Chirurg: Nejčastější chalupářské úrazy způsobí okružní pily a brusky

Okružní pily, flexy, ale také štípačky na dřevo či sekačky na trávu. Tyto nástroje jsou typické pro úrazy chalupářů a kutilů. „Poranění sekerou a jinými ostrými předměty nejsou tak častá a povětšinou nejsou ani tak závažná,“ říká Jan Zlatohlavý, chirurg ruky a zápěstí z Galerie Medical Center.

Podle lékaře je rozhodně dobré znát zásady správného ošetření po amputačním poranění ruky a zápěstí: „Nesprávným postupem totiž dojde ke znehodnocení amputátu a nemožnosti provést úspěšný operační výkon.“ A samozřejmě – je velmi důležité dbát zvýšené opatrnosti při práci, zejména s elektricky hnanými stroji při péči o dům a zahradu.

Pane doktore, jak vypadají typické „chalupářské“, „kutilské“ úrazy?

Jedná se o skupinu poranění, kdy dochází nejčastěji k poranění kožního krytu, od těch nejlehčích až po poranění hlubších struktur, jako jsou šlachy, nervy a cévy. Vznikají při použití nářadí a nástrojů až po použití elektricky hnaných strojů. Závažnost poranění je pak samozřejmě vyšší a tím stoupá i riziko trvalých následků po úrazu.

Můžete nám dát příklad, s jakými „chalupářskými“ úrazy se setkáváte nejčastěji? 

Typické jsou různé rány na rukách a horních končetinách, od těch nejlehčích, které vyřeší leukoplast, až po ty nejtěžší, kdy dochází k amputaci části prstů, ale i ruky. Typické jsou bohužel poranění okružní pilou či flexou, které způsobují hluboké rány s poraněním šlach, nervů a cév ruky a předloktí.

Ze své praxe mi ovšem v paměti nejvíce ulpívají poranění dětí. Vzpomínám na případ dvanáctiletého chlapce, který si poranil na okružní pile ruku. Došlo k amputaci čtyř prstů se zachováním pouze prvního článku malíku. Jen palec nebyl postižen. Bohužel tkáně byly kompletně potrhané, proto nebyla možná replantace, tedy opětovné přišití amputovaných prstů. Vzhledem k věku však došlo k velmi dobré adaptaci a nyní je úchop ruky velmi dobrý a pacient nyní pracuje zcela normálně v dělnické profesi při výrobě plastových oken.

Čím si lidé nejčastěji ublíží? Uvedl jste již okružní pilu a flexu. Jde z pohledu specialisty v oboru chirurgie ruky a zápěstí o zvláště rizikové náčiní? Co třeba sekera nebo pád ze žebříku?

V mém oboru jednoznačně „vítězí“ okružní pily a flexy (brusky), setkávám se i s poraněním na štípačce na dřevo či se sekačkou na trávu. Poranění sekerou a jinými ostrými předměty nejsou tak častá a povětšinou nejsou ani tak závažná.

Pády z výše, ať ze žebříku, či propadnutí střechou, rovněž vídáme, ale zde dominují spíše poranění dolních končetin, páteře a hrudníku. I zde se mohou vyskytovat zlomeniny, nejčastěji předloketních kostí, dochází-li k pádu na horní polovinu těla.

Je horší „samo-domo“ vybavení (cirkulárky apod.) než koupené nářadí a vybavení? 

Jednoznačně převažují poranění na strojích zhotovených podomácku, poslední dobou ale přibývá i úrazů způsobených komerčními stroji, kdy si kutilové tyto stroje nějak vylepšují. Nejčastěji pomocí lepicí pásky či gumových popruhů obcházejí bezpečnostní prvky, které mají zabránit úrazu.

Je to tak, že v této oblasti jsou častějšími pacienti muži? Objevují se i ženy?

Jednoznačně převládá mužská populace. Ale setkal jsem se rovněž s poraněním žen, které působily jako tzv. pomocnice při práci a byly například zachyceny kotoučem pily a poraněny na obou rukách.

Mimochodem, je lepší pracovat v rukavicích, nebo naopak bez nich?

Při práci na okružní pile je bezpečnější práce bez rukavic. Několikrát za svého působení jsem se setkal s poraněním, které způsobila rukavice, která se zachytila o zub okružní pily. Tím vtáhla ruku do kontaktu s rotujícím kotoučem a došlo k těžkému devastujícímu poranění ruky.

Co všechno se dá v podobných situacích ještě zachránit?

Při poranění ruky je vždy snaha o zachránění co možná největší části prstu a ruky. Absolutní indikací k replantaci (znovupřipojení oddělené části) je poranění palce a poranění více prstů, poranění v oblasti dlaně, zápěstí a předloktí a amputace u dětí.

Ovšem ani zpětné připojení ruky či prstu není ještě zárukou plné funkce. Opakovaně jsem se ve své praxi setkal s případy, kdy po úspěšné raplantaci a neúspěšné rehabilitaci došlo k nezapojení prstu do činnosti a tento působil jako kosmetická náhrada a spíše překážel, než aby pomáhal v úchopu.

Co dělat, když jsme svědky podobného úrazu? Co je například pravdy na tom, že uříznutý prst patří do ledu a pak je možné přišít ho zpět?

Představy o ledu jsou velmi zkreslené. Amputát omyjeme čistou vodou, čímž jej zbavíme hrubých nečistot, zabalíme do čistého (nejlépe předem vyžehleného) vlhkého, nikoliv však mokrého kapesníku a následně vodotěsně zabalíme do igelitového sáčku a vložíme do dalšího sáčku se studenou vodou s malou příměsí ledu.

Pokud bychom amputát vložili přímo do ledu, došlo by ke zmrznutí a roztrhání tkání krystalky ledu tvořícími se v amputátu.

Jak postupovat? Volat sanitku, vydat se do nejbližší ordinace, nebo rovnou hledat specializované pracoviště?

Jednoznačná odpověď je volat sanitku, kdy dojde k přepravě do nejbližšího zdravotnického zařízení, kde se rozhodne o dalším postupu. Ne vše lze přišít a faktorů, které rozhodují o možnostech úspěšné replantace, je mnoho.

Mezi hlavní faktory, které vedou k nemožnosti úspěšně replantovat či nepřihojení se amputátu, patří kouření.

Co je pro vás, lékaře, na podobných úrazech nejobtížnější?

Z mého pohledu je vždy nejtěžší rozhodnout o dalším postupu řešení. Moje rozhodnutí ovlivňuje celkový stav pacienta, rozsah zhmožděné a potrhané tkáně, zda pacient kouří. Tyto faktory by mohly mít negativní vliv na výsledek operačního řešení.

Jsou podle vašich zkušeností lidé, kteří se již jednou vážně zranili, v budoucnu opatrnější? Máte pacienty, kteří u vás končí opakovaně?

Z mého pohledu převládá opatrnost, ale bohužel i s opakovanými poraněními se občas setkávám.