Lékaři, léčitelé a šamani

Je rozdíl mezi doktorem v bílém plášti a filipínským léčitelem, který „podvádí“ se slepičí krví? Platí, že každý postup, který vzbudí naši víru v uzdravení, je v pořádku?

Co byste řekli, jsou léčitelé podvodníci, nezodpovědní šarlatáni, nebo lidé nadaní mimořádnými schopnostmi? Jak moc standardní západní medicína převyšuje tu „ezoterickou“?  Není nebezpečné zajít za léčitelem, nebo se dokonce nechat léčit šamanem? A co když konvenční medicína selže? Může se člověk vyléčit sám?  Jak je tomu s efektem placeba a co znamená „víra tvá tě vyléčila“? Nabízíme vám na zmíněné otázky trochu netradiční pohled.

Světově proslulý německý režisér Clemens Kuby ve svých třiatřiceti letech utrpěl tragický úraz. Primář kliniky mu bez obalu vysvětlil jeho budoucnost: invalidní vozík navždy! Tehdy zaslechl ve svém nitru hlas: „Zůstaň úplně klidný…“ Naučil se hlas své duše vnímat a rozmlouvat s ním. Vstoupil tak do „sousední dimenze“ a záhy se spontánně vyléčil. Zázrak uzdravení ho přiměl k tomu, že po mnoho let navštěvoval s kamerou šamany ve všech koutech světa a natáčel o nich film. Mimo jiné navštívil filipínské léčitele, kteří jsou proslulí svými operacemi bez použití chirurgických nástrojů.

Clemens Kuby (1947) je světově proslulý německý filmový režisér a spoluzakladatel německé Strany zelených. V květnu 1981 po nešťastném pádu z okna příčně ochrnul. Zázrak spontánního uzdravení, kterého dosáhl díky naslouchání své duši, ho přiměl k tomu, že po mnoho let navštěvoval s kamerou léčitele a šamany ve všech koutech světa a vytvořil úchvatný dokumentární film o duchovním léčení Na cestě do sousední dimenze. Volným přepisem tohoto filmu je i stejnojmenná kniha. Části filmu lze shlédnout v němčině i na YouTube (Clemens Kuby – Unterwegs in die nächste Dimension). Více o autorovi: www.clemensku­by.de.

Filipínský zázrak

Když Clemens Kuby přetáčel pozpátku kamerový záznam operací prováděných filipínským léčitelem, všiml si, že krev zachycená filmem nepochází z pacientova těla. Opatrně se zeptal místní ženy, která u tohoto léčitele podstoupila již několik operací: „Nemyslíte, že může jít o slepičí krev?“ Její prostá odpověď ho zcela odzbrojila: „No a?“ 

Jak se na Filipínách začalo operovat bez skalpelu? Až do roku 1965 se zde pouze masírovalo. Prsty maséra na těle nalézaly a silným stiskem uvolňovaly energetické bloky. Léčení bylo velmi účinné! Teprve Toni Powell přidal k masážím i krev. Na nápad jej přivedli zahraniční klienti, kteří s respektem mluvili o svých podstoupených operacích. Masér považoval mnohé z operací skalpelem za zbytečné, sám napravoval chybné tělesné funkce pouze energetickým působením. Využil ale sugestivní sílu krve a operací a ukazoval pacientům kousky tkání, masa a kostí, které jim „vyoperoval“ na neuralgickým místech z těla. Pacienti měli pevnou víru, úspěšnost zákroků se zvyšovala. Podle našeho pojetí pravdy bylo všechno, co Toni dělal, pouhou fikcí, tvůrce filmu Kuby ale před léčitelem smeká klobouk. S trochou slepičí krve dokázal zmobilizovat sebeuzdravující síly. 

Účinky placeba

Filipínský léčitel využíval všeobecně známého efektu placeba a správně též rozpoznal jeho nejúčinnější podobu. Odborné články uvádějí, že různé druhy placeba se liší i mírou účinnosti. Placebo aplikované injekční stříkačkou mívá větší efekt než placebo v podobě pilulky. Nejúčinněji na pacienta působí, když ho lékaři „operují“. Míra účinnosti těchto druhů placeba věrně odráží míru víry, která se odpovídajícím léčebným způsobům v naší kultuře všeobecně přisuzuje. Západní pacient má za to, že když chirurg v jeho těle něco „řeže“, musí to působit efektivněji než pouhé polknutí tabletky. Filipínští léčitelé byli přesvědčeni, že samotné energetické působení bylo dostatečně účinné. Přidané placebo v podobě krve bylo daní za materialistickou fixaci.

