Příbuzní často při pohledu na své buclaté dítě říkají, že „z toho vyroste“. Jenže podle lékařů to neplatí. Pacienti, kteří mají nadváhu a obezitu v dětství, si tuhle nemoc a s ní související zdravotní potíže pravděpodobně odnesou i do dospělosti.
Ne vždy za to může jídlo
Obezita znamená, že se v lidském těle ukládá nadměrné množství tuku. „U dětí často jde o takzvanou alimentární obezitu, která je způsobena nadměrným příjmem potravy a nedostatkem fyzické aktivity. To znamená, že energetický příjem převyšuje energetický výdej,“ vysvětluje Tomáš Ulč z nutriční poradny EUC Kliniky Plzeň, a dodává:
„Příčinou vzniku nadváhy ale mohou být i další faktory, za které dítě nemůže. Například hormonální potíže, které mohou úzce souviset s obdobím dospívání. Dále metabolické poruchy, jako je třeba snížená funkce štítné žlázy, ale i psychické potíže, související například s nevhodným prostředím, ve kterém dítě vyrůstá.“
Mezi další rizikové faktory vzniku obezity patří působení některých léků, nedostatek spánku i genetické předpoklady. Pokud je jeden z rodičů obézní, má dítě 50procentní šanci onemocnění zdědit. V případě, že jsou rodiče obézní oba, pravděpodobnost stoupá až na 80 procent.
Mají vaše děti potíže s nadváhou nebo obezitou?
Přijdou problémy fyzické i psychické
Obezita by se nikdy neměla podceňovat, protože způsobuje další závažné zdravotní komplikace, jako je cukrovka či srdeční a cévní nemoci. U dívek navíc hrozí komplikace s menstruací. A častým důsledkem nadbytečných kil je i přetížení pohybového aparátu – dětem hrozí bolesti zejména kyčelních a kolenních kloubů i páteře.
Obezita však vede i k rozvoji psychických potíží. Děti mohou čelit vyloučení z kolektivu, posměškům nebo šikaně a trpět tak nedostatkem sebevědomí či pocitem méněcennosti.
Léčba vyžaduje hlavně trpělivost
Léčba obezity je často velmi náročná, a to i psychicky. Dotknout se totiž může nejen samotného dítěte, ale i celé rodiny. „Boj s obezitou je dlouhodobý a komplexní proces. Obvykle je zapotřebí mezioborová spolupráce lékařů – diabetologů, dětských lékařů, nutričních specialistů i psychiatrů či psychologů. Léčba u dětí je zpravidla konzervativní, spočívá tedy ve formě změny jídelníčku a zařazení fyzických aktivit do denního režimu malých pacientů. V žádném případě však nedoporučujeme dětem, aby držely drastické diety či užívaly ‚kouzelné hubnoucí pilulky‘. Naopak, klíčem k úspěchu je trpělivost. Při rychlém hubnutí totiž dětem hrozí jojo efekt stejně jako u dospělých. Shozená kila pak dítě může nabrat rychle zpět nebo dokonce přibrat ještě víc,“ uzavírá Tomáš Ulč.
Učitelé: Děti nechtějí cvičit
Přibývající kila přitom nejsou to jediné, co děti trápí. Zhoršuje se také jejich pohybová zdatnost a fyzická kondice. Podle učitelů často děti i jejich rodiče berou tělocvik jako druhořadý předmět. Více než polovina tělocvikářů si také všímá, že přibývá omluvenek z tělesné výchovy.
„Pro učitele je složité pracovat s pohodlnými dětmi, které jsou v tomto přístupu podporovány svými rodiči. Nepomáhá ani velký počet omluvenek od lékařů nebo právě od rodičů. Někdy stačí, když dítě zakašle a nemusí cvičit. A limitují nás také obavy učitelů realizovat s žáky některé sportovní aktivity,“ popsal Kamil Kotlík, profesor z Oddělení pedagogiky a didaktiky tělesné výchovy na FTVS.
Čtvrtina dětí se nehýbe vůbec
To, jak jsou na tom děti celkově s pohybem, už podle odborníků začíná být tristní. Vůbec se podle průzkumu agentury Sanep nehýbe celých 26 procent dětí. A alespoň půl hodiny denně se hýbe jen o něco víc než polovina dětí. Do této půlhodinky se přitom počítá i pouhá procházka cestou ze školy nebo domácí práce.
„Přitom doporučení Světové zdravotnické organizace je 60 minut mírné až intenzivní aerobní fyzické aktivity denně. Má totiž výrazný dopad na zdravý růst a vývoj dětí či mladých lidí. Zlepšuje jejich kondici, myšlení, učení i rozhodovací schopnosti. Jenže od státu tento apel na děti vůbec, ale opravdu vůbec neslyšíme. V některých případech už na to rezignovaly také rodiče,“ prohlásil Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů.
Rodiče by měli jít příkladem
A jak děti k pohybu nalákat a zaujmout je? Velký vliv mají rodiče a to, jakým způsobem oni sami žijí. Pokud sportují rodiče, je vysoká pravděpodobnost, že se budou hodně hýbat i jejich děti. „Každé dítko je jiné, ale spolehlivě funguje, když z pohybu uděláte zábavu, když se děti hýbou a vlastně to ani tak neberou. Naopak u malých dětí a předškoláků jen málokdy zabírají příkazy, kterým nerozumí, a také jednotvárnost pohybu,“ myslí si Kristýna Přibylová, majitelka tělocvičen pro děti Monkey’s Gym.
Kroužek všeobecné pohybové průpravy, který děti navštěvují jednou týdně, je podle ní dobrým základem. Pak ho je možné doplnit o další pohyb a sport s rodiči – kolo, in-line bruslení, plavání, lyžování a podobně.
Na větší děti zafungují spíš než rodiče nadšení trenéři ze sportovních klubů, kteří vědí, jak teenagery zaujmout. „Dobří trenéři vědí, jakým způsobem děti nadchnout a zaujmout pro radost z pohybu. A hlavně jim (…) vysvětlit, aby dobře spravovaly fyzickou stránku svého těla a tím dělaly něco pro své zdraví,“ řekl předseda České unie sportu Miroslav Jansta.
ČLÁNKY DO MAILU