Nemocnice nemají plošně zakazovat nahrávání. Vzniká návod pro pacienty

Dokument lze připomínkovat

Metodika s názvem Pořizování nahrávek zdravotníků a jejich využití při šetření stížností a ve správním řízení má nyní 14 stran, ministerstvo jej komplet zveřejnilo zde. Doporučení se týkají jak záznamů zvukových, tak i obrazových. Podle ministerstva je lze vztahovat také na poskytování pomoci ze strany záchranářů, léčení doma u pacienta nebo na péči v sociálních pobytových službách.

Dokument je nyní ve fázi návrhu a ministerstvo k němu do 10. července přijímá na e-mailu metodiky@mzd.gov.cz připomínky a podněty, a to i z řad veřejnosti.

Chránit práva někdy bez nahrávky nejde

Ministerstvo zdravotnictví v dokumentu stvrzuje, že pacienti a jejich blízcí nahrávat mohou, a to i bez svolení, protože vůči zdravotníkům jsou při poskytování zdravotní služby ve slabší pozici. V případě, že se pacient potřebuje domoct ochrany před zásahem do jeho práv (…), se může ocitnout v důkazní nouzi, kterou je s ohledem na okolnosti daného případu možné překlenout pouze nahrávkou incidentu, stojí v pracovní verzi metodiky.

To je také důvod, proč podle návrhu ordinace nebo nemocnice nemohou plošně zakázat nahrávání. Zákaz má někdy podobu cedulí či piktogramů vyvěšených třeba na dveřích či nástěnkách, jindy je zakotvený ve vnitřním řádu zdravotnického zařízení. Ani jedna z těchto forem ale podle ministerstva není přípustná a není důvodem k tomu, aby úřad, jenž stížnost pacienta řeší, záznam coby důkaz odmítl. K plošnému zákazu (…) nemůže být při posuzování přípustnosti nahrávky coby důkazu před správním orgánem přihlíženo, podotýká v návrhu.

Zároveň ale autoři návrhu podotýkají, že lékaře či sestřičku si pacienti bez souhlasu nemohou nahrávat neomezeně. Za zvlášť problematické lze považovat zejména plošné nahrávání na oddělení nebo v ambulanci, nahrávání navzdory výslovnému nesouhlasu zdravotnického personálu bez zjevného důvodu, zachycení podoby či jednání dalších pacientů nebo jejich zdravotních údajů a další šíření takto pořízené nahrávky třetím osobám nebo její zveřejnění, říká návrh metodiky.

Přečtěte si také:

Advokátka: Když lékař nezákonně vybírá peníze, pacient se může bránit nahrávkou

Samotné nahrávání bez souhlasu zdravotníků ovšem nemůže být důvodem pro odmítnutí poskytnutí či ukončení péče. Navíc takto pořízená nahrávka může být ve sporu přípustným důkazem. Instituce, která podnět pacienta řeší a nahrávku má k dispozici, by ovšem vždy měla provést tzv. test přiměřenosti. Tedy zabývat se tím, zda převažuje ochrana práv pacienta nebo ochrana soukromí zdravotníka, byť projevy při výkonu jeho povolání zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy.

Při posuzování úřady mají vždy přihlížet k tomu, zda nahrávka nezasahuje do práva na ochranu osobnosti jiných lidí. Třeba jiných pacientů a zdravotníků, kteří stojí mimo konflikt, na nahrávce jsou přesto zachyceni. A ministerstvo připomíná, že tak citlivé informace, jakými jsou ty o zdravotním stavu a postupech léčby, podléhají zvýšené ochraně a povinnosti mlčenlivosti.

Nahrávat ano, zveřejňovat ne

Ministerstvo v této souvislosti varuje před zveřejňováním nahrávky třeba na sociálních sítích, protože to může být úřady posuzováno jako zpracovávání osobních údajů, které má svá pravidla. 

Nahrávka pořízená bez souhlasu zdravotníka může být podle rezortu použita jen při obhajobě pacientských práv. Podobně hovoří také Kancelář ombudsmana, jež se na pracovním návrhu metodiky podílela. „Souhlas k nahrávání nebude potřebovat v situaci, kdy pacient nahrávku pořídí k ochraně svých práv. Když se rozhodne podat stížnost, může k ní nahrávku připojit,“ vysvětluje právnička Běla Vaverková, která se v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana specializuje na oblast zdravotnictví.

Kancelář proto zveřejnila návodné desatero, jak se při nahrávání nedostat do křížku se zdravotníkem, ani zákony a vyhláškami. 

Návrh metodiky se věnuje jen situacím, kdy pacient či jeho blízký nahrává zdravotníka. Nepopisuje naopak chvíle, v nichž by zdravotník naopak chtěl nahrávat pacienta.

Při nahrávání nejde jen o konfliktní situace. Užitečné je v situaci, kdy lékař pacientovi vysvětluje okolnosti jeho zdravotního stavu nebo mu navrhuje postup léčby včetně užívání léků. Tehdy zaznívá řada informací ve chvíli, kdy pacient nemusí být třeba kvůli právě sdělené diagnóze plně soustředěný a to podstatné si nemusí zapamatovat. Informace o postupu léčby sice obsahuje lékařská zpráva, ta ovšem bývá stručnější než to, co zazní v ordinaci z úst lékaře.

Doporučení ministerstva nestojí nad vyhláškami a zákony, teoreticky je zdravotnická zařízení nemusí dodržovat. Právě ministerstvo je ale zřizovatelem fakultních nemocnic a některých dalších zdravotnických zařízení (jejich soupis najdete zde), takže lze předpokládat, že až bude metodika hotová, dozná sluchu přinejmenším u ředitelů těchto zdravotnických zařízení.