Režisér se dlouho zdráhal prozradit skutečný charakter těchto operací, nechtěl totiž oslabit jejich léčebný efekt založený na víře v účinnost zákroku. Přesvědčila ho slova profesora dr. Ernsta Pöppela: „Můžete pacientovi nabídnout tabletu a říct mu, že je to placebo bez jakékoliv účinné látky, ale že již pomohlo tisícům lidem a že pomůže i jemu. Pacient si tabletu vezme a skutečně mu pomůže.“ 

Čtěte téma: Homeopatie nevyléčí všechno. Něco ale ano

„Je to čistá voda, a ta může léčit jen jako placebo,“ říká Jiří Grygar. „To mi je úplně jedno,“ reaguje pacientka, „hlavně že léčí.“

Lékař, nebo šaman?

Podstatu sporu mezi obhájcem spirituální (nebo alternativní) léčby a zastáncem konvenční medicíny (nazvěme ho zjednodušeně „materialistou“) se pokusíme vyjádřit v  následujícím dialogu. Předpokládejme, že oba protagonisté vycházejí z odlišných kulturních tradic.

Materialista: Vaši šamani a léčitelé jsou pouzí podvodníci, podvádějí vás svými triky.

Spiritualista: No a?

Materialista: Jak to – no a?!

Spiritualista: Hlavní je, že nás vyléčí.

Materialista: Jak může fungovat léčebná metoda založená na podvodu?!

Spiritualista: Neléčí nás metoda, léky, lékaři ani šamani. Organismus každého z nás má dostatek sebeléčivých schopností, které jsou aktivovány naší vírou v uzdravení. Každý způsob, který vzbudí tuto víru, je v pořádku.

Materialista: Pouze aprobovaní lékaři jsou oprávnění léčit.

Spiritualista: Vaši lékaři pouze povzbuzují organismus k vlastním sebeuzdravujícím procesům. Stejně jako naši šamani.

Materialista: Naši lékaři léta tvrdě studovali medicínu a mají diplom, moderní lékařskou techniku…

Spiritualista: Vaši lékaři nejsou lepší než naši šamani. Vaši lékaři jsou šamani v bílých pláštích.

Materialista: Chceš říct, že vaši šamani by mě uzdravili stejně dobře jako naši lékaři?

Spiritualista: Naši šamani pomáhají mně, ale tobě by nepomohli, protože jim nevěříš. Zůstaň u svých chemických či fyziologických metod, aby aktivovaly tvoje sebeléčebné síly. Bylo by pro tebe riskantní, kdybys ses v pokročilém stadiu nemoci chtěl náhle spolehnout na duchovní intervenci, které v podstatě nevěříš. Běž za svými lékaři, protože oni jsou tím druhem šamanů, kterým ty věříš. Běž nejlépe za takovým, který má červený diplom, nosí bílý plášť, užívá hodně latiny a vypadá jak doktor Sova ze seriálu Nemocnice…, zkrátka který podle tvé víry a celého systému víry společnosti, ve které žiješ, je tím nejlepším lékařem. Opakuji, uzdravuje tě především tvá víra…

Materialista: A navíc by mi zdravotní pojišťovna návštěvy léčitele neproplatila.

Fórum: Užíváte homeopatika? A pomáhají vám?

Jolana Voldánová se v rozhovoru pro Vitalii hlásí k homeopatikům, podle názoru jiných jde o vyhazování peněz. Jaký postoj k nim zaujímáte vy? Pomohla vám někdy? Zapojte se do diskuse.

Nemoc musí být pochopena

Chceme-li pochopit princip šamanského léčení, musíme znát i průvodní okolnosti jejich zázračných metod. Léčitelé z filipínského Baguiu vedou se svými pacienty až do termínu operace intenzívní rozhovory, v nichž se pacienti vymluví ze všeho, co je tíží. Po operaci si musí nejprve zvyknout na nový životní styl. Vše, co vedlo k nemoci, musí být nahlédnuto a pochopeno. 

