Hlavní navigace

Atlas masa je střetem ideálů s realitou

13. 8. 2014

Sdílet

 Autor: Hnutí Duha
„Česko už několik let zažívá revoltu zákazníků, kteří chtějí věřit tomu, co mají na svém talíři,“ říká Hnutí Duha k českému vydání Atlasu masa. V praxi ale lidé věří hlavně nízké ceně.

Ve stejný den, kdy Hnutí duha prezentovalo na dopolední osvětové akci český překlad anglické publikace Meat Atlas (Atlas masa), mohli televizní diváci shlédnout ve večerním vysílání jednoho z protagonistů akce. Soukromý zemědělec Josef Sklenář ukázal, jak se v praxi snaží při svém podnikání uskutečňovat návrat k tradicím a procesům, které jsou dnes téměř vygumovány zemědělskou i potravinářskou průmyslovou velkovýrobou.


Autor: Hnutí Duha

Zdali to byl záměr nebo náhoda, nevím – faktem ale je, že dopolední teorie s večerní praxí vytvořila určitý logický celek, který měl alespoň u některých spotřebitelů šanci zabodovat ve prospěch identifikovatelné, životní prostředí příliš nezatěžující a podle všeho kvalitní potravinářské produkce tuzemského původu, kterou si mohou koupit v našich maloobchodech. Což je cesta, jak myšlenky obsažené v Atlasu masa uvádět do života.

Čest a sláva Sklenářům

V porovnání s neustále pokračujícím procesem globalizace, růstem počtu obyvatel na naší planetě a stoupající poptávkou stále vyššího počtu spotřebitelů po širším spektru potravin, zejména z masných surovin, je to ovšem spíše pěšinka občas se vynořující z celkově neproniknutelné houštiny průmyslových výrobců. Ti na trhu potravin vítězí mocí, objemem, plošnou dostupností a především cenou, což je pro drtivou většinu spotřebitelů rozhodující důvod preferovat produkty průmyslové výroby.

Ke smůle vizionářů typu Josefa Sklenáře, který je pro mne možná nejsrozumitelnějším biofarmářem v Česku, jenž na rozdíl od jiných více pracuje, než mluví, a přesto dosáhl ojedinělých úspěchů. Například ocenění za biouherák, který byl v roce 2004 první biopotravinou roku v kategorii uzenin v ČR. Nebo projektem chovu prasat ve volné přírodě, a to ještě plemene přeštického prasete. To je nejstarším plemenem chovaným v ČR s kořeny v 18. století, přičemž jde ještě k tomu o plemeno s vyšším podílem sádla, ačkoli dnes je trendem chovat plemena pokud možno s co nejnižším obsahem tuku, z lidského pohledu jakýchsi „hubeňourků tísnících se po celý život v přeplněném metru“. Tedy – čest a sláva Sklenářům. Podíl jimi vyráběných a spotřebitelem kupovaných potravin ale nikdy nebude rozhodující. A oproti současnosti ani příliš neporoste.

Velcí výrobci potravin vítězí, především cenou

Nejen český spotřebitel se totiž chová a nadále se bude chovat pragmaticky a vždy bude z téměř nekonečné nabídky druhů potravin vybírat především ty levnější, které čas od času doplní nějakou fajnovostí – a to ještě ne každý.

To je vhodné uvědomit si mimo jiné i kvůli blížícímu se měsíci biopotravin, který je každoročně směrován na září. Bude-li tomu stejně jako v předchozích letech, můžeme dnes a denně očekávat optimistické prognózy o dynamicky se rozvíjející výrobě biopotravin ve světě i v ČR, žonglování s čísly typu stoprocentní a ještě víceprocentní nárůst, deklarovanému rostoucímu zájmu konzumentů a tak dále. Biopotravinářská produkce má však své limity dané výrazně vyšší cenou výsledných produktů, což je dáno zase dalšími faktory, třeba i onou dohledatelností a malovýrobou nebo i strukturou našich maloobchodních sítí.

Problém však nestojí tak, že by dohledatelné byly jen produkty biozemědělců, alespoň tedy na poměrně dobře zmapovaném malém českém trhu. Plnou pravdu naříkají ani čísla o rostoucí výměře ploch obhospodařovaných v režimu bio – zejména ne v souvislosti s potenciálem rostoucí produkce biopotravin či ekologického cítění zemědělců. Řada z nich podniká v režimu bio kvůli vyšším dotacím a potraviny ze surovin ze svých polí nevyrábějí. Možná je to i dobře, hlavním přínosem biohospodaření by totiž neměla být výroba drahých potravin, ale zachování kvality životního prostředí.

Atlas snů

Sklenář celkem rád a často říká, že jeho potraviny jsou „normální“. Má pravdu. Jenže normální není lidská společnost jako celek, neboť lidí je na světě moc a „normálními potravinami“ se nestačí všichni uživit. Společnost také hodně zpohodlněla – většina lidí chce nakoupit vše pod jednou střechou, a právě proto nakupuje v obchodních centrech a super a hypermarketech. A na rozdíl od výzev překladatelů Atlasu masa stále víc.

Podle posledních dat bylo loni hlavním nákupním místem deset největších maloobchodních sítí pro plných 96 procent domácností, což je o čtyři procenta více než v roce předešlém. Což v praxi znamená, že v atlasu preferované principy a jakési ideály jsou v naprostém rozporu s realitou. A ta, navzdory proklamacím, spíše nahrává průmyslovým výrobcům než menším a pro některé sympatičtějším zemědělcům. Jenže o peníze jde až v prvé řadě. A při výběru potravin jakožto produktů každodenní a tedy nutné spotřeby to platí dvojnásob. Bohužel.

Atlas masa (Hnutí Duha, PDF)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).