Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (LF UK) si v lednu pořídili humanoida, tedy robota, jenž v případě toho univerzitního připomíná odrostlé dítě. Měří 135 centimetrů, váží 35 kilogramů a vejde se do tenisek velikosti 35. Ty ale v reálu moc nenosí, podupává si na svých dvou těžkých nohou z plastu.
Co se dozvíte v článku
Baterie v hrudi, senzory v hlavě
Univerzita robota pojmenovala příznačně Charles, což znamená v českém překladu Karel. Jménu mu v anketě vybrali studenti, kteří se s ním i jeho ovládáním mohou seznámit v rámci práce v laboratořích vědeckého centra BIOCEV zřizovaného Akademií věd spolu s Karlovou univerzitou.
Jeho fungování stojí na softwaru náležícího do umělé inteligence, což znamená, že Charlese mohou jeho školitelé programovat, ale postupně se učí i sám. Je to jako s malým dítětem,
podotýká přednosta BIOCEV Milan Jakubek, jenž mi Charlese představuje s kolegou Martinem Mokrejšem.
Podívejte se, jak se Charles rozkoukával na děkanátu 1. LF UK:
V prostoru se android orientuje díky kamerám, čidlům a tzv. 3D Lidaru, což je senzor kulovitého tvaru umístěný v hlavě. Lidary využívá i automobilový průmysl u autonomních vozů. Robotovi nechybí ani reproduktory, aby mohl mluvit
. Pokud má správné příslušenství, může to být teoreticky i česky.
Pohání jej elektřina z baterie umístěné na levé straně hrudníku, v němž zabírá většinu místa. Na jedno nabití vydrží i několik hodin. Vědce to překvapilo, protože než si ho pořídili, nedoufali ve víc než pár desítek minut.
Kromě baterie má Charles v sobě několik ventilátorů, takže při jeho provozu je neustále slyšet slabý šum. Jako by maličko funěl. Zvuk zesílí ve chvíli, kdy ho vědci nastartují. Celý proces mi připomíná nahřívání levného modelu parního mopu, našemu fotografovi spíše startování kávovaru – robot po zapnutí na dálku skrze ovladač nebo mobil začne vrčet, pak mu začne svítit hlava a on si z lehu dřepne, aby se postavil.
Umí tančit i nosit věci
K robotovi náleží speciální ovládání připomínající ten k některému z RC modelů, má ale i možnosti ovládání přes aplikaci v mobilu. Může se pohybovat autonomně i se nechat navádět nebo napodobuje pohyby člověka před sebou.
K robotovi je možné dokupovat příslušenství. Charles by se proto mohl dočkat nových, lehkých rukou, jejich každý kloub se dá ovládat sám o sobě.
Budoucnost, kterou medicína žije už teď
Roboti na operačních sálech - nejde o humanoidy, připomínají pavouka rozkročeného nad pacientem, mají čtyři ramena, která na dálku ovládá chirurg.
Umělá inteligence - tento typ softwaru se stává součástí řady přístrojů – je pomocníkem při čtení snímků od rentgenu až po MR nebo mamograf, používá se při endoskopických zákrocích, k vyšetření očí, dokáže psát dokumentaci, ale i ji pacientovi vysvětlit.
Virtuální realita - slouží při rehabilitaci, k odstranění závratí i fóbií, ve zdravotních a sociálních zařízeních také zvyšuje wellbeing klientů a pacientů.
Moderní technologie přináší do zdravotnictví digitalizaci, automatizaci nebo třeba možnost léčit skrze mobilní aplikace a telemedicínu na dálku.
Součástí softwaru je několik režimů. Například režim chůze, ale když mu zadáte povel, udělá před vámi i parakotoul nebo vám zatančí charleston či breakdance. Má i sedací nebo kung-fu režim, takže umí vykopnout do vzduchu, aniž by ztratil rovnováhu,
popisuje Milan Jakubek s tím, že tyto funkce berou vědci jako drobné radosti práce s humanoidem.
Na nohou se Charles, překvapivě, drží dost stabilně. Robot z BIOCEV má vzadu, na rozdíl od běžné sériové výroby, přidělané madlo. Výzkumníci, kteří mi ho ukazují, ho v jeden moment za něj popadnou a začnou s ním třást, takže stroj okamžitě mění posturu, aby neupadl.
Třesení se přizpůsobují hlavně jeho nohy. V jednu chvíli Milanu Jakubkovi dupne Charles na nohu. Není to jeho chyba, jen chce prostě udržet rovnováhu jako člověk,
omlouvá jej docent Jakubek a nevypadá při tom, že by ho šlápnutí bolelo. I kdyby ano, nejspíš si na nějaké šťouchance od Charlese zvykl a navíc je k androidovi shovívavý. Když se ho zeptám, zda ho jeho pořízení těší, odpoví, že už k němu má vztah podobný jako k člověku.
Na druhou stranu, Charlesovy ruce a nohy už jsou pokryté škrábanci. Je to tím, že vědci i studenti se ho stále ještě učí ovládat, a tak s ním občas do něčeho narazí. I když tělo vypadá kovově, ve skutečnosti je většina jeho povrchu pokrytá stříbrným a černým plastem, který se drobnému poškození neubrání.
V laboratoři zvýší bezpečnost
I to, co může vypadat jako hra, je ve skutečnosti snaha zvládnout ovládání nové technologie. Musíte například počítat s prostorem pro pohyb, s nějakou jeho reakcí nebo třeba s tím, že se zastaví za dveřmi, takže při otvírání musíte dávat pozor,
popisuje Milan Jakubek. Laboratoř, ve které ho testují, je proto humanoidovi svým vybavením přizpůsobená.
