Brněnští vědci už vědí, proč se někomu rakovina vrací

Výzkumníci z Masarykovy univerzity odhalili chování nádorových buněk, o kterém vědci doposud neměli ani tušení. Přišli na to, proč někteří lidé rakovinou onemocní opakovaně.

Rok 2009 byl pro naše vědce poměrně zásadní, našli gen, který může za onemocnění ledvin, a přišli na to, že látka, kterou lékaři na celém světě dosud doporučovali po očkování, snižuje účinnost vakcíny, viz Objev českých vědců: Paralenem oslabíte očkování. V témže roce navíc odhalili „pachatele“ rakoviny v tabákovém kouři. Dnes, po mnoha letech bádání a dalších zajímavých objevech, přichází s dalším, který se zdá býti průlomovým.  Jejich objev může změnit léčbu rakoviny.

Výzkumníci z Masarykovy univerzity odhalili a na unikátních záznamech zdokumentovali chování nádorových buněk, o kterém vědci doposud neměli ani tušení. Přišli na to, proč někteří lidé rakovinou onemocní opakovaně.

Když buňka buňku pohltí, nezmizí

Když se jedna buňka přibližuje k druhé a lehce se vzájemně dotýkají, až jedna z nich vstoupí do druhé, vzniká tzv. buňka v buňce. Dříve se o těchto buňkách vědci domnívali, že jedna buňka pohltí druhou a ta umře. Chybně předpokládali, že takový proces je pro organismus nemocného člověka prospěšný, protože se jím nádorové buňky vzájemně redukují. Vědci z Masarykovy univerzity ale díky unikátnímu mikroskopu, kterých je na světě jen pět, přišli na to, že je tento proces naopak pro člověka velmi nebezpečný.

Prokázalo se, že nádorové buňky spolu v mnoha případech spolupracují a jsou natolik zákeřné, že dokážou odolávat všem doposud známým možnostem léčby rakoviny. „Náš výzkum v podstatě přináší špatnou zprávu – zjistili jsme, že v těle nemocného mohou být nádorové buňky, které nezničí ani nejagresivnější forma léčby. Na druhou stranu věříme, že tento průlomový poznatek poslouží například právě k vývoji nových léčebných strategií v onkologii,“ uvedl Michal Masařík, vedoucí výzkumného týmu z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde výzkum téměř tři roky probíhal.

„Udělali jsme několik desítek čtyřiceti osmi hodinových časosběrných experimentů. Současně jsme ve dvou hodinových intervalech prováděli pokus standardními molekulárně biologickými a biochemickými metodami, kdy jsme zkoumali, jak se budou buňky chovat ve velmi stresovém prostředí v přítomnosti látky, která funguje podobně jako chemoterapie. Zjistili jsme, že mezi nádorovými buňkami je schopnost entózy poměrně rozšířená – je to asi tří procentní pravděpodobnost. Pokud pak spolu začnou buňky dobře spolupracovat, spojí svůj genetický materiál a mohou využívat vlastnosti obou buněk. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že buňka přežije velmi nepříznivé podmínky,“ vysvětlil člen výzkumného týmu Jan Balvan, kterého doplnila výzkumnice Martina Raudenská: „Tyto buňky jsou navíc velmi adaptabilní. Mají velké množství chromozomů a mohou se tak dobře měnit podle toho, jaké stresové podmínky přicházejí.“ Buňky v těle pacienta odolávají i agresivním léčbám, mají schopnost odpojit se od nádoru a přemístit se někam jinam, kde jen vyčkávají na vhodný okamžik, kdy se opět „probudí k životu“. Tehdy se pacientům rakovina vrací.

Co s tím lze dělat?

„Je to hudba vzdálené budoucnosti, ale cestou je určitě personalizovaná medicína. Každá nádorová buňka je specifickým živým organismem a nádor je v podstatě takovým ekosystémem, kde je nejprve nezbytné odhalit, jak funguje a co jej může narušit. V budoucnu snad bude možné zkoumat vzorky z biopsie pacienta, který je ještě před léčbou, a vyzkoušet na nich léčbu na nečisto. Zjistili bychom, jak buňky reagují a jestli pod stresem nevyužívají některé mechanismy rezistence – např. právě entózu. Podle toho by pak lékaři mohli zvolit doplňkovou terapii tak, aby se těmto situacím zamezilo,“ uvedl Jaromír Gumulec, další vědec z výzkumného týmu.

Na nové poznatky z Masarykovy univerzity teď budou navazovat další instituce z celého světa, např. vývojem nových a efektivnějších léčiv.

Zdroj: TZ Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

Zasílat nově přidané názory e-mailem