Dívka zemřela po vakcíně. Advokátka rodiny objasňuje, proč stát rodinu odškodní

Odškodné dostane rodina dívky, která zemřela v listopadu 2022, pět dnů po očkování povinnou hexavakcínou v kombinaci s nepovinným očkováním proti pneumokoku. Obě vakcíny jsou určené nejmenším dětem, Anežce bylo v době úmrtí 11 měsíců.

Advokátka rodiny v rozhovoru pro Vitalia.cz vysvětluje důvody, proč ministerstvo odškodné přiznalo. Zároveň však upozorňuje, že otázka, proč Anežka po očkování zemřela, zůstává stále bez odpovědi. Dívka do té doby netrpěla žádnými zásadními zdravotními problémy. 

Dosavadní závěry ukazují, že nejspíš podlehla komplikacím spojeným s extrémně vzácným nežádoucím účinkem hexavakcíny, který nebyl způsobený vadným složením očkovací látky. I po prvním v tuzemsku popsaném úmrtí na tuto příčinu tak zůstává očkování bezpečným nástrojem prevence. Jak připomíná server Seznam Zprávy, vakcinaci toutéž hexou jako Anežka v Česku podstoupí ročně kolem 100 tisíc dětí, 70 tisíc dostane očkování proti pneumokokům. V drtivé většině bez jakýchkoliv vážných následků.

Proč rodina žádala odškodné

K událostem s fatálním koncem došlo v listopadu 2022. Dívka tři hodiny po očkování začala mít horečku, druhý den se její stav prudce zhoršil do křečí, ztráty vědomí a zástavy oběhu. Z nejbližší nemocnice byla ještě týž den převezena do FN Motol, kde ji lékaři i přes poskytnutí maximální intenzivně resuscitační péče již nedokázali zachránit. Příčinou úmrtí byly otok mozku a mozkové krvácení. Závěr pitevního protokolu, citovaný serverem Seznam Zprávy, uvádí, že „z dostupných vyšetření se ke vztahu popsaného stavu a klinicky udávaného očkování nelze jednoznačně vyjádřit“. 

Rodinou oslovení lékaři, včetně znalce, později vylučovací metodou stanovili, že u Anežky došlo k postvakcinační encefalopatii. Tedy ke stavu, jejž příbalový leták podané hexavakcíny zmiňuje mezi extrémně vzácnými nežádoucími účinky, u nichž příčinná souvislost s vakcinací nebyla prokázána.

Rodina kvůli úmrtí dívky podala trestní oznámení, událost proto vyšetřuje policie. Loni o prázdninách také adresovali Ministerstvu zdravotnictví žádost o odškodnění dle zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Ministerstvo po půl roce tři částky přiznalo (více o tomto rozhodnutí jsme psali zde).

O odškodném novináře na konci února informovala v tiskové zprávě advokátka Barbora Steinlauf. Částky byly stanoveny na jeden milion korun pro každého z rodičů a pro bratra zesnulé. Jde o vůbec první případ, kdy stát přiznal odškodné podle tohoto zákona. V platnosti je přitom nyní přesně pět let.

Žádost úřad vyřídil za půl roku

Víte, co bylo hlavním argumentem, který ministerstvo vedl k přiznání odškodného?

Nedokážu to říci. Můžeme se ale domnívat, že roli hrálo to, že Anežka zemřela. Pacienti, kteří žádali v jiných případech, utrpěli jen újmu na zdraví. 

Může to být také tím, že rodiče Anežky kolem toho, co se stalo, zjišťovali spoustu informací. Na instituce, které se případu věnovaly, byl tlak, protože běží trestní řízení a v rámci něj se policisté na informace doptávali třeba u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. 

To jsou ovšem jen naše domněnky, skutečný důvod nedokážu posoudit.

S rozhodnutím ale souvisí jedna překvapivá informace: Od podání žádosti do jejího vyřízení uběhlo necelých šest měsíců. To je zákonná lhůta, v níž musí ministerstvo k žádosti zaujmout nějaké stanovisko – buď jí nevyhoví, kdy někteří klienti se pak obracejí na soud, nebo jí vyhoví částečně, nebo odškodné přizná.

