Hrozí sebepoškozování? Modré velryby za to nemohou

V rodinách sebepoškozujících bývá poměrně často tendence „strkat hlavu do písku“. Nevidět, neslyšet, a kdyžtak vše svádět na pubertu a tzv. telecí léta. Samozřejmě s tím, že vše pomine a je lépe to nerozmazávat.

Bylo, nebylo – zřejmě nebylo, ale nebezpečné to bylo. Není podstatné, zda tzv. Modrá velryba byla krutý, cynický žert, marketingový tah zvyšující počet kliknutí na určité www stránky, nepochopení, nebo úmyslné šíření poplašné zprávy. Či snad ještě něco jiného?

V den, kdy rozhlas poprvé informoval o výskytu oné hry údajně směřující k sebevraždě, jsem byl v jednom výchovném ústavu pro dívky. Cíl dlouho předem plánované návštěvy měl kouzlo náhody. Tj. vskutku aktuální téma – postupy zabraňující pokusům o sebepoškození tamních chovanek. Začali jsme přečtením textu požadujícího rozličné činy od naslouchání temné hudbě přes opakované sebepoškozování, přemýšlení o své nicotnosti (mj. na kraji střechy) až po sebevraždu. Vychovatelky onen návod pro mladé obdržely k nahlédnutí od svých svěřenkyň. Vyplynuly z toho tři zprávy.

Dobrá zpráva: Nešlo o žádný „filcunk“. Děvčata esemesku s návodem, jak se stát velrybou, předala spontánně a zcela dobrovolně. Zřejmě mají k zmíněným dospělým důvěru.

Špatná zpráva: Podobná hrůza se na sociálních sítích šíří velmi rychle. Návod si přečetli i potenciální sebepoškozovatelé.

Psychologická zpráva: Mlčet, nereagovat, asertivně „selektivně ignorovat“ onen text nelze. Nevíme, zda jej někdo nebude brát smrtelně vážně. Na druhé straně vzpomeňme na zábradlí před filmovou obecnou školou. Přesněji na přimrzlé jazyky žáků takto reagujících na varování pedagogů. Nápodobou a ztotožněním se se vzorem bývá vysvětlován tzv. efekt utrpení mladého Werthera. Kdysi šlo o módně dekadentní ztotožnění s hrdinou knihy J. W. Goetheho. Jeho sebevražda byla v díle popsána jako protest vůči společnosti. Ostatně i jako východisko.

Z uvedeného plyne: Usiluj o důvěru školáků i dítek odrostlejších a „buď v obraze“. Reakce mladé generace mohou být překvapivé a ne právě rozumné.

Když dva dělají totéž, nemusí to být totožné. Ani když jde o „sebevraždění“

Sebevražedné jednání

Je vědomé jednání s cílem zemřít. Prvek jisté manipulace s dopadem onoho aktu na okolí tu může i nemusí být. Dokonaných sebevražd je sedmkrát až desetkrát méně než pokusů o suicidium.

Kdy zbystřit pozornost – hrozí sebevražda:

  • Dotyčný tvrdí, že si ublíží nebo že se zabije.
  • Vyhledává způsoby nebo prostředky, jimiž se lze zabít.
  • Hovoří nebo píše o smrti, umírání nebo sebevraždě.
  • Spekuluje o beznaději a nesmyslnosti bytí.
  • Zvýšenou měrou požívá alkohol nebo jiné drogy.
  • Projevuje se výraznější úzkost, strach z něčeho, pocity bezvýchodnosti situace.
  • Obviňuje se, má dojem, že je zbytečný, nebo dokonce přítěží pro jiné lidi.
  • Zjevné jsou i jiné depresivní příznaky. Mj. má dojem, že se mu „zhroutil svět“, přišel o subjektivně velmi závažnou hodnotu.

Výše popsané patří mezi svým způsobem nadějnější varianty zmíněného rizika. Lze je poměrně snadno identifikovat. Ohrožen může být i zcela nenápadný člověk. Nic nenasvědčuje tragédii.

