Faktu, že množství úrazů se přímo úměrně zvyšuje spolu s cenou bot, v nichž dotyčný sportovec běhá, si jako první všiml již v roce 1989 doktor Bernard Marti, specialista na preventivní medicínu z univerzity ve švýcarském Bernu. Zanalyzoval přes 4 tisíce běžců na bernské Gran Prix a ke svému překvapení zjistil, že ti, kdo běhali v botách za více než 95 dolarů, měli dvojnásobnou šanci způsobit si nějaký úraz než ti, kdo dali přednost levnějším modelům do 40 dolarů. Ke stejnému závěru došli autoři studie zveřejněné roku 1991 v americkém časopise Medicine & Science In Sports & Exercise.
Zrozeni k běhu. Ale ne v botách
Publikace Zrozeni k běhu vyšla v nakladatelství Mladá fronta
Diskusi o tom, jak a v čem běhat, ale nyní po letech znovu rozvířila kniha novináře a běžce Christophera McDoughalla Zrozeni k běhu (Born to run), která se v USA stala bestsellerem a vyšla i v českém překladu. Autor se v ní vážně zamýšlí nad tím, proč se pro nás běh stává nebezpečným hazardem se zdravím, ačkoli máme k dispozici stále lepší a technicky dokonalejší boty. A dochází k šokujícímu závěru: Ano, jsme stvořeni k běhu, ale nikoli v botách. Tedy rozhodně ne v těch, které nám jako největší výdobytek sportovního průmyslu předkládají výrobci. Speciální odpružení paty pro lepší odraz, vzduchové polštáře… to všechno jsou pochybná vylepšení, jejichž funkčnost neprokázala jediná studie.
A naopak, tvrdí autor, existují různé studie prokazující, že vliv obuvi na pohybový aparát běžce je spíše negativní. „Boty jsou pro chodidla tímtéž, čím je klobouk pro mozek,“ prohlásil například dr. Mercer Rang, slavný americký ortoped, čímž chtěl říci, že nohy ochrání tak maximálně před zimou a ostrými předměty, ale jinak jsou spíš módním výstřelkem nežli praktickou pomůckou.
Čtěte také: Je nordic walking lepší než běžná chůze?
McDoughall, který se sám při běhu vážně zranil, začal tedy pátrat po historii lidského běhu. Narazil při něm na mexický indiánský kmen Tarahumara, jehož příslušníci, pastevci dobytka, byli i ve vysokém věku schopni uběhnout maraton jen tak v tenkých sandálech a ještě se při tom občerstvovat alkoholem a vydatným jídlem. Výborně a lehce běhali nejen devatenáctiletí mladíci, ale i téměř století starci! Jen nechápali, proč by měli závodit.
Z chodidla přesouváme problém výš
„S názorem, že používání různých speciálně „vytuněných“ bot může být pro tělo spíš problémem, v podstatě souhlasím,“ říká fyzioterapeutka Anna Horáková ze sportovního a rehabilitačního centra Vittore v pražských Řepích, která pracuje s vrcholovými sportovci, například i s akrobatickou lyžařkou Nikolou Sudovou. „Při chůzi nebo při běhu naboso čte chodidlo terén a vysílá signály k ostatním částem těla. Jestliže ho ale zpevníme a uzavřeme do boty, tuhle funkci mu vezmeme. Přenášíme tím problém výš – místo chodidla přetěžujeme jiné svaly a klouby. To může mít nepříznivý vliv na kolena a kyčle.“
Ke všem žhavým novinkám v podobě bot pro ženy, jejichž cílem je tvarovat hýždě, nebo takzvaných „Masajských bot“, jež nohu samy zhoupnou do odrazu a ulevují tím zádům, je velmi skeptická. „Už jen to, že běháme v botách, nás nutí do úplně jiného stylu. Při přirozeném běhu naboso dopadá člověk na špičku. Tvrdá bota vám ale nedovolí normální odvin chodidla. Dopadáte na patu, což už je úplně jiný styl. Pokud máte ještě botu, která i ten odraz zařídí za vás, jen tím odebíráte chodidlu další práci.“
Přečtěte si: Pata, špička aneb technika běhu
Obujte si „naboso“
Výrobci sportovní obuvi už ale stihli zareagovat i na nový trend návratu k běhu naboso a uvedli na trh další novinku: Boty pro „přirozený běh“.
Firma Nike přišla s modelem Free, který má tenkou jakoby nasekanou podrážku zaručující správný odvin chodidla.
Firma Vibram zase vynalezla pětiprsté neoprenové ponožky s tenoučkou podrážkou nazvané 5fingers. „Zrovna tyhle dvě novinky mi připadají jako dobrý nápad, na procházky nebo na běh v přírodě jsou ideální a myslím, že je můžou používat i profesionální běžci,„ říká fyzioterapeutka. “Chrání nohu před ostrými předměty a chladem, zároveň umožňují chodidlu správně fungovat. Ale rozhodně nikomu neradím, aby zahodil všechny své boty a ode dneška chodil jen v tomhle! Musíme si uvědomit, že naše nohy nejsou na chůzi ani běh naboso zvyklé, mnozí z nás nechodili bosí nikdy. Chce to začít pomalu, jako s otužováním, a obuv střídat, aby si noha zvykla.“
Vzhledem k tomu, jak moc má většina z nás deformované nohy i zbytek pohybového ústrojí, není tedy ani tato žhavá novinka pro každého. I zdravému člověku trvá obvykle měsíce, než si tělo na odlišný způsob pohybu zvykne a chodidlo posílí zakrnělé svaly. Potom můžete vyrazit i relativně tvrdým terénem v neoprenových fuseklích nebo rovnou naboso. To platí pro běh. Při fotbale, košíkové nebo tenise pořád uděláte lépe, když zůstanete u tenisek. Těch obyčejných.
Odkazy:
Web Christophera McDoughalla http://www.chrismcdougall.com/book.html
Další zajímavé odkazy a diskuzi najdete např. na http://www.behej.com/clanek/7149-bezecky-bestseller-born-to-run-vychazi-v-cestine/3
ČLÁNKY DO MAILU