Velikonoce jsou pohyblivý svátek – jejich datum se rok od roku mění. Neděle velikonoční připadá na první neděli po prvním jarním úplňku po rovnodennosti, tedy vždy se slaví v měsíci březnu nebo dubnu.
Do období velikonoc a jejich prožívání se zároveň promítají lidové zvyky spojené s jarním slunovratem, obnovou přírodních sil a zahájením zemědělských prací. Objevují se tak různé obyčeje a magické praktiky, které mají zajistit ochranu a plodnost.
Předkřesťanský původ má podle některých etnologů motiv velikonočního zajíčka, zřejmě pocházející z uctívání germánské bohyně Ostary. Ze jména této bohyně možná vychází i anglické slovo Easter a německé Ostern, oboje právě ve významu Velikonoce.
Ve východomoravských a slezských nářečích se pro Velikonoce používá též dvouslovné pojmenování veliká noc či velká noc. Slovo „velký“ odráží význam svátku v křesťanství a slovo „noc“ odkazuje na velikonoční vigilie, noční liturgii, kterou začíná oslava nedělního vzkříšení. Den dříve začínal západem slunce předchozího dne, a proto i oslava svátku začínala již předchozího večera; podobně se například Boží hod vánoční začíná slavit na Štědrý večer.
ČLÁNKY DO MAILU