Demonstrativní sebevražedné jednání

Provádí je ten, kdo takto dramaticky chce dát okolí vědět o určitém problému. Okolí je tím citově vydíráno, trestáno, manipulováno k jednání v souladu s představou demonstranta. Provedení předpokládá, že fatálnímu následku někdo či něco zamezí.

Sebepoškozování

Je vědomé poškozování vlastního těla, aniž by dotyčný chtěl být invalidní nebo zemřít. Jde spíše o „soukromé“ postupy. Poranění je spíše mírné a skryté. Například je postiženo zápěstí, oděvem zakryté paže, nohy, hýždě. Obličej, prsa a břicho jsou atakovány jen zřídka. Subjektivní vnímání bolesti bývá sníženo. Smyslem není obvykle nátlak či jiná manipulace s druhými lidmi. Jednání má několik variant:

Sebepoškozování

  • Automutilace:
    Sebepoškození části těla, jež symbolizuje postiženému jeho chyby či provinění. Může jít i o účelové jednání, například s cílem pobývat raději v nemocnici než ve věznici.
  • Vědomé sebezraňování:
    Nejčastěji pořezání či popálení. Může jít o hledání úlevy od napětí či smutku – „bolest ze sebepoškození duševní trápení přehluší“. Dále může hrát roli vztek, masochistické tendence, hraniční osobnostní patologie, hysteroidní, disociální osobnostní rysy.
  • Syndrom pořezaného zápěstí:
    Pořezání zápěstí a předloktí spojené s až nutkavou touhou po zlepšení nálady, překonání úzkostných a depresivních pocitů či afektů.

Pštrosí taktika

V rodinách sebepoškozujících se dítek bývá poměrně často tendence „strkat hlavu do písku“. Nevidět, neslyšet, a kdyžtak vše svádět na pubertu a tzv. telecí léta. Samozřejmě s tím, že vše pomine a je lépe to nerozmazávat.

Špetku oprávněnosti podobnému přístupu přináší zjištění paradoxního efektu masových, hojně dotovaných, převážně školních, rádoby varujících akcí. Podrobné poučování pubescentů a adolescentů o nebezpečích sebepoškozování, workshopy na toto téma nadělají podle výzkumů z řady zemí více škody než užitku. Nejlépe je podat základní informaci a jednat nenápadně, vlídně, rázně a rychle.

Hrozí sebepoškozování?

  • Postižení nemají rádi sami sebe, někdy dokonce jde až o pohrdání.
  • Jsou přecitlivělí, těžko snášejí stres, neúspěch, odmítnutí.
  • Mívají agresivní pocity. A to nejen k sobě, ale i k druhým lidem. Potlačují je nebo je zaměřují proti sobě.
  • Jsou impulzivnější, než je obvyklé, a mívají oslabenou schopnost sebekontroly.
  • Bývají dysforičtí (porucha nálady, výrazná rozlada) a mívají sebedestruktivní sklony.
  • Od problémů a náročných situací spíše utíkají, nedokáží, nebo nechtějí je řešit.
  • Mají hysteroidní sklony.
  • Cítí se slabí, bezmocní a chtějí tento stav přehlušit.
  • V životní historii bývají objektem psychického nebo fyzického (i sexuálního) násilí.
  • Mohou – ale samozřejmě nemusí – patřit do sociálně problémových nebo nápadných skupin, například subkultur emo a gotik.
  • I zde lze opakovat to, co bylo uvedeno o riziku sebevražedném. Ohrožení nemusí být nápadné, právě naopak.

