Plast, kov, lamino nebo pryskyřice. Co lehká „sádra“ vydrží a se kterou si zaplavete

Z čeho jsou vyrobené

Základem odlehčených fixací zpevňovaných pryskyřicí je mřížková textilie. Její podoba by se dala s nadsázkou přirovnat ke stavební perlince, struktura je ovšem mnohem jemnější a otvory menší. Prodává se v několika šířích, namotaná na špulky a je z dvojího materiálu. Buď ze skelných vláken, kdy výsledkem je laminátová fixace. Nebo z polyesterových vláken, takže fixace je na povrchu o něco pružnější.

Aby byla mřížka pevná, je vyztužená pryskyřicí. Reaguje s vodou, proto špulku stačí namočit a fixace ztvrdne, vysvětluje Michal Kristen, lékař Chirurgického oddělení Nemocnice Hořovice. Ke tvrdnutí přitom dochází v řádu minut, plné pevnosti tyto „sádry“ dosahují zhruba za dvacet minut.

Vyztužená mřížka ovšem nepřiléhá rovnou na kůži, namotává se na zpravidla tři podkladové vrstvy z bezešvého obvazu, vatového obinadla a ještě tenké papírové nebo polyuretanové pěny. Na rozdíl od svrchní mřížky je podklad zčásti nasákavý. To znamená, že tomuto typu odlehčených fixací sice nevadí kapky vody na povrchu, namočení ale ano, třeba třeba do bazénu s ní pacient nemůže.

Voděodolnost je ale řešitelná dokoupením návleku, který fixaci chrání před kontaktem s vodou. Tenčí, igelitové návleky jsou spíše pro osprchování, s těmi silnějšími z gumy a s izolační manžetou lze  do rybníka, jezera, bazénu nebo moře.

Před čtyřmi lety výše popsané fixace doplnil zcela jiný materiál. Někteří lékaři začali používat výlisky z termoplastu doplněného karbonem. Lékař je nahřívá ve speciální troubě, následně vytvaruje podle končetiny s pomocí strečové fólie a secvakne speciálními spojkami (více o novince jsme psali zde).

Fixace má bílou barvu a velké, kosočtvercové otvory, je zcela prodyšná a rovněž voděodolná (bez nutnosti nosit návlek). Typicky se používá u zlomenin kotníku, zápěstí, ale vymodelovat se dá i na zlomeninu kostí v dlani.

Existují také voděodolné fixace z fotopolymerů nebo speciálních pryskyřic, které vypadají podobně jako ty z termoplastu, ale vytvrzují se UV světlem. V ČR ale tento typ lékaři prakticky nevyužívají, stejně jako fixace pořízené na míru 3D tiskem.

Jaké mají výhody

Odlehčené fixace jsou mezi pacienty populární a podle Michala Kristena ani o té z termoplastu už dávno neplatí, že se po nich pacienti ptají jen v létě či o dovolených.

Plusem je především nižší hmotnost. Fixace z termoplastu je o polovinu lehčí než ta sádrová, o fixacích z pryskyřic se říká, že mohou vážit jen desetinu toho co sádra.

U fixace z termoplastu je výhodou to, že ji lze teplem nejméně až čtyřikrát přemodelovat. Pro všechny odlehčené typy pak platí, že jsou tenké, pacienti si proto pochvalují, že se jim lépe vejdou pod oblečení. 

Jejich výhodou je také to, že při kontaktu s vodou se nerozpadají, takže je možné je pokapat, polít nebo se s nimi rovnou koupat. 

Zejména děti a teenageři ocení jejich barevnost (v případě pryskyřicových „sáder“) nebo futuristický vzhled (v případě fixace z termoplastu).

Jaké jsou nevýhody

Odlehčené fixace ale mají i své nevýhody. Základní jsou ty, že nejsou dostupné ve všech ordinacích, a že materiál nehradí zdravotní pojišťovny, ale platí si je pacient. 

U fixací, pod které se vkládají vrstvy vaty a obvazů, se může při namočení stát, že podklad dobře nevyschne, bude plesnivět a kůže pod ním svědit. 

Laminátové mají ostrý okraj, jenž může dřít, takže někteří lékaři je neradi zhotovují velmi malým dětem, i když měkký podklad přehrnují přes hranu. Nepříjemné může být dření zejména u fixace, kterou lékař musí zhotovit kolem palce. Já bych svému malému dítěti takovou fixaci nepořídil. Ale jde o domluvu s rodiči, protože nejde o žádné striktní pravidlo, říká Michal Kristen.

Fixace z termoplastu a karbonových vláken jsou vyrobené předem a výlisky jsou v konkrétní velikosti, které sice lze poupravit, ale pro lékaře je to obtížné, protože materiál nelze snadno stříhat. Pacienti se silnými pažemi nebo lýtky se do bílé mřížky proto nemusí vejít. Stejně tak nejmenší děti.  Používáme ji zpravidla od čtyř let výše, podotýká chirurg Michal Kristen z Nemocnice Hořovice.

Počítat musí pacienti také s tím, že i když s fixací, ať už s návlekem či bez něj, můžou do vody, letní radovánky si nejspíš příliš neužijí. Skákání do bazénu, tobogány nebo dovádění ve vlnách by totiž mohly vést k posunutí zlomených části kosti, a tedy i k tomu, že zlomenina nesroste či sroste špatně. To je věc, kterou si řada pacientů neuvědomuje. Aby léčba fungovala, končetina má být na šátku a v klidu, vysvětluje lékař.

