít rád sám sebe a být sám sebou.
  • Usilovat o kladné sociální vztahy.
  • Nenamlouvat si, že nemám negativní pocity. Tím je jen potlačíme. Spíše hledat jejich příčiny, a ty v rámci možností odstranit.
  • Nebýt sám, udržovat blízké vztahy a partnerství.
  • Zapomenout na výmluvu: „Byl bych šťastný, kdyby…“
  • „Je lepší a schůdnější být spokojený, než být perfektní,“ platí jak v životě, tak v přístupu k usilování ke štěstí. Naprostá dokonalost je nedosažitelná a usilovat o ni je dlouhodobý stres.
  • Chyba je jen chyba, chybami se člověk učí. V rámci možností se ji snažme napravit, ale tím, co nelze změnit, se netrapme. Věda zde potvrzuje platnost konstatování majora Terazkyho:„Čo bolo, to bolo.“
  • „Žádná křeč“. Pokud budeme považovat usilování o štěstí za základní cíl života, riskujeme spíše deprese.
  • Štěstí nepovažovat za samozřejmost ani za „nárokovou dávku“.

„Jak prosté, milý doktore Watsone,“ děl Sherlock Holmes.

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).