Hlavní navigace

Nejjedovatější strom světa. I když pod ním jen stojíte, můžete oslepnout

8. 6. 2024

Sdílet

Nesbírejte v lese houby a ovoce, které neznáte. To se u nás dětem vštěpuje, aby se někdo nešťastnou náhodou neotrávil. V Karibiku však hraje příroda vyšší ligu. Tam vás totiž může strom popálit či oslepit už jen tím, když k němu přijdete moc blízko.

Mancinela obecná (Hippomane mancinella) je strom dorůstající až 15 metrů, který se vyskytuje ve Střední Americe. Najít jej můžete na karibských ostrovech, na Panamské šíji, ale i na Floridském poloostrově. Lepší je ho však nehledat. Jde o nejtoxičtější dřevinu na planetě Zemi, které místní říkají manzanilla de la muerte – tedy „jablíčko smrti“.

Z evropských učenců tento strom jako první popsal španělský lékař Diego Alvarez Chanca na Kolumbově druhé plavbě v roce 1493. Nešlo ještě o botanický záznam, ale o zmínku o ovoci, které když muži ochutnali, velmi bolestivě jim otekla ústa. Vzhledem k lokalitě a účinku téměř není pochyb, že šlo právě o plody mancinely – kulaté zelené ovoce podobné jablku.

Strom, který zabil Juana Ponceho

Není to však jenom ovoce, před čím se je třeba mít na pozoru. Vysoce jedovatá je totiž i samotná šťáva stromu, kterou jsou prostoupeny i listy a dřevo. Už jenom na dotek způsobuje puchýře velmi podobné popáleninám, přiotrávit se přitom můžete i z ovzduší okolo stromu. Riziko významně vzrůstá za deště, takže není radno se pod mancinelou schovávat.

Maryša nebyla jediná. Nejvíce se trávilo v 17. století ve Francii Přečtěte si také:

Maryša nebyla jediná. Nejvíce se trávilo v 17. století ve Francii

Zanesete-li si třeba jen stopové množství toxinu do obličeje, hrozí vám oslepnutí na několik dní. Lidé mancinely pro jistotu likvidují, hlavně v turistických oblastech. Na Floridě je proto ohroženým druhem. Existující exempláře se často označují varovnými cedulemi, aby na ně nikdo nesahal. V lesích a národních parcích však ceduli nemá každý strom – mancinelu musíte umět identifikovat.

Místní národy mancinelu dobře znaly a dokázaly ji i využít. Především šlo o namáčení projektilu do jejího jedu. Často se věří, že právě takto zemřel conquistador Juan Ponce de León. Ten objevil Floridu a v roce 1520 se stal jejím guvernérem. Snažil se tam založit kolonii, ale v létě následujícího roku jej postřelili do stehna domorodci známí využíváním mízy z mancinely. Na následky zranění Ponce do pár dní zemřel. Kromě toho se povídá, že tradiční domorodou formou trestu či mučení bylo přivázání k mancinele, jejíž kůra po dobu kontaktu otravuje pokožku a způsobuje velmi bolestivé puchýře.

Dřevo dokáží místní opracovávat podobně jako jakékoliv jiné. Dá se z něj vyrobit moc pěkný nábytek a prý voní podobně jako levandule. Klíčem je to, že se musí pokácet upálením dolního konce a nechat dobře vyschnout, aby toxiny vymizely. Málokdo toto však chce riskovat. Musí se to umět, aby proces zneškodnění jedu nezpůsobil škodu na zdraví a vydařil se tak, že výsledný produkt bude opravdu bezpečný.

Vyznáte se v exotickém ovoci? Udělejte si náš kvíz

Otrava Cookovy posádky?

