Hlavní navigace

Slizké, ale chutné. Nejklouzavější houby

 Autor: Nina Havlová
Začala sezóna klouzků. Někteří houbaři se jim vyhýbají kvůli pracnému čištění. Sliz z kloubouků však stačí jednoduše setřít. A můžeme se pustit do vaření, třeba podle tradičního receptu na „klouzandu“.
Petr Havel 17. 6. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Deštivé počasí v posledních dnech nastartovalo v našich lesích plnohodnotnou houbařskou sezónu. Nalézt lze přitom aktuálně mnohé z klasických hřibovitých hub, které sbírá většina veřejnosti, neboť je také většinou pozná. Ne všechny hřiby jsou ale jedlé, na rozdíl od klouzků, které v současné době rostou také.

Galerie: Zrádné „červené“ hřiby. Které jsou jedlé?

Nejznámější klouzek modřínový roste od června až do listopadu

V ČR navíc roste poměrně hojně několik druhů klouzků, jako je například klouzek obecný, slizký, zrnitý, žíhaný nebo žlutavý (a mnohé jiné). Mezi klouzky se také občas zařazuje i hřib strakoš a na pomezí mezi klouzky a hřiby se pohybuje také hřib dutonohý, který lze nalézt společně s naším neznámějším klouzkem modřínovým (sličným) zejména pod modříny nebo v jejich okolí.

Minimálně v některých lokalitách je přitom v současné době klouzků modřínových velké množství a kdo má možnost se na ně do lesa vydat, má k tomu nyní téměř optimální příležitost. I když je tento druh klouzku poměrně dost variabilní a kromě lesa roste od června až do listopadu i na lesních cestách a na okrajích lesních porostů, nelze si jej díky jeho oranžové barvě téměř s ničím splést.

Kromě toho patří klouzek modřínový k tvrdším klouzkům a nebývá na rozdíl od jiných klouzků tak červavý. Je ovšem poměrně hojně napadán lesními plži, což některé houbaře od jeho sběru odrazuje.

Klobouk je pokrytý slizem, loupání nutné není

Ještě více ale houbaře odrazuje pracnost s čištěním klouzků. Všechny, klouzek modřínový nevyjímaje, mají klobouk pokrytý slizem, zvláště pak za mlada. A pokud je po dešti, jsou slizké všechny klouzky.

Sliz však můžeme na místě otřít třeba papírovým ubrouskem nebo zlehka oškrábnout nožem. Určitě je ale vhodné klouzky ukládat zvlášť v košíku mimo ostatní houby, aby nebyly slizem také potřísněny.

Sliz samozřejmě není jedovatý, ale je trochu nepraktický – a také proto mnozí houbaři klouzky buď ještě v lese, nebo po příchodu domů loupají. Ortodoxní houbaři tak ale nečiní a navíc, pokud je sucho, povrch klouzků zase tak slizký nebývá.

Všechny klouzky jsou jedlé. A některé i hodně zdravé

Jak již bylo řečeno, všechny u nás rostoucí klouzky jsou jedlé, a pokud nasbíráme jiné klouzky než klouzky modřínové, není s následnou konzumací žádný problém. Naopak, některé z klouzků mají dokonce příznivý vliv na lidský organismus, alespoň podle biochemických analýz, které v houbách detekovaly (šlo o klouzek zrnitý a klouzek obecný) mimo jiné osmadvacet druhů prospěšných mastných kyselin (např. kyselinu linoleovou, olejovou a palmitovou) a poměrně vysoký obsah různých organických kyselin.

Oba zmiňované druhy klouzků tak mají mít antimikrobiální, protirakovinné a také antioxidačními účinky. Z významných bioaktivních látek s protirakovinovými vlastnostmi z nich byl izolován suillin a několik dalších tetraprenylfenolů příbuzných suillinu, působících například jako prevence rakoviny nosohltanu a broncho-plicního karcinomu. Účinnou látkou proti některým typům rakoviny je také suillusin, obsažený v klouzku zrnitém, který navíc vykazuje i výraznou antioxidační aktivitu, dosahující až 73% účinnosti v porovnání s účinkem známého antioxidantu – vitaminu E.

Stejně jako v případě všech jedlých hub pak i v případě klouzků platí, že jde o stravu vhodnou při dietách – houby se totiž skládají dominantně z vody a vlákniny, ale jejich konzumace člověka zasytí.

Vaření s klouzky

Klouzky lze přidávat do polévek, omáček nebo gulášů, nebo je lze také obalit a osmahnout na pánvi, obdobně jako řízek.

Řadu receptů nabízejí různé mykologické publikace, vzhledem ke klouzavosti klouzků je ale zajímavý recept, který už v minulosti zveřejnila na svých stránkách Česká mykologická společnost a který se ilustrativně jmenuje „Podruchelská klouzanda“.

Recept na Podruchelskou klouzandu

Suroviny k přípravě:

  • klouzky,
  • odvar z bobkového listu, kuliček nového koření a černého pepře,
  • hladká mouka,
  • zakysaná či sladká smetana,
  • máslo,
  • nasekaný čerstvý kopr a pár kapek octa,
  • brambory.

Postup při vaření: Plátečky kuchyňsky opracovaných klouzků vařte čtvrthodinu v osolené vodě. Do sklenky vychladlého odvaru z koření vmíchejte mouku, vlijte k houbám a dobře po dalších deset minut provařte. Přidejte dohladka vyšlehanou zakysanou smetanu či podle chuti použijte smetanu sladkou (nebo kombinaci obou), zamíchejte a po chvilce zmírněte plamen. Podle gusta pak přidejte kopr a nakonec po dochucení ještě na prst silný plátek syrového másla pro zjemnění.

Někdo má také rád „klouzandu“ nepatrně zakápnutou octem.

Hotovou, řádně klouzavou omáčkou přelijte v hlubokém talíři přes horké brambory na loupačku. Dobrou chuť!

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).