Fobie z vlasů začíná různě. Třeba strachem z kadeřníka

Některou z forem fobie trpí až patnáct procent populace. Fobie ovšem není obyčejný strach. Klinický psycholog Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky 1. LF UK popisuje tuto úzkostnou poruchu jako „chorobný strach, který nemůžeme ovládat a který nás nějakým způsobem limituje“.

Tento nezvladatelný strach je možné rozpoznat podle příznaků, které se u člověka objeví ve chvíli, kdy je vystaven situaci nebo objektu, kterého se obává.

K tomu, aby takový úzkostný stav byl diagnostikován jako fobie, stačí, aby se u jedince v dané situaci objevily minimálně dva z uvedených příznaků.

Fobie dokáže člověku hodně znepříjemnit život. Ten, kdo fobií trpí, pociťuje při kontaktu s obávaným předmětem intenzivní strach, obavy o svůj život a úzkost, což vede k neustálé snaze vyhýbat se situacím, které by mohly tento nepříjemný stav vyvolat.

Strach z vlasů – trichofobie

Kromě všeobecně známých fobií, jako je klaustrofobie (strach z uzavřených prostor) nebo arachnofobie (strach z pavouků), lidé trpí i úzkostným strachem z předmětů, které u druhých žádné zvláštní pocity nevzbuzují. Úzkostný strach v někom dokáží vyvolat knoflíky, jehly, mosty nebo mraky. (Specifickým formám se věnujeme v seriálu Kuriózní fobie.)

Jednou z těchto méně obvyklých fobií je také trichofobie. Jméno této fobie pochází z řeckého slova pro vlasy (tricho). Lidé trpící trichofobií tak pociťují úzkostný strach při kontaktu s vlasy nebo případně i s chlupy a srstí.

Psycholog Radek Ptáček vysvětluje: „Všechny fobie včetně trichofobie mohou mít velmi různé podoby. Lidé se tak mohou obávat jak cizích vypadaných vlasů, tak jim mohou dělat vážné potíže i vlastní vlasy.“

Člověk trpící trichofobií může pociťovat úzkostné stavy při pohledu na vypadané vlasy, i na něčí hlavu plnou vlasů. V případě silnější formy této fobie nemocný může mít problém také při kontaktu s lidmi, kteří mají dlouhé nebo husté vlasy.

Může to začít hrůzou z kadeřníka

Příčinu vzniku fobií není snadné konkrétně určit. Radek Ptáček zdůrazňuje, že „fobické poruchy jsou multifaktorové. Na vzniku fobií se tak podílí genetické dispozice i situace, se kterými se člověk setkává v průběhu života. V případě trichofobie to mohou být konkrétní zdravotní potíže, jiné formy úzkosti nebo i určité zážitky z minulosti.“

Vzniku trichofobie například může předcházet extrémní úzkost doprovázená trichotilomanií, což je nutkavé vytrhávání si vlasů.

Trichofobie může být také důsledkem strachu z nůžek, břitvy a dalších ostrých předmětů. Tyto úzkostné stavy, které člověk bude pociťovat u kadeřníka, se následně mohou přeměnit v nezvladatelný strach prožívaný při pohledu na ostříhané nebo vypadané vlasy.

Jednou z forem trichofobie je také obava ze ztráty vlastních vlasů. Tato fobie může propuknout v důsledku onemocnění, při kterém nemocný přišel o všechny, nebo o velkou část svých vlasů. V budoucnu se takto postižený může o své nové vlasy tak intenzivně strachovat, až se jeho obavy přemění v úzkostnou poruchu.

Zlepšení po malých krůčcích

Samozřejmě je možné trichofobii stejně jako jiné fobie mírnit a léčit. Radek Ptáček doporučuje především psychoterapii. Velmi dobře se při léčbě fobií osvědčuje kognitivně behaviorální terapie, která jedince trpícího fobií postupně po malých krůčcích konfrontuje s obávaným předmětem. V případě nutnosti je možné také předepsat léky snižující úzkost.

Na závěr je dobré si ještě položit otázku, jak trichofobii odlišit od běžného nepříjemného pocitu, který pociťuje mnoho z nás například v situaci, kdy najdeme cizí vlas ve svém jídle. Psycholog Radek Ptáček pro odlišení takového pocitu od fobie doporučuje zapamatovat si jednoduché pravidlo: „Vždy je důležité vědět, zda nepříjemný pocit, který prožíváme, dokážeme ovládat, nebo zda on ovládá nás. Pokud při střetu s vypadlým vlasem mají nad námi naše pocity moc, jedná se o fobii.“