Jeden z populárních příběhů o mancinele souvisí se slavným jménem mořeplavce a objevitele Jamese Cooka a jeho posádky. William Wade Ellis byl kreslířem zvířat, který plul s Cookem na jeho třech výpravách a kromě ilustrací exotické fauny asistoval lodnímu lékaři. Svět vděčí Ellisovi za dokumentaci expedic formou deníků. Tam píše:

Čtvrtého [dne v měsíci] byla poslána skupinka mužů nasekat dříví, protože ostrov jej očividně skýtal hojnost; mezi ostatními stromy naneštěstí pokáceli několik mancinel, jejichž šťáva, dostavši se jim do očí, je na několik dní oslepila.

Stať botaniků z australské Macquarie University však uvádí věci na pravou míru. Trasa Cookových plaveb je historikům známa a Karibik, kde mancinela roste, na ní neleží. Po pročtení samotných deníků člověk zjistí, že zmínka o mancinele pochází ze souostroví Tonga v jižním Pacifiku. 

Australští botanici se domnívají, že strom popsaný v denících je nejspíše mangrovník Excoecaria agallocha. Ten se na Tonze totiž vyskytuje a jeho dřevo obsahuje vysoce toxický kaučuk s podobnými účinky. Použitý termín manchineel je odvozený od španělského manzanilla („jablíčko“) a plod mangrovníku by se tak možná s trochou fantazie také dal nazvat, takže snad právě proto Ellis tento matoucí název použil.

Podívejte se na video s nejjedovatějšími rostlinami světa

Chutná po švestkách a bolesti

To, že na mancinelu nenarazil samotný James Cook, však nijak neznevažuje bolestivou zkušenost těch lidí, kteří tu čest měli. I v dobře informovaném 21. století nastane čas od času otrava mancinelou – řada turistů v Karibiku totiž strom nezná, i když je zvykem před ním varovat. Jeho vymýcení by nebylo řešením: kořeny mancinely chrání pobřežní podloží před erozí a ovoce živí mexického leguána černého, který je kupodivu imunní vůči jeho jedu.

Jak vlastně chutná ovoce mancinely? Na vlastní jazyk to zažila radioložka Nicola Strickland, když byla v roce 2000 na dovolené. Svou neblahou zkušenost naštěstí přežila a také se o ni podělila písemně. Chuť plodu byla prý v prvních momentech „příjemně sladká“ a podobná chuti švestek. Chvíli po snědení sousta nastalo ostré pálení v ústech i v krku, které s dalšími uběhlými hodinami zesilovalo. Přidal se také velký otok, kvůli kterému bylo téměř nemožné polykat. Příznaky začaly polevovat po osmi hodinách, ale krční uzliny, zduřelé ve snaze toxin zadržet a neutralizovat, bolely ještě dlouho.

Žena skončila na JIP po otravě cuketou ze zahrádky. Snědla ji, i když byla hořká Přečtěte si také:

Žena skončila na JIP po otravě cuketou ze zahrádky. Snědla ji, i když byla hořká

K dalším známým příznakům po požití mancinely patří silné bolesti břicha a průjmy vyžadující lékařskou péči. Ve vzácném případě snědení více plodů nastává silné poranění vnitřních sliznic a potenciálně také zpomalení srdeční činnosti. Většina lidí se tak daleko naštěstí nedostane a v moderní literatuře nenajdeme případ smrtelné otravy – možná proto, že ústa začnou rychle štípat a dotyčného to odradí od konzumace dalších soust.

Chemická popálenina očí mancinelovou šťávou způsobuje nejen vředy na víčkách, ale i narušení spojivek a rohovky. Není těžké si ji přivodit – příběhy známých případů zahrnují přítomnost postiženého poblíž stromu za deště. Pacienti zažili velmi rychlý nástup pálení očí a silného slzení i hnisání. Popálení mívá za následek slepotu, která trvá obvykle týden, a v případě zanedbání léčby také trvalé poškození rohovky.

Když sbíráte houby, tak...

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Studentka magisterského oboru lingvistiky na Masarykově univerzitě. Mimo studium se věnuje psaní textů o cestování, duševním zdraví, umění, literatuře, genderu i na různá další témata.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).