Historie francovky nejspíše začala koňakem. Pozor, má se užívat jen zevně

Alkohol a spolu s ním i drogy, nejčastěji opium, bývaly kdysi základem pro mnohé léky, a to léky velmi oblíbené a účinné. Prvním univerzálním všelékem obsahujícím alkohol byl takzvaný theriak, který byl znám už od starověku. 

Napříč časem se jeho receptury měnily. Původně se připravoval jako protijed. Později se využíval například k léčbě moru nebo syfilidy. Obsahoval příměsi různých bylin, koření, minerálů a dokonce i části těl zvířat, například hadí maso. Samozřejmostí byl i slušný obsah opia a ideální bylo, když tato směs zrála v uzavřené kádi několik let, o to účinnější pak měla být. 

Zajímavé je, že theriak se používal až do 19. století, kdy jej nahradily švédské kapky, což bylo vlastně něco podobného: směs alkoholu a všemožných bylin, jen to opium už přece jen chybělo. Švédské kapky proslavila bylinkářka Maria Treben a napříč časem se složení těchto všemocných kapek opět různě měnilo.

Přečtěte si také:

Nejslavnější léky všech dob. Jakými dryáky se léčili naši předkové?

Alpa se dávala dětem na cukr

A jak to bylo s Alpou? Francovka je vlastně dost podobný lék jako theriak či švédské kapky, i když pozor, neužívá se vnitřně! A to především kvůli vysokému obsahu alkoholu a mentolu, dříve také kafru, ale najdou se lidé, kteří si i na francovce rádi pochutnají. 

Ostatně, ještě za socialismu se francovka značky Alpa kapala i malým dětem na kostku cukru, když začínaly být nemocné a bylo to považováno za jakousi prevenci i první pomoc při virózách, nachlazení, kašli nebo angínách. 

Zdravé to rozhodně nebylo, protože kromě 60 procent alkoholu Alpa vždy obsahovala chemické látky, éterické výtažky, parfém a mentol. Proto také tak výrazně voněla. Ale tyto látky mohou ve větším množství jednoznačně podráždit žaludek i další vnitřní orgány.

Kvůli mentolu se vnitřně na kostku cukru používala rovněž při nadýmání, trávicích potížích a bolestech břicha, samozřejmě i u malých dětí. Oblíbeným tipem byla Alpa na kostce cukru i proti škytavce. Velmi oblíbená byla, a stále je, například Alpa Lesana, která má dokonce zelenou barvu. Lidé silně závislí na alkoholu ji někdy pili coby náhradu pověstné „zelené”.

Líh + mentol = lék na všechno

Pojďme si ale nejprve vysvětlit, co je to vlastně francovka, která se u nás od roku 1913 začala vyrábět pod značkou Alpa. Francovka je ve svém pravém původní významu (latinsky spiritus vini gallici) roztok lihu, do kterého se přidávaly nejrůznější látky, nejčastěji mentol, kafr a různé bylinné výtažky. Její výhradní použití bylo zevní a to především k masážím a jako mazání, ale třeba i do koupele, k inhalacím na uvolnění dýchacích cest a podobně.

Francovku znají lidé v mnoha zemích a u nás se dříve prodávala nejen pod názvem Alpa, ale také Karmelitka, Lví francovka nebo třeba Marila. Její historie údajně spadá do 19. století, kdy Napoleonovi vojáci po opuštění Vídně po sobě zanechali lahve silného vídeňského koňaku, který se ukázal být spíše vhodný jako mazání na bolavé svaly a klouby, než ke konzumaci. V roce 1932 pak u nás bylo vydáno nařízení, že základem při výrobě francovky vždy musí být 60 % lihu a k tomu určité procento mentolu. Bez těchto složek by to prostě nebyla francovka.

Galerie: Nejhorší léky historie

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

A teď se dostáváme k naší nejznámější francovce, a tou je Alpa. Tu si v roce 1913 nechal patentoval Josef Veselý z Brna. V roce 1930 Alpa získala svou typickou modrou etiketu se žlutou hvězdou, jakou známe dodnes. Tu má na svědomí akademický malíř Leo Heilbrunn, který pracoval například i pro firmu Baťa. Do té doby měla tato francovka etiketu, na které byla vyobrazena vodní víla. Alpa se vyrábí dodnes a pod touto značkou najdeme spoustu produktů, nejen Alpu Lesanu, ale i modrý olej Aviril, dále Alpu s přísadami jakými jsou kaštan, kostival, hřebíček, konopí a také Alpu v podobě masti nebo gelu.

V období první republiky lze nalézt reklamy mnoha výrobců francovky, krom Alpy a Karmelitky od firmy Pála ze Slaného to byla také Lví francovka, Sosna, Blanka, Diana, Marila či Elka. Vyráběla se, pod jinými názvy samozřejmě, také ve Francii, Španělsku a Portugalsku.

Nejen jako mazání 

Možná vás bude zajímat, jakými všemožnými způsoby se francovka používala a co všechno se dá s Alpou dělat dodnes. Následující tipy možná znáte, ale možná dokonce máte i své vlastní originální nápady, jak Alpu používat.

• zevní mazání při bolestech svalů, kloubů a páteře, při migrénách, zánětech dutin
• dezinfekce kůže při atopickém ekzému, u něhož hrozí sekundární zanícení a napadení bakteriemi, zejména stafylokokem zlatým, ale pozor lékaři nedoporučují časté používání Alpy na kůži z důvodu, že silně vysušuje
• jako dezinfekce na ruce, například při kontaktu s nemocnými nebo v době chřipkové epidemie
• k vytírání nosu a uší při zánětech, rýmě nebo jako prevence respiračních onemocnění, jemnější varianta je inhalace k uvolnění dýchacích cest, pozor však na podráždění očí
• ke kloktání při angíně, Alpu si však raději nařeďte vodou
• ideální na štípance od komárů, pavouků, kloše jeleního, ovádů, nebo po bodnutí včelou či vosou
• k masáži a osvěžení unavených, zpocených chodidel a meziprstních prostorů, také k jejich dezinfekci
• k dezinfekci drobných poranění a kožních zánětů, furunklů
• k čištění všeho, co je rozpustné v lihu
• k leštění brýlí, skla, zrcadel nebo monitorů