Postupně ho učí autonomnímu pohybu, manipulaci se vzorky a různými zařízeními tak, aby jednou pomáhal samostatně. Učíme ho zvednout bedýnku, přenést ji někam, pak ji položit,
popisuje Milan Jakubek. Tento typ humanoidu v provedení, jaké má univerzita, unese maximálně dvoukilové břemeno.
Robota by výzkumníci chtěli využít i jako průvodce laboratořemi a pro práci nebezpečnou pro člověka – například manipulaci s patogeny nebo pohybu v nebezpečných prostorách.
Budoucnost humanoidů ale zcela jistě nezůstane za zdmi laboratoří. Nakonec je potkají i pacienti a klienti sociálních služeb, kde lze stoje naučit řadu rutinních úkolů. Například odnést špinavé ložní prádlo, roznést jídlo nebo léky…
Teoreticky by roboti mohli zastat i osobní kontakt. Jak mi docent Jakubek trochu z legrace říká, v budoucnu nejspíš budete moci pohladit vaši babičku, i když jste zrovna tisíce kilometrů daleko. Přijde mi to přitažené za vlasy, zejména když robot vypadá jako stroj, ne jako člověk, což ovšem neplatí pro všechny androidy. Jak se ale při předvedení Charlese dozvídám, již existují studie, které potvrdily, že kontakt s robotem vyvolává v lidském mozku podobné reakce jako interakce s člověkem.
Galerie: Seznamte se, toto je Charles
Proč roboti budí obavy
Ve chvíli, kdy přijde řeč na život s robotem, začíná se do pobaveného pozorování Charlese vtírat tíseň.
Rizika technologií jsou nejvíce spojená s daty,
podotýká Jolana Kopsa Těšinová, přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK. Ať už jde o bezpečnost dat na straně zdravotnických zařízení nebo skutečnost, že ne všichni pacienti budou schopní a ochotní technologie používat. Kvůli nedůvěře nebo proto, že tuto možnost nebudou mít, protože pro její používání nebudou mít zázemí.
Děkan 1. LF Martin Vokurka vidí hlavní úskalí v přesunu procesů rozhodování mimo člověka. A v souvislosti s tím připomíná genocidu na Myanmaru, jejíž zažehnutí je přičítáno algoritmům sociálních sítí. Podíl umělé inteligence na těchto krvavých událostech popisují např. Lidovky.cz.
Milan Jakubek z BIOCEV podotýká, že používání umělé inteligence a jí ovládaných humanoidů provází celá řada etických a právních otázek. Ta základní, zatím stále neuzavřená, je, kdo nese odpovědnost za jejich chyby.
I proto se musí medici i lékaři kromě zacházení s technologiemi naučit, jak jim nepodléhat příliš. Nebo jak být digitálně empatičtí. To znamená umět pacienta provést novinkami tak, aby v technologie neztratili důvěru.
Otázkou také je, jak člověk naloží z prostorem, který získá díky práci robotů. Využije jej k něčemu dobrému?
Těšíte se na to, až nám budou pomáhat humanoidní roboti?
Menší než dospělý člověk
Na děkanát 1. lékařské fakulty UK, kde se 23. dubna konala za přítomnosti Charlese tisková konference, jej výzkumníci přivezli v krabici. Nebo spíš zavazadle. Prý se s ním dá cestovat jako s větším kufrem, protože má klouby ohebnější než člověk a je skladný asi jako hadí žena.
Novinářům ho 1. LF UK představila v rámci tiskové konference věnované medicíně budoucnosti. Je velmi dynamická a naším úkolem je studenty připravit tak, aby ji nedoháněli, ale aby ji aktivně spolutvořili,
říká děkan 1. LF UK. S pořízením Charlese, které navrhli kolegové z BIOCEVu, jsem neváhal. Byla v tom zvědavost – moje i přejímání té od studentů, radost z něčeho nového,
dodal pro Vitalia.cz.
Pro výuku univerzita výzkumníci vybrali menšího robota. Otázce, proč je tak malý, dostávají pracovníci BIOCEV často. Je to proto, že na seznamování a pro výuku je menší humanoid sympatičtější a z hlediska zacházení i praktičtější. Existují totiž i androidi, kteří mají 180 cm na výšku a váží více než 70 kg. Takový humanoid budí strach. I chytání robota, který má 35 kg, když na vás začne padat, si rozmýšlíte. Pokud je těžší, tak ho rovnou necháte raději spadnout,
popisuje výzkumný pracovník BIOCEV Martin Mokrejš.
S nálepkou Made in China
Charlese vyrobili v Číně. Jeho oficiální označení je Unitree G1 EDU U2. Bezpečnostním rizikem prý není, protože vědci si hlídají, aby jeho software neodesílal žádná data ven.
Univerzitu vyšel na vyšší stovky tisíc korun. Na humanoida BIOCEV čekal několik měsíců. Ten jejich je z druhé výrobní vlny. Z výrobních pásů jich přitom sjelo už šest a některé z nich nabízí i jeden z českých e-shopů. Koupit si jej mohou zatím jen firmy.
Nikdo jiný než Čína zatím androidy na trh nedodává. Vlastního humanoida vyvíjí více zemí, nějakého má i americká Tesla, koupit robota z USA ale dnes není možné. Žádný se neprodává,
podotýká Milan Jakubek.
V ČR má humanoidního robota hned několik univerzit včetně soukromých. Mimo jiné např. v Interdisciplinární centrum humanoidní robotiky (ICHR) při ČVUT. V minulosti japonský humanoid Pepper T-Dee vítal také návštěvníky některých poboček jednoho z tuzemských mobilních operátorů.
ČLÁNKY DO MAILU