Tento princip léčby se uplatňuje i u jiných léčitelů. Například vyléčená Maria z Rakouska, která se vydala do amazonské džungle za šamanem donem Agustinem, říká: „Když jsem se dozvěděla, že mám rakovinu, upadla jsem nejprve do hluboké deprese. Nevěděla jsem, co mám dělat. Umřu? Neumřu? Co se v mém životě rozběhlo špatně a proč?“ Byla to právě její odvaha a rozhodnutí vzít zodpovědnost za svůj život plně do vlastních rukou, co jí otevřelo cestu k uzdravení. Don Agustin si byl zcela jist jejím uzdravením, třebaže jí lékaři nedávali žádnou šanci. Šaman si všímá pacientovy vůle k životu. Komu se nechce žít, tomu šaman sotva může stimulovat jeho sebeléčebné síly.

Spirituální pohled aneb Aktivace vnitřních zdrojů

Léčení vyžaduje velkou dávku osobní energie, růstu a vitality. Čím se cítíme bezmocněji, tím méně jsme schopni využívat svůj vlastní sebeléčebný potenciál. To nás nutí promítat jej na lékaře nebo léčitele. Když se nám víra v lékaře „osvědčí“ a zbaví nás symptomů, dosáhneme tím sice fyzické úlevy, ale také to oslabuje naši víru ve vlastní sebeléčebné schopnosti. Pokud se současně nesnažíme vyřešit své problémy, symptomy se nám vrátí v nové podobě a proces léčení může začít znovu.

Tělo má svou vlastní integritu a nemoc je často přirozeným znakem nevyrovnanosti, fyzickým poselstvím, kterému je třeba naslouchat a odpovídajícím způsobem na něj reagovat. Pokud k tomuto sladění dochází na základě vnějších stimulů, narušuje to vnitřní soudržnost tělesného organismu a jeho úzkou propojenost s myslí. Přirozená sebeléčebná schopnost se tím oslabuje. V organizmu integrované spouštěče reakcí, které by měly reagovat na vnitřní stimuly, jsou namísto nich aktivovány vnějšími prostředky. Pacientova víra se tak stále více přesměrovává k vnější instanci.

To většinou znamená, že už není prostor pro vlastní sebezpytování, které se snaží pochopit nemoc. Proces sebeléčení, který by se jinak spontánně dostavil, je nyní aktivován prostřednictvím víry v něco, co je mimo nás. Řeč je zde především o západní kultuře…

Čtěte téma: O vyhánění negativní energie

O vyhánění zlých duchů jsem už něco slyšela, ale s vyháněním negativní energie jsem se donedávna ještě nesetkala. Jak takové vyhánění probíhá, kdo ho provádí a co přitom člověk cítí?

Křesťané a uzdravování

Na počátku 90. let u nás působilo mnoho uzdravujících evangelizátorů. Svědkové potvrzují, že viděli na vlastní oči, jak uzdravení vstávají z invalidních vozíků, odhazují berle apod. Je něco podobného možné?

Náhlá konverze může člověka zcela zbavit fyzických symptomů nemoci. Konverzí se zde míní silné emocionální vzrušení, vášnivé zaujetí, náhle získaný silný pocit náklonnosti nebo přináležitosti k něčemu. Může se vztahovat k náboženství, umění, nebo se jedná třeba o zamilovanost. Problém, který blokoval naši energii, bývá díky konverzi odsunut mimo naše já. Znal jsem děvče, které bylo náhle vyléčeno z anorexie poté, co v její rodině došlo k nehodě, která se jen díky šťastné náhodě neproměnila v katastrofu. Tato „šoková terapie“ dívce nejspíš připomněla, že na světě jsou větší problémy, než to, jak sama vypadá.  

Je pochopitelné, že křesťanští konvertité svou zkušenost uzdravení následně vnímají jako potvrzení své nově přijaté víry („Ježíš mě uzdravil, protože jsem přijal jeho poselství“). Také pro tato uzdravení, k nimž dochází při setkáních s evangelizátory, platí, že jejich trvalý ráz je podmíněn změnami hodnotové orientace a životního stylu. Pokud se uzdravení vracejí k dřívějšímu způsobu života, znovu se na jejich těle objevují i symptomy nemoci.

Čtěte téma: Církev prospívá zdraví

Skutečnost, že praktikování víry prospívá zdraví, byla prokázána statistickými ú­daji…

44 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 3. 2014 8:43