Muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá, muchomůrka jarní, pavučinec plyšový a čepičatka jehličnanová. To je výčet hub, na které můžete narazit ve zdejších lesích a měli byste se jim vyhnout, protože jsou prudce jedovaté.
Zatímco třeba čepičatku si kvůli jejímu charakteristickému vzhledu, který ničím nepřimíná plodnice jedlých druhů, asi nikdo omylem do košíku nedá, u jiných hub je riziko větší. Příkladem budiž třeba muchomůrka zelená, kterou si lidé i přes všechna varování a upozornění pletou ze žampionem nebo čí bílým masákem. Hrozí jim kvůli tomu smrtelná otrava.
Pojďme se na patero českých nejjedovatějších hub podívat podrobněji.
1. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)
Mladá muchomůrka zelená – může být na pohled zelená, ale také nemusí
Víte, co je na oztravě touto houbou nejzrádnější? Že po ní – obvykle šest až osm hodin po jídle – je člověku hodně špatně, zvrací a má silný průjem, ale pak se mu po jednom či dvou dnech hodně uleví a on si tak může myslet, že překonal například střevní chřipku. Ovšem toxiny ničí zejména játra dál a tak hrozí smrt, pokud se pacientovi nedostane odborné pomoci. I tak je někdy třeba bojovat o jeho játra či ledviny. Během této doby se ale děje v organismu to nejhorší, toxin napadá játra a ledviny. Čtyři až sedm dnů po konzumaci se může rozvinout akutní selhání jater a akutní selhání ledvin. Může poškodit i slinivku nebo srdce,
popsala docentka Eva Kieslichová, přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče pražského IKEM.
První pomoc? Při podezření na otravu houbami je potřeba vyvolat zvracení, pokud je člověk při vědomí, následně podat pět až deset tablet aktivního uhlí a zavolat záchranku. Záleží i na množství snědeného toxinu. Játra mají neskutečnou regenerační schopnost, takže může s pomocí léků, která chrání játra, dojít i k úplnému zotavení. Někdy je ale potřeba transplantace.
Otrava muchomůrkou zelenou stála i za smrtí dvou malých dcer básníka Jana Zahradníčka v padesátých letech, kdy ho komunisté drželi zavřeného ve vězení.
Když sbíráte houby, tak...
2. Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)
Houbař si spletl jedovatý pavučinec s ryzcem
Tato houba je v tuzemsku vůbec nejjedovatější, ale otráví se s ní méně lidí, zřejmě proto, že zaměnit ji není tak snadné. Navíc v Česku roste jen málo, hojně se na něj ale dá narazit třeba na Slovensku, v Německu a Polsku.
Pavučinec je ovšem zároveň také nejzrádnější, protože otrava touto houbou se projevuje s velkým časovým odstupem, někdy dokonce až za několik tydnů – tehdy už si člověk nemusí dát potíže dohromady s tím, co kdysi jedl a neřeší je tak odpovídajícím způsobem.
Otrava se projevuje až za tři dny, ale i za dva týdny po požití. Způsobuje poškození ledvin,
říká Jaroslav Klán, vedoucí Národní referenční laboratoř pro jedovaté houby, Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN. V pražském Institutu klinické a exprimentální medicíny nedávno zachraňovali muže, který si pavučinec spletl s ryzcem. Se selháním ledvin v nemocnici skončil nejen on, ale i jeho manželka a také přátelé, kterým houbu naservírovali.
3. Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)
Čepičatka jehličnanová je houba prudce až smrtelně jedovatá
První otravu prudce jedovatými čepičatkami popsal podle webu Myko.cz už před více než 100 lety americký mykolog Charles Horton Peck. Obsahuje velké množství amatoxinů, je jich tam srovnatelně s toxiny v muchomůrce zelené, někdy dokonce ještě více. Také tato houba může člověku odpálit játra nebo ledviny.
Hrozí jejich záměna například s halucinogenními lysohlávkami nebo s drobnějšími houbami rostoucími v trsech, jako je třeba jedlá a chutná opeňka měnlivá – tu sice většina houbařů mířících hlavně za praváky sice nesbírá, ale své fanoušky má.
4. Muchomůrka jízlívá (Amanita virosa)
Otrava muchomůrkou jízlivou mívá podobný průběh jako otrava muchomůrkou zelenou
Bílá houba připomíná muchomůrku zelenou, vyskytuje se však méně častěji, narazit na nich nicméně můžete. Tato smrtelně jedovatá houba roste od léta do podzimu zejména v jehličnatých a smíšených lesích, někdy se objevuje i pod buky a duby. Častěji roste v chladnějších a podhorských oblastech, ale nemusí to být pravidlo.
Její bílá barva a chuť svádí k záměně třeba se žampiony, které také někdy rostou na okrajích lesa. Tady je dobré si uvědomit, že žampion nemá nikdy čistě bílé lupeny. Muchomůrka jízlivá je celá bílá, i proto se jí anglicky říká Destroying Angel, anděl zkázy.
Otrava má podobné příznaky a průběh, jako otrava muchomůrkou zelenou. První příznaky se objevují ale o něco později, osm až dvanáct hodin po požití, taky tady může po jednom dni nastat matoucí zlepšení stavu.
5. Muchomůrka jarní (Amanita verna)
Muchomůrka jarní (Amanita verna) se v Bulharsku dostala i na známky
Další smrtelně jedovatá muchomůrka, podobně nebezpečná jako muchomůrka zelená či jízlivá, vyskytuje se však o dost méně.
Její název je zavádějící a už před lety ho kritizovak například mykolog František Smotlacha, protože houba roste podobně jako jiné zdejší muchomůrky, od května do září, nikoli na jaře. Neprosadil se ani názor, že jde o bílou formu muchomůrky zelené, je považována za samostatný druh.
Vyskytuje se v okolí dubů a jiných listnáčů, nejčastěji v teplých oblastech nižších poloh na neutrálních až vápenitých půdách.
ČLÁNKY DO MAILU