Proč je šestiměsíční lhůta překvapivá? Protože ji ministerstvo stihlo?

Půlroční lhůta při vyřizování žádosti pozůstalých po Anežce se na první pohled může jevit jako relativně krátká. Kdybychom šli k soudu, bude posuzování nároku trvat mnohem déle.

Navíc v jiných případech, v nichž jsme také řešili odškodné následků po povinném očkování, se ministerstvo v šesti měsících třeba ani neozvalo. Nevěděli jsme proto, zda se žádosti vůbec někdo začal věnovat. Často to dopadlo tak, že jsme po uplynutí půl roku zjistili, že ministerstvo ji vůbec neprojednalo. Jindy jsme dostali třeba jen krátké vyjádření, že nárok neuznává a že se žadatelé mají obrátit na soud. 

Nezvyšovalo šance na odškodné to, že máma dívky je sama lékařka-pediatrička, a proto se v situaci nejspíš orientovala lépe než žadatel, jenž medicínské vzdělání nemá?

Nevím, jestli to sehrálo roli při rozhodování ministerstva, ale rozhodně to mělo velký vliv na to, jak se rodiče v té situaci orientovali. Byla to právě klientka, která úmrtí dcery konzultovala se soudním znalcem, obstarávala odborné i zahraniční zdroje a byla to ona, kdo měl v zastupování odborné know-how, což u jiných klientů určitě není běžné. Navíc připravila i příspěvek na pediatrický kongres, kde událost, která vyústila v encefalopatii, prezentuje s kolegyní-neuroložkou. 

Rodina tomu věnovala velké úsilí, různými cestami se snažili získat informace, protože jim to připadalo důležité nejen pro jejich individuální případ, ale také proto, aby se v odborné literatuře vědělo, že takováto raritní komplikace může nastat. Aby o ní věděli třeba i praktičtí lékaři pro děti a dorost, kteří děti očkují. A také aby se situaci dostalo odborné pozornosti a přezkumu.

Bylo podkladů, jež rodina poslala na ministerstvo, hodně? Jak dlouho je sbírala a připravovala?

Příprava ze strany klientů byla určitě veliká, ale já jsem právní zastoupení přebírala až ve chvíli, kdy už měli žádost podanou.

Určitě ale víte, co musela rodina doložit. Řekla byste mi pár nejzásadnějších příkladů?

Vždy se dokládá zdravotnická dokumentace. Museli si vyžádat kompletní zprávy z obou nemocnic, kde byla Anežka hospitalizovaná. K tomu jsme dokládali odbornou literaturu, která zmiňuje diagnózu postvakcinační encefalopatie, vyjádření registrující praktické lékařky pro děti a dorost a další odborné zdroje. Současně jsme to, co se Anežce stalo, konzultovali se soudním znalcem z oboru pediatrie.

Klíčové bylo, kdy ke zhoršení zdraví došlo

Pitva jako příčinu otoku mozku očkování neoznačila. Jak je tedy možné, že ministerstvo rodině odškodné přiznalo?

Přímo v odůvodnění se píše, že po expertním posouzení se ministerstvo přiklonilo k závěru, že zdravotní obtíže, které u Anežky nastaly, byly způsobené očkováním, a to konkrétně hexavakcínou, protože ta je na rozdíl od Prevenaru povinná, a k ní se tedy vztahovala i žádost.

Vyhláška, která k zákonu náleží, přiřazuje každému povinnému očkování některé diagnózy. Pokud se objeví ve stanovené době, předpokládá se, že jsou důsledkem očkování. V případě Anežky šlo o diagnózu označovanou jako postvakcinační encefalopatie nebo postvakcinační encefalitida. A vyhláška říká, že pokud encefalitida nastane do 72 hodin od očkování Infanrixem, je považovaná za následek očkování. Ministerstvo tedy konstatovalo, že žadatelé splnili podmínky vyhlášky a příčinná souvislost se v tomto případě předpokládá.

