Pedofil nemůže za své myšlenky. Může za své činy

Věděl, že je něco špatně

„V mých fantaziích se objevovaly holčičky a mladé slečny, ale nikdy jsem žádnou z nich fyzicky neobtěžoval. Byly doby, kdy jsem vyhledával okolí škol, parky nebo hřiště, ale vždycky to zůstalo jen v oblasti šmírování a fantazie. Fyzicky jsem svoje potřeby uspokojoval v erotickém klubu nebo u fotek a videí.“ Jindra už několik let věděl, že je v něm něco špatně, jak se svěřil pracovníkům NUDZ (v rozhovoru, s jehož dalším využitím souhlasí). Tušil, že se ho týká označení pedofil, parafilik.

Podle odborné definice se výrazem parafilik označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty (spadá sem například pedofilie, fetišismus atd.) anebo pro neobvyklé sexuální aktivity. Ty často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu (například sexuální sadismus či exhibicionismus). Specialisté z NUDZ ale současně zdůrazňují, že velká část lidí s parafilními preferencemi se nikdy nedopustí delikventního jednání.

Aby se nebezpečí rizikového chování ještě snížilo, připravili před časem odborníci z NUDZ ve spolupráci s řadou dalších institucí projekt Parafilik a osvětovou kampaň. Cílem je rozšířit povědomí o parafiliích a nabídnout odbornou pomoc lidem s odlišnými sexuálními motivacemi tak, aby se s parafilií naučili žít, aniž by se dopouštěli porušení zákona. Zatímco většina programů zaměřených na prevenci sexuálního násilí cílí na péči o oběti či restrikci lidí, kteří se takových deliktů dopustili, projekt Parafilik je v Česku unikátní tím, že se zaměřuje na intervenci ještě předtím, než k případnému sexuálnímu deliktu dojde.

„Věděl jsem, že některé úchylky jsou akceptovatelnější, jiné méně. A pedofilie je jednou z těch nejzatracovanějších. Vy to víte, ale nedokážete s tím sám nic udělat,“ říká Jindra, který se na NUDZ obrátil s žádostí o pomoc.

Zvládnout odlišnou sexualitu a neubližovat

„Příčiny a mechanismy vzniku parafilií nejsou dosud přesně známy, odborníci se však shodují na tom, že s dispozicí k parafilii se daný člověk již narodí,“ vysvětluje psychiatr a sexuolog Martin Hollý, metodik projektu Parafilik.

Mezi parafiliky převažují muži, ale parafilie se mohou vyskytovat i u žen. Odborníkům se svěří jen velmi malá část těchto lidí. „Podle našich výzkumů drtivá většina osob s parafilií sama ze své iniciativy nikdy nenavštívila odborníka,“ uvádějí odborníci NUDZ.

Se svou sexualitou se snaží vyrovnávat sami, ale často jim působí výrazné potíže. Trápí je sociální izolace, silná stigmatizace ze strany společnosti i blízkých osob, mají problémy v partnerském a rodinném životě, depresivní a úzkostné symptomy, objevují se u nich i sebevražedné tendence. „Problematické může být samozřejmě i samotné zvládání sexuálních tužeb souvisejících s parafiliemi v mezích zákona,“ říká Martin Hollý. Sexuologové vědí, že lidé s odlišnou sexualitou by péči odborníků mnohdy uvítali, ale mají obavy, stydí se, nevidí pro sebe v současném systému prostor.

