Rozálka se narodila teprve v prosinci, po necelém měsíci jí ale začala důsledkem virové infekce akutně selhávat játra. To je v jejím věku velice vzácné. V takovém případě jde doslova o každou hodinu, bez zásahu miminko nemá šanci na přežití.
Co se dozvíte v článku
Strýc se přihlásil sám
Najít orgán od zemřelého dárce bývá v takovýchto případech velmi obtížné a často se to nestihne. I proto se hned od začátku uvažovalo o dárci živém, což bývají většinou rodiče. Novopečená maminka však nemohla játra darovat, protože byla ještě v šestinedělí, a otec má jinou krevní skupinu. Přihlásil se ale strýc.
„K tomu dárcovství se velmi aktivně hlásil. My vždycky vyšetřujeme pouze jednoho žijícího dárce, dělá se to všude na světě. To znamená, že ve chvíli, kdy se rodině hlásí tři, my je nemůžeme vyšetřovat všechny najednou a pak rozhodnout, který je nejvhodnější. Takhle to nefunguje. Rodina se musí domluvit, kdo bude první. Tady to byl strýc. Toho jsme vyšetřili a vzhledem k tomu, že ty parametry byly vhodné, tak také daroval a ta transplantace proběhla,“ řekl v podcastu IKEM profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM.
„Máme chatovací skupinu, kde jsme rodině psali, jak na tom Rozálka je a že bude muset na transplantaci. Bratr se hned nabídl, že pomůže. Nemůžu ani popsat, jak jsem jemu i zdravotníkům vděčná,“ popsala Rozálčina maminka Jana B.
Lékaři nesmí ublížit dárci
Zákrok byl náročný hned ve třech ohledech. Lékaři nikdy dříve netransplantovali játra takto malému dítěti. „Všechny dosud transplantované děti byly větší, byť ne o mnoho. Zadruhé to bylo akutní jaterní selhání, které je v takto nízkém věku vzácné. A za třetí ten výkon jsme provedli od žijícího dárce. Transplantace od žijícího dárce jater je obrovsky stresující výkon, protože operujeme zdravého člověka, kterému nesmíme ublížit, a tady je to okořeněno o to, že ten příjemce, v tomto případě to malé děvčátko, je ohrožené na životě akutním jaterním selháním,“ popsal profesor Froněk.
Původně byla v plánu ranní transplantace, ale na sál musel transplantační tým nakonec už večer.
Operace trvá mnoho hodin
„Nejprve operujeme žijícího dárce, výkon trvá v průměru 6 hodin, následně tu odebranou část jater musíme ještě upravit, někdy zmenšit a současně nastavit cévy. To trvá až 4 hodiny. Pak musíme u příjemce, což byla v tomto případě ta malá dívenka, nejprve odstranit nemocná játra a teprve potom vkládáme štěp, což může trvat 3 i více hodin,“ vysvětlil profesor Froněk.
„V případě akutního selhání jater jde o dny a někdy i o hodiny, jinak není šance na přežití. Velkou výzvou tak bylo pro chirurgy i anesteziology také rozhodování o provedení transplantace části jater od žijícího příbuzného dárce, navíc v urgentní situaci,“ popisuje docentka Eva Kieslichová, přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM.
Spolupráce s Thomayerovou nemocnicí
Po náročném operačním výkonu následovala neméně náročná pooperační péče. Dárce jater zvládl výkon dobře a bez komplikací. Péče o malou pacientku na resuscitačním oddělení vyžadovala nasazení velkého týmu. Zásadní roli sehrála spolupráce dvou zařízení. Sestry resuscitačního oddělení KARIP IKEM pečovaly o dívku spolu se specialistkami z Fakultní Thomayerovy nemocnice. IKEM totiž sám nemá dětské oddělení.
„Ještě před transplantací jsme připravili rozpis služeb a zařídili, aby naše dětské sestry mohly pracovat přímo v IKEM, a zároveň jsme byli k dispozici i my lékaři ke konzultacím,“ řekl primář Oddělení dětské intenzivní medicíny z FTN Martin Prchlík.
V čem je péče o tak malé děti jedinečná?
Péče o takto malé pacienty má plno specifik, nejde jen o velikost tělíčka a nezralost jejich orgánů. Mají také jiný podíl vody v těle a léky se musejí jinak dávkovat. Potíže mohou být i s udržením tepla – Rozálka musela ležet ve speciálním vyhřívaném lůžku.
Játra malé pacientky sice fungovala po transplantaci dobře, selhávat jí ale začaly ledviny. Lékaři ji proto museli napojit na kontinuální dialýzu. Záhy se podařilo pacientku stabilizovat, došlo i k úpravě funkce ledvin a po týdnu pobytu v IKEM ji mohli lékaři přeložit na pediatrické oddělení intenzivní péče do Thomayerovy nemocnice. V půlce února se pak vrátila domů a do nemocnice bude dojíždět jen na pravidelné kontroly.
Játra s dívenkou porostou
Další transplantace už by neměla být nutná. Její nový orgán poroste s ní. „Téměř všechna transplantovaná játra jsou na celý život. Není potřeba je znovu měnit, stává se to v podstatě jenom ve dvou případech. Buď pokud by ta samotná nemoc jater napadla ta nová transplantovaná znovu, což není tento případ, a nebo v případě, že by to dítě, a platí to stejně u dospělých, vyvinulo komplikaci, která nemá jiné řešení než druhou transplantaci. To je velmi vzácné,“ dodal Froněk.
Obě nemocnice na programu transplantace jater u dětí dlouhodobě spolupracují. „Intenzivní zdravotní péčí se v souvislosti s transplantačním programem u dětí zabýváme už od roku 1996 a k dnešními dni jde o 217 těchto případů,“ shrnul docent Zdeněk Beneš, ředitel FTN.
ČLÁNKY DO MAILU