Nikdy jsem neslyšela o případu, kdy by pacient měl od lékaře v ruce zprávu, že jeho potíže jsou přímo způsobené očkováním. Pro žádost o odškodné takový písemný závěr tedy není nutný?

V lékařských zprávách se takové konstatování neobjevuje a neobjevilo se ani v případě Anežky. Lékaři konstatují příznaky nějakého stavu, který v důsledku vede třeba až k úmrtí. Popis toho stavu se pak podřadí pod nějakou diagnózu – řekne se, že jsou to typické projevy třeba právě postvakcinační encefalopatie. Ta se konkrétně podle odborných zdrojů projevuje poruchou vědomí, křečováním a edémem mozku. 

Zároveň literatura zdůrazňuje, že o encefalopatii je třeba uvažovat především v případech, kdy patologické příznaky nemají žádnou jinou vysvětlující příčinu.

V tomto případě nebyly zjištěny jakékoliv jiné příčiny, a proto byla encefalopatie jako následek očkování stanovena rovněž per exclusionem, laicky řečeno jakousi vylučovací metodou, když žádná jiná diagnóza neodpovídala příznakům.

Pokud lze přímé konstatování příčinné souvislosti mezi očkováním a následkem obejít vyhláškou, jak je možné, že dosud ministerstvo nikomu jinému odškodné nepřiznalo?

Může to být tím, že pokud jde o nějaký zdravotní stav, který vyhláška jako následek očkování nepředpokládá, příčinná souvislost se prokazuje velmi těžko. Současně v případech, kdy se příčinná souvislost předpokládá, nejde o takto závažné stavy.

Řešili jsme třeba případ anafylaktického šoku, který může nastat do čtyř hodin u očkovaného na tetanus. Pokud v této době nastane, předpokládá se příčinná souvislost s očkováním. Současně ale zákon říká, že se odškodňují jen situace, kdy vzniká zvlášť závažná újma na zdraví nebo úmrtí. Jenže anafylaktický šok závažnou újmu na zdraví většinou nezpůsobí. Člověk při něm třeba upadne na chvíli do bezvědomí, pak se z něj probere. U očkování proti covidu patří mezi předpokládané možné následky kromě anafylaktického šoku také tromboembolie, perikarditida nebo myokarditida, tedy záněty srdečního svalu, které mohou způsobit závažnou újmu na zdraví, ale ne vždy.

Daly dosavadní události, všechny dokumenty i rozhodnutí ministerstva odpověď rodině na to, proč se to všechno Anežce vlastně stalo?

Myslím si, že ne. Postvakcinační encefalopatie je možná komplikace, ale je extrémně raritní. Když jsme to konzultovali se soudním znalcem, tak jsme se dozvěděli, že v ČR žádný takový případ nikdy nebyl reportovaný a i v zahraničí jsou takové případy popsány výjimečně. Případ Anežky by také nebyl reportovaný, nebýt klientů, kteří se do toho pustili a snažili se o osvětu.

Takže není jasná třeba ani odpověď na to, zda k tomu mohlo přispět, že dívka dostala dvě vakcíny během jedné návštěvy lékařky? 

Ne. Nikdo to explicitně neřešil a nesledoval, protože jde o standardní postup dle očkovacího kalendáře. Nelze tedy předjímat, že úmrtí nastalo v důsledku souběhu dvou očkování. Ono by k němu nejspíš došlo, i kdyby se Prevenar neočkoval. Vycházíme z toho, že postvakcinační encefalopatie souvisí s podáním hexavakcíny – k ní se výskyt tohoto závažného nežádoucího účinku vztahuje. Navíc vyhláška, podle které ministerstvo odškodné přiznalo, řeší jen povinné očkování. Prevenaru se v kontextu žádosti o odškodné nikdo nevěnoval.

První odškodné: naděje, nikoliv jistota

Žádost Anežčiných rodičů je první, které resort odškodné za újmu způsobenou povinným očkováním přiznal. Může za obratem stát i změna politiky ministerstva vůči žadatelům?

