Na podzim jsou prostě všude. Oranžové dýně se kupí v bednách před obchody, na oknech svítí jako vydlabané lampiony a téměř každá restaurace z nich dělá polévku nebo limonádu. Že je dýně plná beta-karotenu, ví asi každý. Možná vás ale překvapí, že v dužině je ještě víc jeho příbuzného alfa-karotenu a že nejstarší evropský obrázek dýně zdobí modlitební knihu francouzské královny. A pokud nechcete skončit na jednotce intenzivní péče, rozhodně nejezte hořké plody.
Co se dozvíte v článku
Plodina starší než kukuřice
Dýni se správně říká tykev. Nejstarší semena, stopky a úlomky slupek tykve obecné našli archeologové v jeskyni Guilá Naquitz v mexickém státě Oaxaca. Radiokarbonové datování odhalilo, že jsou staré deset až osm tisíc let. Začátky pěstování dýní tak sahají ještě před kukuřici a fazole.
S moderní hokkaido by se ale tehdejší úroda srovnávala jen těžko. Plody byly malé, hořké a dužina se nejedla. Sbíraly se primárně kvůli semenům. Jedlá dužina se u tykví objevila až díky přirozené mutaci, která odstranila hořkou pachuť.
Do Evropy se tykve dostaly díky Kolumbovým výpravám. Za jejich nejstarší evropské vyobrazení se dlouho považovaly dřevoryty v herbáři Leonharta Fuchse z roku 1542. V roce 2006 ale botanici upozornili na kresbu v modlitební knize Anny Bretaňské, která je ještě o něco starší. V letech 1503 až 1508 ji ilustroval malíř Jean Bourdichon.
Tykev, turek nebo Goliáš
Všechny plodiny označované jako dýně spadají do rodu tykev (Cucurbita). Když se mluví o dýni, nejčastěji je tím myšlena tykev obecná (Cucurbita pepo), kterou někteří znají pod lidovým označením turek. Dalším běžně dostupným druhem je tykev velkoplodá (Cucurbita maxima).
Ke kulinářskému využití se hodí hlavně menší odrůdy, třeba populární hokkaido. Mezi českými zahrádkáři má zase pevné postavení Goliáš, obrovská plazivá dýně s hmotností přes 30 kilogramů. A semínka z obchodu? Ta pocházejí téměř výhradně z tykve olejné, kterou lze bez potíží pěstovat i v našich podmínkách.
Galerie: Desítky druhů dýní do kuchyně, pro zdraví i na okrasu
Oranžová dužina je plná karotenů
Syrová dýně je z více než 91 procent tvořena vodou. Ve 100 gramech najdete jen 26 kilokalorií, takže se hodí do dietního jídelníčku. Hodně často se mluví o tom, že je bohatá na beta-karoten, kterého obsahuje 3,1 miligramu. Za zmínku ale stojí i 4 miligramy alfa-karotenu. Mezi oranžově zabarvenou zeleninou je to spíš výjimečné, protože většinou převládá beta-karoten.
Pro naše tělo je ale podstatné to, že obě látky slouží jako prekurzor vitamínu A – tedy jako surovina, ze které si potřebný vitamín vyrobí. Dostatek vitamínu A je nezbytný pro tvorbu rodopsinu, tzv. očního purpuru, který zajišťuje dobré vidění za šera. Už 100 gramů syrové dýně dokáže pokrýt zhruba polovinu doporučené denní dávky tohoto vitamínu.
Možná vás také překvapí, že je v ní docela dost draslíku. O něm se mluví především v souvislosti s banány, dýně je však srovnatelně kvalitním zdrojem – ve 100 gramech syrové dužiny se nachází přibližně 340 miligramů draslíku. Neočekávejte od ní ale vlákninovou bombu. Zde oproti jiným druhům zeleniny a ovoce pokulhává, obsahuje jen půl gramu.
Pro dobré vstřebávání karotenů se doporučuje společně s dýní konzumovat menší množství tuku. Potvrdila to studie z Iowské státní univerzity provedená v roce 2004, při které účastníci konzumovali salát s dresinkem bez tuku. Jejich těla prakticky žádný beta-karoten nevstřebala. Lžíce oleje nebo trocha smetany dýňové polévce tedy neuškodí.
Semena bohatá na minerály prospívají mužům
Semínka bez tvrdé slupky, jaká dnes sypeme do salátů, jsou dílem náhody. Koncem 19. století se ve Štýrsku objevila mutace, díky které se semena zbavila tuhého obalu. Po první světové válce se tyto dýně začaly pěstovat ve velkém – dalo se z nich totiž vylisovat více oleje s menší námahou.
Po nutriční stránce jsou dýňová semínka opravdu výživná. 100 gramů semen obsahuje 30 gramů bílkovin, 592 miligramů hořčíku a 7,8 miligramu zinku. K pokrytí poloviny denní dávky hořčíku tak stačí hrst semen.
U dýňových semínek se také zmiňuje pozitivní vliv na funkci prostaty. Německá studie GRANU sledovala 1431 mužů ve věku 50 až 80 let s obtížemi při močení kvůli zvětšené prostatě. Někteří z nich rok jedli dvakrát denně 5 gramů semínek a léčba zabrala v 58,5 procenta případů. Ve skupině s placebem to bylo 47,3 procenta. Kapsle s extraktem ale proti placebu neobstály a autoři studie chtějí výsledky ověřit.
Hořkou dýni raději vyhoďte
Původní dýně byly hořké kvůli kukurbitacinům, látkám, které chrání rostliny proti škůdcům. Šlechtěním se množství těchto toxických složek podařilo snížit. Občas se ale stane, že se k nim rostlina vrátí – třeba když jsou extrémní výkyvy teplot. Rizikové je také křížení s okrasnými tykvemi. Proto je lepší jedlé a okrasné plody nepěstovat vedle sebe.
Kukurbitaciny jsou zrádné v tom, že je nezničí var ani mráz, takže tepelnou úpravou jejich množství v hořké dužině nijak nezměníte. Velké množství koření a dochucovadel navíc může překrýt hořkou pachuť. Něco podobného se stalo 54leté ženě, která po konzumaci tykve ze zahrádky skončila šest dní na JIP v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Nahořklou chuť rozpoznala až ve chvíli, kdy snědla dvě třetiny pokrmu.
Odborníci ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) proto doporučují nejprve ochutnat malý kousek syrové dužiny. Pokud je hořký, bez váhání plod vyhoďte. Na zhořknutí jsou nejcitlivější cukety, špagetové dýně a patizony, kterými se to na českých zahrádkách jen hemží.
Zdroje: szu.gov.cz, ct24.ceskatelevize.cz, science.org, pnas.org, academic.oup.com, getfoodfacts.com, news.iastate.edu, cucurbit.info, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, pmc.ncbi.nlm.nih.gov
ČLÁNKY DO MAILU