Otázky týkající se života a zdraví krále Jana Lucemburského si napříč časem kladli mnozí historikové. Pojďme se zaměřit na základní fakta týkající se životního příběhu a zdraví populárního krále, který žil ve 14. století a byl otcem slavného císaře Karla IV.
Svatba a trůn už ve čtrnácti
Český král Jan Lucemburský (1296–1346) neměl zrovna na růžích ustláno. Už od útlého věku musel nosit na hlavě korunu a plnit své povinnosti krále včetně různých válek a bojů o území. Na trůn nastoupil jako čtrnáctiletý chlapec a v témže roce se oženil s problematickou a dle popisů kronikářů hysterickou Eliškou Přemyslovnou, která už jako mladá dívka zažila spoustu příkoří, špatných vztahů se svou někdejší nevlastní matkou Eliškou Rejčkou, a dokonce byla málem otrávena.
Politicky výhodný sňatek s o čtyři roky mladším Janem byl pro ni vlastně záchranou, i když si svůj život představovala poněkud jinak. Jenomže dvojice si příliš nerozuměla a Eliška Janovi v mnoha ohledech jen podrážela nohy. Zplodili ale spolu několik dětí včetně pozdějšího významného panovníka Karla IV.
Galerie: Král Karel IV. byl kvůli zranění hrbatý
Manželé však zažívali velké rozbroje včetně bojů o trůn, kdy se Eliška se svými spojenci postavila proti králi. Nakrátko se znovu sblížili v době, kdy byl Jan v roce 1321 těžce zraněn při turnaji, a byly z toho další děti. Vztah však nevydržel a Eliška utekla do Bavorska, kde porodila dvojčata a žila z podpory příbuzných. Zemřela v osmatřiceti letech, zřejmě na tuberkulózu. Se synem Václavem (Karlem IV.) Jan Lucemburský neměl příliš vřelé vztahy, politicky syna podporovala hlavně Eliška. Jan se pak znovu oženil s Beatrice Bourbounskou a měl s ní další děti i mnohem harmoničtější manželství. Údajně to byl zkušený milovník žen a měl i levobočka, k němuž se hlásil.
Bál se, že by ho mohli otrávit
A jak to bylo s panovníkovým zdravím? Na dvoře Jana Lucemburského se vystřídalo celkem šest lékařů. Byli to například rytíř Zdeněk, Petr z Aspeltu, Radulphus Pinchon, v roce 1335 byl jmenován lékařem jeho druhé ženy Beatrice Bourbonské Mathieo de Merlate, později byli v králově okolí zmiňováni medici František z Tacommanda a Gerard z Andernachu. Dochovalo se, že král Jan požadoval po lékaři Johannu Hackovi z Göttingenu univerzální protijed.
Důvodem byl strach o vlastní život při plánované cestě do Itálie, která byla stejně jako Francie proslulá travičstvím. Hlavní obavy ale vzbuzoval fakt, že jeho otec Jindřich VII. Lucemburský zemřel za nejasných okolností a spekulovalo se právě o tom, že byl otráven. Lékař pak Janu Lucemburskému skutečně poslal spis s mnoha cennými radami, jak se chránit před jedy, včetně použití bezoárů, smaragdů nebo účinných protijedů. Bezoár byl kámen v žaludku některých přežvýkavců, který měl tu moc působit jako protijed, samozřejmě nejspíše s přispěním víry v magii. Nosil se na těle jako amulet.
Nejvíce ho trápily oči
Mnohé písemné návody na to, jak zdravě žít a těšit se dobrému zdraví, nebyly stran lékařů ničím ojedinělým. Týkaly se stravy, umírněného pití alkoholu, spánku, sexuálního života a podobně. Král se jimi možná do určité míry řídil, přesto nebyly všespásné. Mezi čtyřicátým a padesátým rokem života jej trápily zdravotní problémy týkající se především jeho očí. I když byl stále fyzicky zdatný, uvádělo se, že měřil 170 cm a byl štíhlé svalnaté postavy, oční choroba mu způsobovala značné snížení kvality života.
Dnes se můžeme domnívat, že mohlo jít o pokročilý zelený zákal, dědičné onemocnění nebo následek zranění hlavy při turnajích. Král totiž miloval jízdu na koni a rytířská klání, při nichž byl několikrát po pádu z koně zraněn. První vážné zranění utrpěl v roce 1321, kdy se po pádu z koně dostal pod jeho kopyta a nebylo jasné, zda to přežije. Další zranění utržil v roce 1335, ale už tehdy špatně viděl, což mu pak znemožnilo účastnit se dalších turnajů.
Když se vracel z křížové výpravy ke své druhé ženě a nedávno narozenému synovi, chtěl předtím vyřešit své potíže s očima. Povolaný francouzský lékař, který s léčením neuspěl, však za svou snahu ve Vratislavi zaplatil životem. V Praze pak Jana Lucemburského prohlédl arabský chirurg, který svým bolestivým zásahem do problematického pravého oka způsobil to, že král už na něj přestal vidět úplně.
Ten pohan, protože svým ranhojičstvím oklamal nejen krále, nýbrž i mnohé jiné, byl by zajisté usmrcen, kdyby mu nebyla spolehlivě od krále slíbena bezpečnost příchodu i návratu,
popsal kronikář Petr Žitavský.
Lékaři mu pomohli ke slepotě
V roce 1340 se pak král setkal s nejznámějším chirurgem Guyem de Chauliac, který jasně pochopil, že královo onemocnění se nedá operovat a doporučil mu zdravou životosprávu a dietu. Ve svém slavném spise Chirurgia Magna pak českého krále Jana Lucemburského zmiňuje jako svého významného pacienta. Bohužel mu však nijak nepomohl a zoufalý král své jediné oko, na které ještě trochu viděl, svěřil do rukou jiného lékaře, který mu dopomohl akorát tak k úplnému oslepnutí.
Kronikář Václav Hájek z Libočan například popsal, jak král zprvu své potíže se zrakem tajil a vyptával se služebnictva na barvu oblečení přicházejícího hosta (barva oblečení též vyjadřovala postavení). Komorníci si však z něj často tropili šprýmy a záměrně uváděli nepravdivé informace. I když byl král možná někdy na dvoře předmětem šprýmů, ve svém posledním boji u Kresčaku jako slepý prokázal velkou odvahu, bohužel však za to zaplatil životem. A jeho smrt se stala legendou.
Toho Buoh dá nebude, aby král český z boje utiekal…
jsou poslední slova, která údajně pronesl. Velkou zajímavostí pro všechny záhadology je to, že zemřel ve stejný den a měsíc jako Přemysl Otakar II. o 70 let dříve, a také v boji.
Bylo to 26. srpna.
Zdroje: Bobková. L. Jan Lucemburský. Praha: Vyšehrad 2018.; Říhová. M. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. Praha a Litomyšl: Paseka 2010.; Koláček. L. Y. České země rozmarné i kruté. Řitka: Čas 2012.
ČLÁNKY DO MAILU