Koprolalie: Postižený vulgarismy říkat nechce

Choť admirála hodlala navštívit lodě v přístavu. Kapitán vyhlásil nástup všech námořníků a pravil: „Na palubu přijde dáma a jistě se vás bude na ledacos ptát. Ne abyste jí odpovídali samými sprosťárnami…“ pokračoval nabádavě. „Když se vám bude chtít říci sprosté slovo, tak místo toho řekněte lalalala.“ Nastal Den D, hodina H. Dáma přicupitala. Nelenila položit zarostlému mořskému vlkovi otázku, jak je spokojen se svou prací. Námořník si s podivnou grimasou odplivl a pravil: „Lalalalalalalalalalala, stojí to za h…“

Potud didaktická anekdota. Zajímavější než počet vulgarismů nahrazených lalala, je onen úšklebek a uplivnutí. To ve spojení s nadávkami připomíná totiž spojení tiků, grimas a nadávek nazývané Touretteův syndrom. Za své jméno vděčí psychiatrovi a neurologovi Georgi Gillesi de la Tourette. Ten – právě před 130 lety – popsal jako první tuto chorobu.

Jak souvisí tiky a „kokrhání“

Jde o vrozené neuropsychiatrické onemocnění projevující se pohybovými nebo zvukovými tiky a dalšími poruchami. Identifikováno bývá ještě v předškolním věku. Tiky v této souvislosti bývají proměnlivé – grimasy, záškuby, mrkání atd. Objeví se i neobvyklé tiky zvukové. Např. něco na způsob kokrhání. Do jisté míry a spíše krátkodobě je lze potlačit vůlí. Trvalé potlačení možné není. I chvíle často zoufalého „zvládání“ stojí velké úsilí. Žádný z uvedených projevů není schválnost ani důsledek nekázně.

Syndrom je výrazně častější u chlapců než u dívek. Dříve byla předpokládána nižší inteligence u postižených. To ovšem moderní výzkumy zcela vyvrátily. IQ může být i nadprůměrné. O to výraznější pak mohou být osobní depresivní pocity – od úzkosti ze zesměšnění po zoufalou rezignaci. Syndrom mnohdy souvisí s tzv. poruchami „dys“, se specifickými poruchami učení mimointelektového původu.

Syndrom ADHD, tedy nadměrná aktivita a nepozornost, je blízce příbuzný. Často se vyskytují společně. Ani v jednom případě nejde o zlozvyk.

Koprolálie: Postižený vulgarismy říkat nechce

„Záliba užívati v řeči výrazů oplzlých a sprostých… necudných, neurvaleckých a siláckých,“ je nazývána koprolálie. Citace vymezení je převzata z Ottova slovníku naučného. Koprolálie může být součástí komplexu příznaků Tourettova syndromu. Tak se děje zhruba u patnácti procent nemocných se zmíněným syndromem. Koprolálie ale není podmínkou k jeho diagnóze.

Klasická řekněme do rámce psychiatrických poruch začleněná koprolálie není záležitostí špatné výchovy nebo provokace. Postižený vulgarismy říkat nechce. Existuje však i jiná varianta.

Koprolálie může být použita (zneužita) jen jako vznešený název pro řeč sprosťákovu, česky charakterizovanou slovy – „mluví jako kanál“. Vzdělanec se v této souvislosti může vyjádřit o nerespektování kulturního tabu.

Vulgarismy jen v duchu

U Tourettova syndromu bývají vykřikovány vulgarismy jednoslovní a obvykle stálým opakováním poněkud fádní. Zkušeným koprolalistou můžete být – bez ztráty kytičky a image jemného, dobře vychovaného člověka. Lidé trpící touto zvláštností ji nemusí prezentovat nahlas. Mohou klít pouze v duchu. Zabrání tím pomyslné dvojce z chování, ba ani nebudou považováni za ostřelovače mravní vyspělosti mládeže. Horší je, že „polykaná“ koprolálie posiluje úzkostné ladění psychiky postižených. Může vyvolávat pocity méněcennosti i „děs a hrůzu“. To je pravý opak další kategorie známé z této oblasti, tzv. kontextově-řetězového klení.

Jde o nadávání v určité situaci. Typická je jízda autem v roli řidiče. Stěží lze rozhodnout, zda v úvodu citovaný námořník odpověděl řetězovým klením nebo čistou koprolálií.

Čtěte dále: Psychopati za volantem – každý desátý

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pokud někdo občas zakřičí, lépe řečeno nesmyslně zařve něco vulgárního, udělá pár grimas, může to být nemocný člověk. Tresty nebo odmítáním jeho osoby stav zhoršíme. Výčitkami a manipulací typu „už bys měl dostat rozum, starý jsi na to dost,“ zhoršíme depresi. Pokud si dítko oblíbí nějaký vulgarismus dejme tomu s krásně znějícím pr…, není zločinec. Tiky nejsou pokusem rozčílit nebo zesměšnit dospělé.

A nadávající řidič? Inu, mějme pro něj pochopení. Ať hodí kamenem, komu se něco podobného nikdy nestalo. Pokud ovšem vozíte děti a nedržíte jazyk na uzdě, nedivte se jejich slovní zásobě. Nadávky jsou zvučné a dobře se pamatují.