Artróza

Artróza je degenerativní a zároveň i nejčastější onemocnění kloubů, jehož výskyt stoupá s věkem pacientů. Nejvíce postihuje nosné kyčelní i kolenní klouby a v pokročilých stádiích se zpravidla projevuje bolestí při pohybu, ztuhlostí a přítomnými otoky. Za obtížemi typicky stojí nadměrná zátěž kloubů. Není tedy divu, že se s nimi nejčastěji potýkají obézní lidé, ale také příliš zapálení sportovci. 

Co je to artróza?

Artróza, osteoartróza či latinsky arthrosis patří mezi nejčastější onemocnění kloubů, jež způsobuje jejich degeneraci. A ačkoli je nemoc nejčastěji diagnostikovaná lidem důchodového věku, stále více postihuje také mladé lidi, přičemž první degenerativní změny lze pozorovat už ve věku 20 let, častěji však o 10 let později.

Pro artrózu bývá typický progresivní charakter, což znamená, že vede k rychlému poklesu funkčních schopností, snížené pohyblivosti a tedy i zhoršení kvality života. Osteoartróza si velmi často vyžádá operativní řešení, které spočívá v totální náhradě postiženého kloubu. Pacienty nejčastěji trápí:

•  artróza kyčle (koxartróza),
• artróza kolene (spondylartróza)
• artróza ramene (omartróza).

Výjimkou však není ani artróza páteře, artróza kotníku či artróza prstů ruky, tedy konkrétně malých kloubních spojů.

K jakým změnám vlivem artrózy dochází?

Již v prvotních fází nemoci ztrácí chrupavka svou typickou pružnost, což odborníci přičítají sníženému obsahu glykosaminoglykanů. Konkrétně jsou pro osteoartrózu typické tři znaky:

• hladký povrch chrupavky je narušován drobnými štěrbinami, které se postupně prohlubují až ke kosti,
• drobné úlomky chrupavky se uvolňují do dutiny kloubní, což bývá příčinou změn okolních měkkých tkání, zejména pak vazů,
• dochází k přestavbě chrupavky a vytváření kostěných nárůstků, takzvaných osteofytů.

Na počátku onemocnění není tvar kloubu změněn a kloub je volně pohyblivý. Při soustředění lze však zachytit takzvané drásoty, které se časem stávají výraznějšími. Kloub se postupně deformuje a zvětšuje, jeho tvar se stává nepravidelným. Patrné mohou být také změny kloubní osy a s postupující nemocí se dostavuje i omezení pohybu, nikdy však nedochází k úplné ztuhlosti kloubu. Výjimku v tomto ohledu představuje pouze kyčelní kloub, jehož onemocnění osteoartrózou může způsobit úplnou nehybnost. 

K artróze se mohou kdykoli připojit zánětlivé příznaky, v jejichž důsledku se okolí kloubu zahřívá a dochází ke zmnožení synoviální tekutiny.  

Příčiny artrózy

Na rozdíl od revmatoidní artritidy není artróza způsobena zánětem, potíže totiž vznikají z opotřebení postižených kloubů. K drobnému opotřebení pohybových částí těla dochází už jen vlivem každodenních pohybů, s tím si ale naše tělo dokáže poradit obnovením chrupavek. Tato činnost se ale zhruba kolem 40. roku života snižuje a chrupavčitá vrstva kloubu se postupně ztenčuje, až se kosti nakonec otírají samy o sebe.

Následně se rozvíjí artróza, která nepostihuje jen chrupavky a kosti, ale zasahuje celý kloub. Kvůli bolesti vznikající při pohybu se rozsah pohybu omezuje, na což reagují i okolní struktury, konktrétně vazy a svaly. Dochází k jejich oslabení, což obtíže ještě více zhoršuje. Na kloubu postupně vznikají výrůstky, které ho deformují a mění původní stavbu.

Nadměrně přetěžování kloubů pak může celý proces značně urychlit a vyvolat onemocnění i v poměrně mladém věku. Jinými slovy, rozvoj artrózy jde ruku v ruce s životním stylem, kdy za obtížemi stojí hlavně:

• nadváha a obezita,
• nedostatek pohybové aktivity,
• pracovní či sportovní přetěžování (zvláště pak jednostranné),
•  nevhodná obuv,
• špatné držení těla,
• vrozené vady a s nimi spojené nesprávné postavení kloubních ploch,
• úrazy, záněty a choroby látkové výměny (dna, cukrovka…)
• nedoléčená zranění pohybového aparátu,
• dědičné faktory,
• psychické stresové poruchy – nespavost, nervozita, úzkost.

Příznaky artrózy

Zpočátku se zpravidla objevuje nespecifická bolest kloubů, a to zejména při zvýšené námaze, během které se zvyšuje tření kloubních ploch, zatímco funkce tlumení nárazů chrupavkou je snížená. Typická je rovněž pohybová ztuhlost, kdy je kloub nejprve třeba „rozehřát“. Může také docházet k otokům, které bývají způsobeny výpotkem nebo zbujelou synoviální membránou. Pokud je produkce tekutiny zvýšená, je pohyb oteklého kloubu omezený a velice bolestivý.

Artrotická bolest se obvykle zvyšuje k večeru, což souvisí s celodenní námahou. A ačkoli bolest není nesnesitelná, pacienty zpravidla obtěžuje svou vytrvalostí, přičemž při změnách počasí (zejména při zhoršení) může být výraznější než normálně. Citlivější bývají krajní pohyby, střední pohybový rozsah může být zcela bezbolestivý.

Maximální bolest se obvykle drží přímo v kloubu, často ale vystřeluje i do svého okolí. A pokud se obtíže objevují trvale, spontánně, v klidu i při pohybu, je to obvykle známkou toho, že došlo k druhotnému postižení měkkých tkání.

