Hlavní navigace

Proč by nás mělo zajímat, jak nás vidí druzí lidé?

8. 1. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
ROZHOVOR – Vidí nás druzí lidé stejně, jako my sami sebe v zrcadle? Jak se vlastně vnímáme my sami a proč svůj obraz zkreslujeme? Máte někdy pocit, že vám druzí zkrátka nerozumí a neví, jací ve skutečnosti jste? Odpovědi hledáme s psychologem Daliborem Kučerou.

Máme se vůbec starat o to, jak nás vidí druzí lidé? Výzkumný pracovník a pedagog v oblasti obecné psychologie, sociální psychologie a psychologie osobnosti Dalibor Kučera říká, že ano, a v následujícím rozhovoru vysvětlí i proč.

Proč by nás mělo zajímat, jak nás vidí druzí lidé?

Člověk je sociálním tvorem, nikoliv solitérním. Už od začátku vývoje druhu se lidé sdružovali ve skupinách, ve kterých velmi záleželo na tom, jak se členové skupiny navzájem vnímali a hodnotili. Často se jednalo o otázku přežití.

Přestože je dnešní doba typická důrazem na individualizaci jedince a je spojena s variabilitou skupin (společenstev), ve kterých se lidé pohybují, psychické mechanismy spojené s životem v menších a uzavřených skupinách jsou v nás stále přítomné. Také proto je pro nás stále důležité, jak nás vidí druzí lidé, byť už pro nás většinou nejsou životně důležití.

Co nám tato optika smýšlení o sobě může ukázat?

V tom, co nám může pohled druhého člověka na nás samotné dát, je těžké zobecňovat. Záleží na významu druhého člověka, ale i na tom, zda chceme a máme prostor o jeho vnímání přemýšlet. A zcela zásadní věcí je pak to, chceme-li vůbec přemýšlet sami o sobě.

Každý z nás se jistě někdy setkal s tím, že ho druhý člověk nepochopil, například interpretoval naše chování jinak, než bylo zamýšleno. Často nás podobné věci hodně trápí. A někteří si pak kladou otázku, čím to může být – je chyba v nás, v našich projevech, nebo snad dokonce v naší osobnosti, nebo chybu dělá druhý – náš posuzovatel?

Odpověď je velmi složitá, protože vždy je zde přítomno mnoho různých faktorů, které jsou spolu navíc hodně provázané. V této komplikované rovnici se náš výzkum snaží odpovědět alespoň na jednu věc – pokud tomu druhý člověk věnuje čas a pozornost, je schopen popsat naši osobnost bez většího subjektivního zkreslení, respektive podobně jako ji popisujeme my sami? Zjednodušeně řečeno; vidí nás druzí lidé takové, jací jsme?

Pro všechny, které téma a odpovědi na výše uvedené otázky více zajímají, bude v pondělí 18. ledna připravena online přednáška Dalibora Kučery. Otevře zde svět přemýšlení o nás, našem chování a vlastnostech. S návštěvníky se podívá i na to, jak dobře a v čem nás druzí lidé dokáží posoudit. Budou zjišťovat, jestli jsou lidé, kteří (se) dokáží lépe posuzovat než druzí. A zamyslí se i nad tím, jak vlastně přisuzujeme druhým lidem jejich osobnostní charakteristiky a kvality a jestli při tom hraje roli vzájemný vztah, intimita či délka vztahu.

Pokud jde o hodnocení – jsme kritičtější či náročnější vůči sobě, anebo vůči druhým?

Z výsledků našeho výzkumu vyplývá, že druzí lidé nás popisují o něco méně kriticky, než se sami vidíme. Osobnostní charakteristiky spojené s pozitivními konotacemi, například svědomitost či sebejistota, rezonují v pohledech druhých lidí více než v našem vlastním hodnocení.

Naopak negativní charakteristiky, například labilita, arogance a nejistota jsou v hodnoceních druhých upozaděny. Zde ale musím poznamenat, že účastníci našeho výzkumu spolu zřejmě měli spíše pozitivní vztah (málokdo asi žádal o své posouzení naprostého cizince nebo svého zavilého nepřítele), proto je třeba, abychom byli při zobecňování velmi opatrní.

Jistě se mnozí z nás setkali s tím, že občas přeženeme naše hodnocení či posuzování druhých (anebo sebe sama). Proč to děláme?

Při posuzování druhého člověka hraje roli velké množství faktorů, mimo jiné takzvaných moderátorů posouzení. Mezi nejvýznamnější patří specifika vztahu, například míra intimity či vzájemné obeznámenosti. Mimo to však může naše posouzení vycházet například i ze situace, ve které se posuzovaný a posuzovatel nacházejí, z našich zažitých schémat čili předsudků či z emočních prožitků. Často jsme pak při posouzení druhého ovlivněni spíše těmito okolnostmi a upozadíme naši rozumovou a rozumnou úvahu.

Pokud hovoříme o zkresleném náhledu na sebe sama, obvykle jsou zmiňovány tzv. ego-protektivní mechanismy, které chrání a posilují naše Já, naši reprezentaci sebe sama. Často se setkáváme také s tím, že máme v určitých situacích tendenci vylepšovat svůj obraz před ostatními, například abychom zvýšili svoji šanci na úspěch. Tyto věci jsou však už velmi komplexní a těžko je stručně shrnout.

A co se s tím dá dělat, abychom se naučili dívat se na sebe i druhé objektivně?

Tím nejjednodušším způsobem je možná nadhled. Pokusit se na chvíli oprostit od subjektivních zážitků a zkreslení a pokusit se podívat na svět i na sebe sama perspektivou druhého. To ale nepochybně vyžaduje mnoho energie a někdy i sebezapření.

PhDr. Dalibor Kučera, Ph.D.

Výzkumný pracovník a pedagog v oblasti obecné psychologie, sociální psychologie a psychologie osobnosti na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se zabývá problematikou psychologie užívání jazyka a alternativním psychometrickým přístupům studia osobnosti. Je autorem odborných publikací. Jeho online přednáška na téma Jak nás vidí druzí lidé se bude konat 18. ledna 2021 od 18 hodin v rámci cyklu webinářů SmartTalk.

Autor článku

Všeobecné dotazy, připomínky a tipy směřujte na adresu redakce@vitalia.cz.

Tiskové zprávy zasílejte na e-mail press@vitalia.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).