Upozorňuje také na to, že pokud se na dovolenou pacient chystá letecky, měl by si obstarat lékařskou zprávu i informaci, z jakého materiálu je fixace vyrobená. Letíte-li s fixací, je tam vždy riziko nějakého problému na letišti. Víme od řady pacientů, kteří měli fixaci z termoplastu, že ji podrobně prohlíželi. Ale kvůli riziku pašování to dělají i u běžné sádry, dodává Michal Kristen.

Co zaplatí pacient a co pojišťovna

Ze zdravotního pojištění má pacient plně hrazenou klasickou, tedy sádrovou variantu. Jak ale Michal Kristen upozorňuje, ani u variant zaplacených pacientem to není tak, že by pojišťovny nedaly nic. U polymerové fixace pojišťovnám vykazujeme podkladové materiály. Pacient si hradí jen vrchní část obvazu, uvádí příklad lékař. U dalších typů fixace zase pojišťovny hradí práci zdravotníků.

Doplatky z peněženky pacienta se pohybují od tří stokorun po několik tisíc korun. Záleží na velikosti fixace a typu, který lékař s pacientem zvolí.

U odlehčených fixací s pryskyřicemi se cena odvíjí dle toho, kolik špulek lékař potřebuje. Čím delší fixace a větší průměr tunýlku, tím více svrchního materiálu. Podle Michala Kristena lékaři zpravidla vypotřebují jednu až tři špulky na dospělé a jednu až dvě na děti.

U termoplastových výlisků je cena přibližně desetinásobná oproti pryskyřičným fixacím a je odvislá od toho, jakou velikost pacient potřebuje.

Ani na tuto úhradu ale nemusí být pacient sám. Pokud už si nadstandardní sádru pořídí, může zpětně požádat pojišťovnu o příspěvek z fondu prevence. Nabízí jej všechny pojišťovny kromě Vojenské a pohybují se od 300 Kč (Zaměstnanecká pojišťovna Škoda) až po několik tisíc korun (Oborová ZP dle počtu kreditů na Vitakartě). Některé (VZP a ZPMV) příspěvek proplácí jen u zlomenin dětí a dospívajících.

O bonus musí požádat pacient či jeho rodiče do tří měsíců od vystavení účtenky. Některé pojišťovny pak avizují, že jej vyplácí pouze do doby, než žadatelé vyčerpají sumu na tyto bonusy vyhrazenou pro letošní rok.

Přečtěte si také:

Příspěvky na odlehčené sádry: pojišťovny proplácí zpětně i tisíce korun

Na které zlomeniny to nejde

Zhotovování odlehčených fixací není pro ambulance a kliniky povinné, proto pacienti musí počítat s tím, že ne všechna chirurgická, úrazová nebo ortopedická pracoviště je nabízejí. Nebo že tu budou mít na výběr. Stát se může i to, že velikost, kterou bude dotyčný potřebovat, nebudou mít zrovna v ordinaci skladem.

Nejde ale jen o dostupnost nebo vybavení ordinace. Při léčbě se dá postupovat různými způsoby, na některé typy zlomenin nemusí být nebo ani nejde použít fixace, proto by léčba měla být řízená ošetřujícím lékařem, upozorňuje Michal Kristen.

Lékaři odlehčené fixace nepoužívají u nestabilních, posunutých, otevřených či tříštivých zlomenin.

Není možné je zhotovit také u nově vzniklých zlomenin, protože okolí ještě otéká a při pevné fixaci by hrozil útlak tkání. Proto většinou pacient dostane zkraje jen dlahu, většinou sádrovou, nebo lékař fixaci nastřihne. Naopak když otok opadne, což je zhruba sedm až deset dnů po úraze, je potřeba fixaci utáhnout a zpevnit, aby se v ní ruka neviklala. A právě to je zpravidla okamžik, kdy lékaři řeší, zda bude chtít pacient bezplatnou sádru nebo si připlatí za odlehčenou fixaci.

Tak striktní nemusí být lékaři při nasazování fixace z termoplastu, protože má velká oka. Do jisté míry otoku uleví – má kam ‚utéct‘. V případě cirkulární fixace proto není takové riziko útlaku jako u ostatních odlehčených fixací, podotýká lékař. Zároveň dodává, že ani ji lékař nebude chtít nasadit hned, protože bezprostředně po úrazu není jistota, že části kosti vydrží v tom postavení, jaké mají zpočátku. To je také důvod, proč se lékaři až třeba po více než týdnu rozhodují, zda stačí konzervativní léčba, tedy fixace, nebo je nutná operace. Po ní zpravidla pacient používá ortézu, dodává Michal Kristen.

Vydrží stejně jako sádra?

Odlehčené fixace nezaostávají pevností a životností za sádrou, spíš ji dokáží předčít. Pokud jsou dobře zhotovené a ve správný čas, tj. po oplasknutí otoku, vydrží třeba pět týdnů, což je délka hojení zápěstí u dospělého.

Jen nejnovější, termoplastovou fixaci provázela pověst, že praská. Podle Michala Kristena se to občas skutečně dělo, ale jen u spojek, které později výrobce opakovaně nahradil odolnějším materiálem. I teď ale někteří lékaři raději pacienty vybavují náhradními. Pokud ale jede pacient třeba na zahraniční dovolenou, od věci není přibalit si i několik tenkých stahovacích kutilských pásků, jež roztrhnutou spojku dokážou v nouzi na čas nahradit.