Příznaky artrózy kolene

Gonartróza neboli artróza kolene je nejčastější u pacientů trpících nadváhou. Prvotní příznaky se vyskytují při každodenních činnostech, jako je například chůze do schodů či v terénu. V kolenním kloubu při pohybu dochází k lupání, praskání a bolesti, která se objevuje zejména při nošení těžkých břemen. Častým subjektivním pocitem je nestabilita, může docházet k takzvanému efektu „giving away“, kdy noha při chůzi či zátěži sama od sebe náhle poklesne a v některých případech způsobí i pád.

U pacientů, které trápí gonartróza, se velice často objevují druhotné zánětlivé změny, výjimkou není ani zmnožení kloubní tekutiny. U artrózy kolene se nezřídka vyskytuje i flekční kontraktura, což je vysoké napětí svalu vyvolávající bolest a současně omezující pohyb.

Příznaky artrózy kyčelních kloubů

V případě artrózy kyčelního kloubu, tedy koxartrózy, se bolest promítá do třísel, na vnitřní stranu stehen a šíří se dále až ke kolenům. Dochází k omezení pohybu kyčelního kloubu. Degenerace chrupavky a kostní přestavby může rovněž vyústit v relativní zkrácení končetiny, což se u pacientů projevuje kulháním při chůzi. Tyto změny se následně přenášejí na bederní páteř, která je značně namáhaná. Při dekompensaci kyčelního kloubu dochází ke kontrakturám svalů spojeným s bolestí. Postupně může dojít až k úplné ztrátě hybnosti kyčelního kloubu.

Diagnostika

Během diagnostiky je základem klinické ošetření, které zpravidla ukáže bolestivé omezení pohybu, nestabilitu vazů, poškození menisků kolenního kloubu a případně i otoky. Artrózu lze následně jistě určit pomocí hned několika technik.

Důležitou roli hraje například rentgen, který prokáže zúžení kloubní štěrbiny způsobené atrofií chrupavky. Ta může postupem času i zcela vymizet. V takovém případě je pak na snímku patrné přímé naléhání kostní tkáně. Druhým rentgenem zachytitelným příznakem jsou osteofyty, tedy kostní výrůstky, které se tvoří na kloubních okrajích, a v neposlední řadě také přestavba kosti pod chrupavkou kloubu (skleróza subchondrální kosti). Viditelné jsou rovněž cysty a okrajové trhliny kostí.

V některých případech lékař indikuje vyšetření moderními diagnostickými metodami, jako je počítačová tomografie, magnetická resonance nebo ultrazvuk. Obecně se tedy diagnóza artrózy opírá o tyto nálezy:

• bolestivost kloubů,
• nález zhrublého kloubu s omezenou hybností,
• pohmatový nález drásotů,
• RTG nález (případně magnetické resonance, ultrazvuku…),
• druhotné změny v okolí (zánět kloubu, zmnožená kloubní tekutina…).

Artróza: léčba

Jak na artrózu? V případě její léčby je nutné se zaměřit hlavně na prevenci. Řadou opatření lze totiž omezit či dokonce zastavit další vývoj nemoci. V první řadě se proto lékaři snaží odstranit příčiny, které k rozvoji osteoartrózy vedly. Na místě je určitě vyloučení jednostranné zátěže a u silnějších či obézních pacientů i redukce nadváhy. Pomocí vhodné rehabilitace se pak doporučuje také posilování svalových skupin, které mohou ochránit kloub před přetěžováním.

Bolest mohou pacienti tlumit pomocí analgetik, při svalových kontrakturách se podávají léky na svalovou relaxaci. Důležitým prostředkem jsou rovněž fyzikální procedury s použitím tepla. Ty lze ale aplikovat pouze za předpokladu, že nejsou přítomny druhotné zánětlivé změny. V takovém případě je totiž naopak nutné používat zábaly studené, které na postižených kloubech pacient ponechává pouze krátkodobě. U pokročilé artrózy je potřeba přistoupit k operaci kloubu. Děje se tak nejčastěji v případě postižení kyčle anebo kolene.

V počátečních stádiích může naopak pomoci hlavně:

• fyzioterapie,
• manuální terapie,
• elektroléčba,
• magnetoterapie nebo laseroterapie,
• tepelná nebo chladová terapie,
• svalová cvičení,
• akupunktura.

Důležitá je také strava, která by měla být bohatá na minerály a vitamíny. Nápomocný je například vitamín C, D a E. Důležitou roli hrají také látky s vysokým obsahem kolagenu, které přispívají ke zdravým kloubům. V některých případech může být zapotřebí poškozený kloub stabilizovat, odlehčit či odpružit. V takovém případě se používají korektivní pomůcky, jakými jsou ortézy, hole, berle či ortopedické boty a vložky.

Své místo mají při léčbě samozřejmě i medikamenty. Ty mají kromě mírnění bolesti za úkol také zpomalit destrukci chrupavky a pomoci obnovit její strukturu, případně také redukovat probíhající zánět. Mezi využívané léky patří:

• glukosamin sulfát,
• chondroitin sulfát,
• diacerhein,
• kyselina hyaluronová,
• nesteroidní antiflogistika,
• cox-2 inhibitory.

Co se týče operativní léčby artrózy, záleží na rozsahu poškození kloubu. V případě menšího poškození chrupavky se využívají moderní metody, jako je třeba transplantace chrupavky či jejích buněk. K této léčbě se nejčastěji přistupuje při poškození chrupavky úrazem, při rozsáhlejších degenerativních změnách je nutné kloub zcela nahradit.

Zdroje: artrocentrum.cz, neosportclinic.cz, 1chirurgie.cz, ottobock.cz