Hlavní navigace

Dva druhy stresu: „hodný a zlý“

4. 1. 2021

Sdílet

 Autor: Krakenimages / Unsplash, podle licence: Public domain
Jsou dva druhy stresu: eustres – kladný, mobilizující síly, podporující osobní nezdolnost, a distres. Kdosi jej nazval „velkej vopruz“. Blokuje pozitivní projevy naší existence. Vyvolává negativní příznaky.

Výrok „Každý stres má něco do sebe. Až nebudeme prožívat žádný, budeme mrtví,“ má pravdu, byť zjednodušenou. Záleží na typu, na intenzitě stresu i na druhu traumatické události.

Psychickou zátěží jsou tragedie, ale i úspěchy, výrazný stres může vzniknout i ze „stokrát nic“. Zmíněné „dokáže umořit i vola“. Drobné nepříjemnosti se jen mohou násobit. Tzv. „den blbec“ vyvolal již nejedno psychické zhroucení.

3× NE

Masivní stres vyvolávají události charakterizované slovy začínajícími písmeny NE:

  • NEovlivnitelnost,
  • NEpředvídatelnost,
  • NEřešitelnost.

Co člověk nemůže ovlivnit, přijímal od pradávna s jistou mírou pokory. Dnes míváme pocit, že „když se chce, všechno jde“. My přece tolik chceme… a občas to nejde. Inu, zdrcující zážitek.

Nepředvídatelnost míru stresu výrazně zvyšuje. Na „blesky z čistého nebe“ nejsme připraveni.

Nezvládnutelnost bývá vnímána jako osobní prohra. Okolnosti jsme přijali jako výzvu. Utkali jsme se s nimi – a prohráli. Pocit osobního neúspěchu násobí dopad toho, co se nepodařilo.

Ani v rámci distresu není stres jako stres

Fyzický stres

Namátkou jej způsobí nadměrné tělesné vyčerpání, důsledky úrazu, otravy nebo třeba ozáření. Nezáleží jen na jeho závažnosti, ale i na délce expozice, souvislostech. Platí, že „rány vítězů se hojí lépe než rány poražených“.

Ošidné bývají tzv. živé vzpomínky. Vracet se do minulosti může vyvolat starší prožitky s negativním dopadem na aktuální kondici.

Emocionální stres

Vyvolávající podnět může souviset s hněvem, strachem, úzkostí, pocitem nespravedlnosti, nemožnosti se rozhodnout správně, naplnit subjektivně oprávněná přání.

„Lidé by si měli konečně zvyknout na to, že svět není spravedlivý,“ pravil Bill Gates. Buddhisté tvrdí, že „hodnocení je zdrojem utrpení“. Paradoxní psychoterapie radí negativní představy nepotlačovat. Naopak maximalizovat je do absurdna. Pak je jasné, že až tak zle být nemůže. Jak děl absolvent léčebných sezení: „Teď je přece jenom ještě houby zle.“

Mentální stres

Jde o pomyslné, dlouhodobě nasazené černé brýle. Připomíná mezilidskou hru, kterou Eric Berne, zakladatel transakční analýzy, nazval „To je hrozné, viďte“. (Cizí neštěstí některé potěší. Zjištění „všude je něco“ naopak uklidňuje.)

Není podstatné, zda kritické zaměření je cíleno vůči sobě, nebo okolí. Častá je kombinace obojího. Nápravou je stop lamentování a zaměření na něco pozitivního. Všechno zlé může být k něčemu dobré.

Spirituální stres

Vyplývá z nespokojenosti s vlastní životní cestou, z deziluze ze sebe sama. První pomoc nabízí přísloví „sdělená žalost – poloviční žalost“. Poté již zbývá „maličkost“ – aktivní proměna vnějších i vnitřních podmínek života. Tahle dřina se vyplatí.

Vyberte si budoucnost

Zkušenost, kterou lidstvo získalo několik tisíciletí před realizací prvního kurzu pozitivního myšlení, tvrdí: Čím pozitivněji si dokážeme představit budoucí okolnosti a svůj život v nich, tím lépe se budeme cítit teď a nyní.

Platí to i opačně. Pokud se utvrzujete „bude hůř“, bude vám mizerně. Volba ze zmíněných možností je na nás.

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).