Od začátku epidemie se virem HIV nakazilo zhruba 91 milionů lidí, z čehož na následky nemoci zahynulo na 44 milionů z nich. V České republice je výskyt tohoto onemocnění poměrně nízký, v předchozím roce tu bylo dle SZÚ zaznamenáno 293 nových případů. Nejčastěji se přitom onemocnění přenáší nadále sexuální cestou.
Co se dozvíte v článku
První popis nemoci a počátky epidemie
Poprvé bylo onemocnění popsané až roku 1981 v USA. Tamní lékaři si všimli, že napadá hlavně homosexuální muže a závislé aplikující si drogy nitrožilně. Až roku 1983 se prokázalo, že HIV se může přenést i heterosexuálním stykem. Znepokojujícím zjištěním pro lékaře bylo, že nemocní vykazují velmi nízké množství T-lymfocytů (bílých krvinek). Z toho důvodu pak jejich imunitní systém nedokázal bojovat s běžnými bakteriálními onemocněními a pacienti po nákaze velmi rychle umírali.
Mezi objevitele AIDS patřil lékař Michael Gottlieb. Původně nemoc považoval za vzácnou formu zápalu plic či rakoviny, respektive Kaposiho sarkomu. Nikoho nenapadlo, že v tu dobu už onemocnění kolovalo na všech kontinentech a počet nakažených se dle odhadů pohyboval okolo 300 tisíc. V následujícím roce byly hlášeny první případy také v Evropě a Africe.
Semeništěm viru byla Kinshasa
První případy tohoto onemocnění se podle odborníků z univerzit v Oxfordu a belgické Lovani vyskytly v hlavním městě Konga Kinshase už kolem roku 1920. Ta tehdy patřila mezi belgické kolonie a nesla název Léopoldville.
K rychlému rozšíření choroby tu měl vést prudký nárůst populace a stavba železniční sítě, která do míst přilákala miliony dělníků a nakaženým následně umožnila se snadno vrátit do svých domovů a onemocnění dál šířit. K šíření nemoci zároveň přispěly sexuální praktiky zde pracujících dělníků nebo kliniky používající nesterilizované jehly.
„Lidé v lokalitách kolem rovníku se nakazili tím, že konzumovali infikované maso nakažených opic. Počáteční doba mezidruhového přenosu mezi opicemi a lidmi byla jistě již někdy v 1. polovině minulého století a možná i dříve,“ uvedla k tomu pro server ct24.ceskatelevize.cz Svatava Snopková, vedoucí AIDS centra. Rozhodující vliv na vznik viru HIV měl příbuzný virus SIV, který se na člověka přenesl ze šimpanzů, zřejmě při jejich lovu, porcování nebo konzumaci infikovaného masa.
Po nálezu nově identifikovaného viru se vyrojila řada konspiračních teorií o jeho původu. Ty nejdivočejší dávaly jeho rozšíření za vinu americké tajné službě, která ho měla vyvinout jako novou biologickou zbraň. V rámci umírněnějších teorií byl dáván do souvislosti s masivním očkováním proti obrně na africkém kontinentu v 60. a 70. letech.
Na rozšíření viru se podílely krevní transfuze
Nedlouho po výskytu prvních případů bylo onemocnění zaznamenáno u dvacetiměsíčního batolete. Nákazu u něj měla mít na svědomí transfuze krve, jelikož u daného dárce se AIDS později rozvinul. Dárcovství krve je v souvislosti s HIV kapitolou samo o sobě, dle současných odhadů se na počátku 80. let tímto způsobem virem nakazilo kolem 12 tisíc osob.
V Americe bylo až 70–85 % nakažených mezi hemofiliky, tedy osobami s dědičnou poruchou srážlivosti krve, které transfuzi často potřebovaly. Ve Spojených státech nicméně poměrně brzy vyvinuli laboratorní test pro diagnostiku infekce HIV. Konkrétně se tak stalo roku 1985, neprodleně poté se začal využívat při testování dárců krve a krevních přípravků, čímž se předešlo přenosu infekce transfuzemi.
Jiný dopad měl na Francii, kde se kvůli zpožděnému zavedení amerického testu spolu s pokračujícím užíváním netestovaných či rizikových zásob krve nákazou infikovaly tisíce lidí. Zpoždění bylo částečně dáno tím, že se čekalo na uvedení vlastního testu.
S onemocněním a jeho možným přenosem se v 80. letech pojila spousta mýtů a obav. Nemoc s sebou nesla stigma, kvůli němuž museli nakažení čelit společenské diskriminaci. Nejednou byla důvodem k jejich propuštění z práce nebo vyloučení ze školy. Situaci nepomáhalo ani to, že někteří lidé podléhali panice, že nemoc mohou chytit běžným kontaktem.
Objev viru provázel vleklý spor
Už v roce 1983 se zjistilo, jaký virus onemocnění způsobuje. Pojmenován byl jako virus lidské imunitní nedostatečnosti neboli HIV. Téměř současně se ho podařilo izolovat z krve nemocných pacientů dvěma vědeckým týmům, jednak francouzskému na Pasteurově institutu, v jehož čele stál Luc Montagnier, jednak americkému v Národním ústavu pro výzkum rakoviny v Bethesdě, který vedl Robert Gall.
Následovaly tahanice o prvenství tohoto objevu, které bylo nakonec přisouzeno francouzskému týmu a roku 2008 odměněno udělením Nobelovy ceny za medicínu Montagnierovi a jeho spolupracovnici Barré-Sinoussi. Zajímavé nicméně je, že prvním, kdo z amerického týmu podal v časopisu Science základní charakteristiku nového viru, byl slovenský virolog Mikuláš Popovič, který ve zdejší laboratoři zrovna působil.
Přečtěte si také:
Léky snižují riziko nákazy HIV. Jsou jen pro zdravé a nechrání před jinou chorobou
Jak se smrtelná nákaza stala zvládnutelnou
Prvním schváleným antiretrovirovým lékem byl AZT. Zlom v léčbě AIDS nastal v roce 1996, kdy byla zavedená kombinovaná retrovirová terapie. Díky ní se podařilo zastavit fatální průběh infekce, a to léky snižujícími množství částic viru HIV v periferní krvi. Úmrtnost a hospitalizace pacientů s AIDS následně poklesla o 60 až 80 %.
V současnosti je z hlediska prevence neméně důležitá preexpoziční profylaxe (PrEP), jedná se o preventivní léky, jež pobírají lidé s vysokým rizikem infekce HIV. Lék na úplné vyléčení nemoci ale dosud chybí.
Zdroje: vesmir.cz, szu.gov.cz, plus.rozhlas.cz, canfar.com
ČLÁNKY DO MAILU