Jestli k nějakému pootočení na ministerstvu došlo s případem Anežky, nevím. Poprvé jsem ale u žádosti o odškodné měla pocit vstřícné komunikace. V tomto případě jsme znali člověka, který měl na ministerstvu žádost přímo na starosti. Byli jsme s ním v poměrně častém kontaktu a ministerstvo nás i vyzývalo k doplnění některých informací. Z předešlých případů, které se týkaly jiných klientů, jsem měla odlišné zkušenosti – i šest měsíců jsme čekali na jakékoliv vyjádření. I jen dovolat se na ministerstvo bylo velmi obtížné. Ne vždy se nám také podařilo zjistit, zda se případ projednává či kdo jej má na starosti.

Možná to byl jen takový postupný vývoj. Vzhledem k tomu, že zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním je účinný od března 2020, což je relativně krátká doba, můžeme to přičítat i tomu, že si třeba ministerstvo k řešení žádostí teprve postupem času vytvořilo odpovídající aparát.

Ministerstvo žádosti posuzuje individuálně. Přesto se zeptám, zda podle Vás může mít první přiznání odškodného nějaký vliv i na další podání?

Nevím, zda je to možné u žádostí, které už běží. Je otázkou, zda naplňují zákonem stanovené požadavky stejně zřetelně, jako je naplňoval případ Anežky. Často se nám stává, že pacient má po očkování poškozené zdraví, ale ministerstvo to vyhodnotí tak, že nejde o zvlášť závažné poškození. A pak je tam samozřejmě celá polemika kolem příčinné souvislosti. V případě Anežky byla presumovaná (tj. předpokládaná, pozn. red.), v jiných případech je ale extrémně obtížné ji prokazovat. 

Přečtěte si také:

Ministerstvo zdravotnictví zaplatí tři miliony za úmrtí dítěte po povinném očkování

Případ Anežky tedy napovídá, že podání žádosti má smysl…

Pro společnost je přiznání odškodného důležitou zprávou o tom, že ministerstvo je připraveno vydávat stanoviska, ve kterých odškodné přiznává. Je to signál, že o odškodnění má smysl usilovat. Současně však zůstává nezbytné individuální posuzování každého případu, to je správný a potřebný přístup.

Pokud se na to podíváte obecně, třeba i z lidskoprávního pohledu, tak by stát měl převzít odpovědnost za újmu na zdraví, která vzniká člověku, jenž je státem nucen podrobit se nějaké zdravotní péči. A jen v okamžiku, kdy poškození pacienti budou uplatňovat nároky, se může tato povinnost státu realizovat, takže smysl to má. Nic to ale nemění na tom, že jde o velmi složité, komplexní případy, a s klienty k žádosti vždy přistupujeme tak, že výsledek může být nepříznivý. To jsme očekávali i v případu rodiny Anežky.

Nakonec se to nestalo a odškodné úřad přiznal. Jak jste rozhodnutí ministerstva přijala Vy a jak pozůstalí? Dostanou peníze, ale dítě jim to nevrátí, a ještě suma může přinést závist…

To, že se žádostí někdo zabýval, že uznal souvislost s očkováním, že ministerstvo všem pozůstalým vyjádřilo upřímnou a hlubokou soustrast, bylo pro mé klienty jistou formou satisfakce.

Co se týká finančního odškodnění, považuji ho za zcela legitimní. V našem právním systému je běžné, že závažné následky se odškodňují finančním zadostiučiněním. Částka, kterou ministerstvo přiznalo, není neadekvátně vysoká. Naopak – odpovídá tomu, co se standardně poskytuje pozůstalým rodinám třeba v případě dopravních nehod.

JUDr. Barbora Steinlauf

Advokátka specializující se na zdravotnické právo, která se věnuje ochraně pacientských práv. Zastupuje například klienty, kteří žádají náhradu újmy na zdraví, ať už třeba kvůli špatně vedenému porodu, očkování, nebo při dopravních nehodách. Nebo pacienty, kteří vedou spory se zdravotními pojišťovnami kvůli nepřiznané mimořádné úhradě léčby. Její kancelář nabízí právní semináře pro poskytovatele zdravotních a sociálních služeb nebo kurzy práva v paliativní péči. Pravidelně také přednáší na vysokých školách a publikuje.