Řidičák jsem měla už rok před osmnáctými narozeninami, a to spolu s papíry na velkou motorku. Tu jsem si taky okamžitě pořídila. Na auto jsem si holt musela rok počkat. Ale den po osmnáctinách už jsem měla i je. Dnes mám třetí kousek v řadě a auto je pro mě natolik důležitým symbolem svobody a nezávislosti, že nedokážu pochopit ženy, které ho nemají a bojí se řídit. Nerozumím tomu, jak se mohou vzdát potěšení z jízdy, potěšení z toho, že ovládám ten stroj, potěšení z jeho rychlosti.
čtěte také: Nejrychlejší dopravní prostředek ve městě? Kolo!
Tedy… Trochu rozumím. Kdysi jsem taky tvrdila, že v Praze je lepší obejít se bez auta, protože městská doprava je všude rychleji a včas, a v metru nehrozí, že zůstanete trčet v zácpě.
To sice pořád platí, jenže s blížící se třicítkou jsem taky pochopila, že je fajn vyrazit za nákupy na druhý konec Prahy a nemuset je vláčet v rukou dvě hodiny zpět.
A taky mi vadí trmácet se nejdřív na autobus, pak na metro a na tramvaj a odtud ještě kus pěšky do práce a zpět, když autem jsem tam za patnáct minut. To je denně ušetřená hodina času. Stejně tak je prima v sobotu ráno počkat, až se probudím úplně, a po klidném kafi a snídani sednout do auta a vyrazit směr vybraný cíl, než v šest ráno sprintovat na nádraží, abychom stihli být do devíti tam, kde jsme chtěli být.
Prostě: auto je fakt pohodlné. Vzhledem k tomu, že řídím v Praze intenzívně čtyři roky, což znamená denně, včetně víkendů, a ještě předtím byly doby, kdy jsem se řízením auta živila (ehm, mimo jiné jsem jezdila i rallye), a nikdy jsem nebourala, tak si troufám zhodnotit, jak které pohlaví řídí. Ale nejdřív trochu statistiky.
Pojišťováci milují ženy – řidičky
Takže: ženy bourají méně ve srovnání s muži. Navíc jejich nehody mají na svědomí spíš pomačkané plechy než zmařené lidské životy a pojišťovny jsou šťastnější, protože hmotné škody u nehod, kde je viníkem žena, jsou menší než tam, kde nehodu zavinil muž. O škodách na lidských životech ani nemluvě.
čtěte také: Přechodová lež – učí se snad už v autoškolách?
Konkrétně? Ročně ženy zaviní šestnáct procent z celkového počtu nehod. Přitom při nich umírá jen 11 procent obětí ze všech nehod. Pro pojišťovny, ač o tom nahlas nemluví, je to v řeči čísel jasná matematika: nejhorší řidič je třicetiletý Pražák, tudíž platí nejvyšší pojistku. Nejlepší řidička je mladá žena z vesnice, tudíž platí nejméně.
Takže byť mám auto po kamarádovi, stejnou pojišťovnu a tentýž typ pojistky, on jako třicetiletý testosteronem nabitý muž z Prahy, u něhož hrozí největší riziko bouračky, platil sedm tisíc za rok, já, díky trvalému bydlišti stále ještě na Moravě, platím ve stejném věku přesně polovinu za totéž. Nespravedlnost? Kdepak. Jen zkušenosti pojišťoven.
Dál výzkumy říkají, že každý třetí řidič u nás považuje své řidičské schopnosti za skvělé a o dost převyšující úroveň ostatních. Muži se přitom coby řidiči hodnotí jako mnohem lepší než ženy. A podle mě: mají pravdu. Neplatí to sice stoprocentně, a možná jsem tak nějak převzala dost z mužského stylu řízení, ale vím, že je na silnici znát, když řídí žena.
Pět důvodů, proč jsou ženy horší řidičky
Za prvé: ženy nikdy neprojedou křižovatku, když přeblikne semafor na oranžovou. Způsobně dupnou na brzdu a je jim vcelku jedno, co se děje vzadu. Tedy že ten chudák, co s tím nepočítal, protože v Praze je oranžová v rámci plynulosti dopravy signálem: „JEĎ, ALE FOFREM“, měl co dělat, aby to stihl ubrzdit a neskončil jí v kufru. Ženu totiž obvykle ani nenapadne podívat se předtím, než zabrzdí, do zpětného zrcátka.
Za druhé: je-li někde padesát, žena jede s ručičkou tachometru těsně pod padesát. Zatímco ostatní řidiči obvykle ví, že tachometr není přesný a má zhruba tříkilometrovou odchylku, takže jedou s ručičkou čárku nad číslicí 50, což je tak akorát správně, aby řídili dokonale předpisově. Žena sveřepě se sunoucí jedním pruhem o pár kilometrů v hodině méně je brzdou plynulosti dopravy a nijak ji neznervózní, že ji každý objíždí. Naopak: ženu vůbec nenapadne, že by něco udělala špatně.
