Dětská obrna (poliomyelitida)

dětská obrna

Virové infekční onemocnění, které způsobuje Poliovirus čeledi Picornaviridae. Při mírné formě způsobuje zvýšenou teplotu, nevolnost, bolest hlavy a břicha, občas ztuhlost zad a nohou. Takové případy lze vyléčit bez trvalých následků. Ve chvíli, kdy nemoc zasáhne centrální nervovou soustavu, zanechává doživotní následky.

Těžší forma nemoci vede k paralytické dětské obrně s následkem ochrnutí dolních končetin. Pokud vir napadne mozek, mohou selhat životně důležité orgány, jako např. dýchací a polykací svaly, které rovněž ochrnou a pro postiženého to může znamenat smrt. V České republice se proti všem druhům poliovirů, které by mohly způsobit obrnu, povinně očkuje.

K přenosu viru dětské obrny dochází při nedostatečné hygieně, kontaminovanou vodou a potravinami. Méně častý, ale známý, je i způsob přenosu kapénkovou infekcí, a to i od lidí, u kterých se tato nemoc navenek nijak neprojevila a jsou jejími bacilonosiči. Přes sliznici nosu se vir šíří ústy, krkem a střevy pacienta. Nemoc se projeví do jednoho až dvou týdnů od nakažení.

Nemocí netrpí pouze děti, ale i dospělí. Dětských pacientů je ale výrazná většina, proto se většinou mluví o dětské obrně.

Foto: http://shuswaprotary.org

Část těla: končetiny

Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná

Způsob léčby: nutná hospitalizace

Věk: děti, dospívající, dospělí

Vaše zkušenosti s nemocí Dětská obrna

lukasspoklicky
9. 4. 2015 16:51 Nový

obrna

Mám kamaráda, který je postižen dětskou obrnou, a následky má dodnes.. Ale co se týče intelignce, je výše než většina "normálních" lidí

TOM
TOM (neregistrovaný) 77.240.102.---
21. 1. 2015 19:05 Nový

Re: Život s dětskou obrnou

celé vlákno

Dobrý večer paní Ato,
Je mě 61 let a jsem podobně jako Vy postižený dětskou obrnou. Od svých pěti let, tedy od r. 1958. Soucítím s Vámi, mě zůstala po obrně úplná plegie levé nohy a částečná paréza pravé nohy. Během svého života jsem se snažil nepodávat se svému postižení. Ovšem na berlích jsem byl už od té doby. Zvykl jsem si na to, chodím s berlemi, postpoliomyelitický syndrom znám.
Rád se ještě někam na "svých" nohách podívám, postpolio mě taky omezuje. Já například občas upadnu - asi díky ochablosti nohou, pak je problém mě postavit na nohy. To když jsem někde sám. Jinak mě ale chůze s berlemi nevadí, býval jsem schopen ujít i dlouhé výlety. I já si myslím, že mě vozík jednou nemine, je to asi jen otázka času. Jsem ale nyní sám, moji ženu též postiženou po obrně před časem zabil opilý řidič na přechodu pro chodce.
Nebudu Vás už obtěžovat, jsme na tom oba podobně. Kdybyste si chtěla popsat o svých starostech i radostech, uvítám.
Tomáš.

Marie
Marie (neregistrovaný) ---.247.tr.internethome.cz
14. 5. 2014 19:15 Nový

Re: Život s dětskou obrnou

celé vlákno

Dobrý den, přečetla jsem si se zájmem váš příspěvek. V dětství jsem také prodělala dětskou obrnu, byla jsem asi rok ve Velkých Losinách/naštěstí si to nepamatuji/. Dostala jsem se z toho dobře. Mám dvě děti, nyní už vnoučata, ale jsem již několik let v ČID protože mám nějaké problémy, srdce,astma. Nyní mám ale asi 3-4 měsíce problémy se záškuby ve svalech po celém těle,začalo mi to v lýtkách, tam je to nejvíc a jinde, na břiše, stehna, ruce, někdy mi cukají i celé prsty. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli nemíváte také takové problémy. Nebo jestli vám to tak nějak nezačalo. Mám jít asi za 3 týdny na vyšetření EMG. Děkuji moc za odpověď. Marie

TheCelebrata
TheCelebrata (neregistrovaný) ---.maxtel.cz
25. 2. 2014 18:32 Nový

Život s dětskou obrnou

celé vlákno

V padesátých letech mne postihla dětská obrna hodně těžce - kvadrupostižení. Nadměrným temperamentem jsem rozhýbala horní část těla, pak i nohy, zůstala mi výrazná paréza levé dolní končetiny, takže viditelně pajdám. Dětství bylo neveselé, děti se chovají zcela přírodně jako zvířata - každou anomálii ze svého středu vyloučí. Takže jsem vyrůstala osaměle, bez kamarádek a zvykla jsem si na to. V pubertě jsem zahodila berle a intenzívně jsem na sobě pracovala, takže jsem si pak ve 32 letech úspěšně pořídila řidičák na auto, jezdila jsem do 50 let na různých motorkách a žádný plot ani strom pro mne nebyl dostatečně velký... Pak se zdravotní stav zase začal zhoršovat, nastoupil tzv. postpoliosyndrom a začaly mi ochrnovat různé svaly, které jsem předtím nejspíš přetěžovala, hlavně na zádech. Dnes je mi šedesát, jsem v plném invalidním důchodu, ale cítím se ještě dobře. Je důležité se nepřejídat, aby se nezbortily klouby pod nadměrnou váhou. Bohužel z invalidního důchodu se moc zdravě jíst nedá, zdravá strava je příliš drahá. Důchodce si může koupit jen jednu papriku, né dvě, atd. Rajčata si pěstuji sama, vyjde to levněji, ostatní zeleninu též. Lékařská prognóza mi stanovila po padesátce žít na invalidním vozíku, zatím se tomu vyhybám, i když už mne bolí každý krok. Kdo má klasickou dětskou obrnu, ten ví, že se tomu nemůže podat, jinak už nikdy nevstane...! Tak zdarec a nezoufejte, vždycky může být ještě hůř :-D , tak se radujme ze současnosti. Vaše teta Ata z Č. Budějovic