První a preventivní pomoc

Základem je osobní, přátelský, chápající rozhovor. Ne každému je umění podobného dialogu dáno. Člověk má dvě uši a jeden jazyk. Má více poslouchat než mluvit. Pochopit druhého je víc než zahrnout jej svými argumenty. Zaměřit se na to, co již bylo řečeno nebo jen naznačeno. Ne na to, co právě teď (honem, honem, neb je málo času) chceme říci. Pozor i na vlastní skrytou agresi. Mimo jiné se projevuje například tzv. mentorováním. Mezi fauly patří i vyhrožování, citové a jiné vydírání. Pozor na patetické fráze typu „jako matka to s tebou myslím nejlépe“, „já v tvých letech…“. Mohou být třeba i pravdivé, leč přesto, nebo právě proto popuzující.

Podstatný je vhodný čas a vhodné místo. Optimální bývá rozhovor coby doplněk společné činnosti. Nemusí to být doma. Někdy dokonce raději na neutrálním území. Možná na výletě, při venčení psa nebo opravě motocyklu. Záleží na situaci. Třeba i v autě. Ne však především proto, že z jedoucího vozidla není úniku.

Mnohé zjistíme. Je tu ovšem cibulový efekt. Odhalíme jednu vrstvu příčin problému a objeví se další a pod ní jsou ještě mnohé jiné.

Důležité je dítě podporovat v přijetí odborné pomoci. Vyhledat jí, nebo to alespoň usnadnit. Pokud vám odborník nabídne termín dejme tomu za tři měsíce, je to pozdě. Nutno hledat jiného.

„Kdo chodí k psychologovi, je blázen.“ Větu lze doplnit slovy „a čtverec je kulatý“. Pomoc mnohdy nepotřebuje jen dítko, ale i rodiče. Obavy, či dokonce nechuť ji hledat leckdy pomůže zvládnout přístup: „Zkus to jednou, eventuálně jen na půl hodiny. Když nebudeš chtít pokračovat, rozhodně tě nebude nikdo nutit.“

Možno zvolit i okliku – takříkajíc přes IQ. Dítě přichází jakoby primárně za účelem zjištění inteligenčního kvocientu. To je dobré znát, podobně jako údaje o výši krevního tlaku nebo o velikosti nohy. Děti to zajímá. O výsledku si s psychologem povídá. Poměrně snadno lze posléze přejít i k oblasti související s různými stresy…

Zahraniční prameny doporučují poměrně jednoduché preventivní postupy. Například psaní deníku, poslouchání oblíbené uklidňující hudby, kreslení. Negativní myšlenky může zahnat sport, tanec, hobby.

K aktuálnímu zklidnění může pomoci počítání pozpátku od deseti k nule, soustředění se na konkrétní prostředí. Na něco, co lze právě vidět, slyšet nebo cítit. Tak přesměrovat myšlenky na sebeublížení k úvahám o něčem pozitivním. Zklidňuje nácvik a využívání autogenního tréninku i pouhé pomalé hluboké dýchání. Není šprochu… sebepoškození prý může zabránit pomalování ohrožených míst červeným fixem, rtěnkou či ochlazení kostkou ledu v místech, kde by se dotyční chtěli říznout, nebo si tyto části těla polepit izolepou či náplastí.

Rodičovský pán pomoci

Věcně, pragmaticky působí rodičovský akční plán navržený zahraničním autorem. Doporučuje:

  • Mít doma dobře vybavenou lékárničku (obvazy, náplasti, jodovou tinkturu).
  • Umět poskytnout zdravotnickou první pomoc.
  • Při komplikacích a bezradnosti, eventuálně při podezření na závažnější poranění nebo otravu vyhledat odbornou pomoc.
  • Všímat si „předehry“ sebepoškozování. Tj. narůstání projevů nespokojenosti, napětí, smutku, nudy, jež v minulosti gradovaly k sebepoškození. Čím dříve lze zasáhnout, tím lépe.
  • Pomoci dítěti ve vyhledání kvalifikované odborné pomoci.

P.S.: Dítka by měla mít k rodičům přinejmenším tolik důvěry jako problémové dívky z v úvodu zmíněného ústavu ke svým vychovatelkám.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 5. 2017 19:55