Do péče specialistů se tak bohužel dostávají zejména až ti, kteří svou sexualitu nezvládnou a spáchají sexuální delikt. Toho se obával i pan Jindra. Rozhodnutí vyhledat pomoc udělal, až když viděl dokument V síti, který se zaměřuje na téma zneužívání dětí na internetu, ale dotýká se problematiky parafilií. „Nechtěl jsem dopustit, aby se ze mě stala taková zrůda jako z chlapů v tom filmu. Do té doby jsem spoléhal na svoje vnitřní pojistky, ale pak jsem se začal bát, že by jednou mohly selhat.“ Do terapie se tedy nepřihlásil kvůli strachu z toho, že by mohl mít problémy se zákonem, ale kvůli obavám z možného vlastního selhání. „Nechci, aby se ze mě stal slizký dědek, který bude malým holčičkám říkat, jak jim to sluší, a ohmatávat je,“ popisuje.

Pomohlo mi otevřeně mluvit o své odlišnosti, říká pedofil 

Projekt Parafilik nabízí dlouhodobou kontaktní terapii pro parafiliky a osoby jim blízké, online krizovou intervenci a od února také online terapie a telefonickou poradnu. Terapeuti projektu prošli zahraničními výcviky a vytvořili podle nich postup vhodný speciálně pro práci v ČR. Všechny služby projektu jsou v tuto chvíli nabízeny bezplatně a anonymně.

Těchto možností využil právě pan Jindra, který se stal prvním absolventem kompletní terapie projektu Parafilik. „Díky projektu jsem brzy pochopil, že opravdu nejsem jediný. Pomáhalo mi, že o mě někdo projevil zájem, ptal se mě na minulost – na dětství, dospívání, navazování vztahů nebo sexuální zkušenosti. O tom já nikdy s nikým nemluvil a neměl to zpracované. Byly to pro mě opravdu silné impulzy,“ hodnotí. Na základě prodělané terapie věří, a odborníci s ním, že tyto zkušenosti by mohly být silnou motivací i pro další osoby s parafiliemi.

Sexuální touhy pod kontrolou

Podle specialistů se někteří z těch, kterým by terapie mohla prospět, obávají podstoupit ji i proto, že je to závazek, který by je například omezil v zaměstnání, a také se bojí prozrazení. Pan Jindra popisuje, že terapie kombinoval s prací, na sezení chodil jednou týdně po celý rok a jen málokdy se mu stalo, že by to byla překážka v práci. Nyní je navíc možnost využít online terapii, která je dostupná opravdu všem.

„Důležité je, aby si člověk uvědomil, že má problém a chce s ním něco dělat,“ říká pan Jindra. Všem, kteří v sobě něco takového řeší, připomíná, že terapeutický projekt Parafilik je dobrovolný. Nikdo vás k ničemu nenutí, nepostupujete ústavní léčbu a je jen na vás, kam se při terapii posunete. „Je to vlastně taková forma prevence a možnost ulevit si od problémů, které si v sobě často roky neseme a nedokážeme je vyřešit. Po tom roce opravdu můžu bez nadsázky říct: Jsem pedofil a nemám s tím problém,“ tvrdí dokonce.

Zbavit se rizikové sexuální touhy zcela nelze, ale v rámci terapie je možné své pocity a myšlenky zpracovat. „Dokážu jít kolem školy nebo se na ulici podívat na malou holčičku bez toho, abych si ji začal promítat do svých sexuálních představ. Uvědomil jsem si, že nemůžu ani ve fantazii dosazovat na místo subtilních žen malé dívky,“ popisuje pan Jindra.

Snaží se od své minulosti odstřihnout, ale přiznává, že má poblíž domova ukrytou flashku a na ní citlivý materiál sexuální povahy. „Je to taková moje kápézetka. Během terapie jsem ji musel dvakrát použít. Teď už jsem na ni ale půl roku nesáhl.“

Pokud vás nebo vaše blízké znepokojují neobvyklé sexuální touhy a fantazie nebo je pro vás obtížné ovládat své sexuální chování v reálném kontaktu nebo v online prostředí, ozvěte se na anonymní linku 317 071 668 (pondělí a středa od 9 do 12 hodin, úterý a čtvrtek od 13 do 16 hodin). Případně můžete navázat spojení prostřednictvím webové stránky projektu Parafilik.cz.