Kontrastní látka je záležitostí diagnostiky, radiofarmakum záležitostí léčby. Kromě toho ale může radiofarmakum sehrávat roli takzvané kontrastní látky, díky níž lékaři v těle všechno lépe vidí.
Ovšem zatímco radiofarmakum vydává záření samo o sobě, protože obsahuje radionuklidy, kontrastní látka tuto vlastnost nemá. „Sama o sobě nezáří, to za ni udělá až rentgenové záření, takže se ‚rozsvítí‘ pouze pod rentgenem,“ vysvětluje Radim Pavlík, primář Oddělení intervenční radiologie Fakultní nemocnice Bulovka.
Radiofarmakum, jak už název napovídá, je léčivo. Jde o jakými minizářič, kteří lékaři třeba načas vloží přímo do tumoru. Existují třeba i zářiče, jež se aplikují do oční bulvy postižené rakovinou a dokáží ji pacientovi zachránit.
Využívají se pod rentgenem
Kontrastní látky se používají při některých typech zobrazení. Zejména těch, které využívají rentgenové záření (počítačová tomografie, angiolinka, mamograf, rentgen), ale i silné magnetické pole (magnetická rezonance). Výjimkou je sonografie neboli ultrazvukové vyšetření, při kterém se kontrastní látka nepoužívá.
Nejčastěji se podávají v tekuté formě jehlou nebo kanylou zavedenou obvykle do žíly. To platí i pro radiofarmaka. Mohou mít ale i podobu roztoku, který pacient vypije.
Odlišují struktury, zobrazují funkčnost
Kontrastní látky slouží ke zvýšení kontrastu mezi různými tkáněmi. To podle webu Wikskripta znamená, že jejich účelem je odlišení anatomických struktur, zobrazení a zvýraznění patologií (například nádorů) nebo zobrazení průběhu některých funkcí organismu – například činnost lymfatického systému umí zobrazit scintigrafie (o jejím významu např. při prevenci lymfedému jsme psali zde).
Kontrastních látek je několik typů. Nejčastěji se používají sloučeniny jódu (pro rentgenové záření), někdy také sloučeniny prvků gadolinium, mangan nebo železo (u magnetické rezonance), ale může jít i o látky na bázi radiofarmak (vyšetření na takzvaném PET-CT).