Za třetí: ženy neumí předvídat a zareagovat na blížící se nebezpečí tak rychle, jako muži. Muži mají o setiny rychlejší reakce, možná právě proto, že předvídají. Z chování řidičů, z jejich jízdy, co asi tak udělají.
Takže vidím-li, že se někdo váhavě odlepil od obrubníku a dal blinkr se zpožděním, nebudu překvapená, když nečekaně odbočí do jiného pruhu a málem tak způsobí kalamitu. Podvědomě to očekávám a tak jsem schopná rychle zareagovat. Ženy ale většinou naopak spíš čekají, že všichni jezdí podle pravidel, a že neudělají chybu. Když ji řidič vedle udělá, žena je překvapená.
Za čtvrté: ženy nesledují značky. Skončí-li někde na okruhu padesátka, a vystřídá ji symbol silnice pro motorová vozidla, je tím šnekem, kdo se stále opatrně drží padesátky, a kterého musí všichni ostatní předjíždět, právě žena. Či starší muž s kloboukem, ale to je natolik specifická kategorie, že ji nechme být. Nebo další častá situace: žena dorazí na křižovatku a dá způsobně přednost všem okolo, protože si jaksi zapomněla všimnout, že stojí na hlavní… Pokud jde o křižovatku neoznačenou, kde platí pravidlo pravé ruky, jsou ženy bez opory značek často v háji úplně. Bez čitelných pravidel: „TADY MÁŠ HOLKA PŘEDNOST TY, TAM ZASE ON“, je pro ženu těžké se na silnici zorientovat.
přečtěte si ještě: Patří Parkinson za volant?
A za páté: ženy za volantem neberou ohled na ostatní řidiče. Často jednají z náhlého popudu a tak vybočí z pruhu o pár setin vteřiny dřív, než vyhodí blinkr, a bohužel nepočítají s tím, že řidič za nimi nemusí stihnout tak rychle zareagovat. Ženu ani nenapadne, že by mohla někomu způsobit problém, ona přece všechno udělala správně: vyhodila blinkr, když odbočovala…
Ženy za to ovšem nemohou
Samozřejmě to neplatí stoprocentně a ne na všechny ženy. Znám řadu mužů – vrtáků – kteří se nikdy nenaučí řídit dobře. A jsou ženy, které řídí i tiráky a jsou respektované řidičky. Ale bohužel je pravda, že muži jsou ve většině případů na silnici bystřejší a lépe se umí orientovat. Takže: muži jsou lepší. Přesněji – byli by. Jenže častěji podléhají testosteronu a soutěživosti (ano, ti nejhorší řidiči, s riskantními triky, které mám chuť vzít heverem po hlavě, jsou jen a jen muži). Kvůli tomu ve statistikách propadají, zabíjejí nevinné a platí vyšší pojistky. Takže si to, co jim jde lépe, kazí sami.
Paušalizovat se úplně nedá a já jsem toho příkladem. Miluju rychlou jízdu (na okruhu, ne na silnici), umím jednou rukou na první pokus vzorně zaparkovat podél, vím, kolik aut stihnu předjet, než se přiřítí ta protijedoucí, vnímám značky a předvídám, znám taky dokonale rozměry svého auta, velkého auta, protože já vážně potřebuju silné a velké auto, stejně jako muži. Takže řídím hodně jako chlap, ale například orientační smysl mám nulový a denně děkuji Bohu – no dobře: tak vynálezci navigace – za to, že ta věc existuje.
A taky rozhodně nemůžu za volantem dělat tisíc činností najednou, jako se to připisuje ženám, že se zvládnou namalovat, telefonovat, peskovat dítě vzadu a ještě přitom štelovat knoflík rádia. Ženy to prý obecně zvládají, já ovšem se svým bývalým mužem přivedla k dokonalosti systém: za volantem řidička nemluví. Nutnost mluvit mi totiž vypíná spínače schopnosti řídit. Takže jsme jednou patnáctikilometrovou trasu absolvovali tak, že vždycky, když jsem na manžela potřebovala vyštěkat své argumenty v hádce, vyhodila jsem blinkr a přesedli jsme si. Čtyřikrát tam a zpátky, než jsme si vyjasnili svá stanoviska.
„Leccos se dá natrénovat a zkušenost dělá na silnici hodně. Ale je pravdou, že muži mají vrozené lepší prostorové vidění a lepší orientační smysl. Díky tomu umí dojet ve většině případů, kam potřebují i bez mapy a parkování je pro ně hračka. Stejně tak je muž víc stavěný na výkon – dokud neuloví toho mamuta, nepůjde spát, tedy dokud nedojede do cíle, tělo nejde odpočívat. Proto muži zvládají řídit delší trasy než ženy, ženy se snáz unaví. To všechno je vývojová nespravedlnost a nedá se s tím nic dělat,“ říká dopravní psycholog Martin Surý.
„Na druhou stranu – muži za volantem víc riskují, a to z nich v řeči statistik dělá horší řidiče. A tak jimi taky objektivně jsou. Protože na silnici je výhrou spíš slušný a pomalejší řidič, než řidič zběsilý zabiják…“
ČLÁNKY DO MAILU