Vztahy

Postesknutí na obtíže v komunikaci (z latinského communicare – sdílet společně) je typickým povzdechem klientů psychologa. Obvykle předchází rozsáhlému výčtu psychosomatických obtíží a všelikých nesnází.

„Síť našich obav se neustále zahušťuje. Netýká se to jen dětí, ale i dospělých. Stále více se bojíme o život, o svoje zdraví, přičemž je ta obava, abych tak řekl, lichá,“ tvrdí profesor Stanislav Komárek.

Až u desetiny lidí přeroste zármutek kvůli ztrátě blízkého člověka do tzv. zármutku komplikovaného. Pro Američany je to truchlení delší než půl roku, pro Evropany rok.

Zásadním osobním problémem dobráků a lidí nadměrně citlivých je předpoklad: „Myslím to dobře. Proto i ostatní lidé budou jednat tak jako já.“ Naprosto se mýlí.

Kniha „neOmylný znalec z psychologie péče o děti po rozvodu“ je sestavena z výrazných chyb znalců daného oboru. V češtině jde o počin zcela ojedinělý. Autor, sám psycholog a soudní znalec s dvacetiletou praxí, ukazuje, jak se proti špatným posudkům úspěšně bránit.

V kresleném vtipu se vítězného boxera ptají, čemu vděčí za svůj úspěch. Sportovec odpovídá: „Řídil jsem se slovy Bible: Víc dávej, než dostávej.“ S nadsázkou lze obdobný princip využít v rámci „knockoutu v rukavičkách“.

„Do dnešní půlnoci polož do telefonní budky na náměstí obálku se 100 000 Kč. Jinak uvidíš, neb rána se nedožiješ! Černá ruka.“ Tak nějak bývalo kdysi v pokleslé literatuře popisováno vydírání.

Trpí tzv. Münchhausenovým syndromem neboli syndromem barona Prášila. Nejsou to hypochondři, vědí, že nejsou nemocní. Umí bravurně předstírat, ale nejsou to jen simulanti, jde jim o víc než o získání určitých výhod. Zrůdnou variantou jsou rodiče, kteří vymýšlejí nemoc svému dítěti.

Čínským dívkám už od malička pevně zavazovali nožky, aby byly krásné a líbily se mužům. Znetvořená chodidla tak zajistila mužům obdivovaný fetiš a ženám doživotní domácí vězení – nemohly totiž vůbec chodit.

Psycholog a expert na problematiku stresu a vyhoření prof. Ptáček hned úvodem překvapí. „Obhajuje“ totiž stres. Respektive přibližuje jeho původní význam a vysvětluje, co se změnilo a proč se z našeho ochránce stal nepřítel. Co můžeme udělat, abychom vlivem stresu nevyhořeli? A hlavně jak nesklouznout od syndromu vyhoření až do depresí?

Přestože jde o „sladké břímě“, závislost na partnerovi či milence se „pronese“. Slavná americká psycholožka vytvořila dokonce model, který znázorňuje trvalou neudržitelnost takové závislosti.

Stará řečtina znala slova psyché i soma. Dnes mluvíme o psychosomatice – vlivu psychických funkcí na organismus. Psychosomatická medicína dávno potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami. K tomu je nutno přidat sociální souvislosti. Tam samozřejmě patří i vlivy a nároky prostředí.

Typický Čech se prý pozná dle toho, že si nepřeje „dostat kozu“. Přeje si místo toho, aby „sousedova koza chcípla“. Je závistivý. Budeme-li průpovídku považovat za model závisti, narazíme.

Jana si našla novou zálibu. Chodí venčit psy z útulku. „Je to dobrá fyzička i psychoterapie,“ říká. „Doporučuji všem. Dá se tím pomoct nejen těm psům, ale i sobě.“

Možnost přiosvojení a adopce dítěte páry stejného pohlaví. O toto právo nyní v ČR usilují gayové a lesby. Jaké je vlastně stanovisko odborníků k výchově stejnopohlavními dvojicemi?

Vypadá to, že se období adventního měsíce před Vánoci stalo něčím úplně jiným než časem klidu a rozjímání. Horečnatě přemýšlíme nad nakupováním dárků a jak stihnout všechnu tu práci, aby byl aspoň na ten Štědrý den klid. Úplně zapomeneme na sebe a pod stromeček dorazíme úplně vyčerpaní. Co to udělat tentokrát jinak?

Podle aktuálních odhadů žije zhruba patnáct set dětí v soužití dospělých v registrovaném partnerství. Děti jsou v tomto modelu bez vlastního přičinění. Cesty, jak se v daném registrovaném vztahu ocitly, bývají dosti klikaté. Výsledkem je 1500 dětí mezi mlýnskými kameny.

Neznám případ, kdy by byla závislost na nakupování uvedena při rozvodu jako oficiální příčina rozvratu manželství. Zato znám případy, kdy na zmíněném vývoji měla podstatný podíl.

Dlouhotrvající kašel může být psychického původu. Tento tzv. psychogenní kašel se vyskytuje jak u dospělých, tak ještě častěji u dětí. Mívá souvislost s prožitky stresu, citových traumat a emoční lability.

V určité fázi vývoje máme některý z komplexů všichni… A ti, kdo to popírají, jsou zakomplexovaní nejvíc. Mezi třetím až čtvrtým rokem dítě zaměřuje svá sexuální přání na rodiče opačného pohlaví a musí překonat Oidipovský, kastrační a Elektřin komplex.

Vzpomínky jsou představy oživující minulý zážitek. Bývají doprovázeny citovým zabarvením, jež pramení jak z aktuálního kontextu oné situace, tak i z podmínek, kdy se aktuálně vybavují.

Jak reagovat na opakované nezdvořilosti, aby člověk neztratil glanc a příčetnost? Nemá smysl věnovat byť třeba zrnka našeho drahocenného času (tím méně hodiny) marným diskusím, vysvětlováním a obhajobám.

Pro člověka postiženého šikanou na pracovišti je typické jednání pod tlakem, ve stresu, nižší výkon, častější chyby. Bývá častěji nemocný. Ovšem tzv. únik do nemoci nic moc nevyřeší.

Optimisté tvrdí, že změna je život. Pesimisté prohlašují, že každá změna zákonitě směřuje k horšímu. Realisté s odvoláním na psychologické výzkumy konstatují, že každá – tedy i vytoužená – změna přináší určitou zátěž.

V žádném přehledu příčin rozpadu manželství není uvedena žárlivost na děti. Přesto je překvapivě častá a vztah devastující. Vede k mnoha problémům včetně psychosomatických onemocnění.

Tvrzení „všechny prostředky jsou dobré“ by s dodatkem „pro dosažení mého prospěchu“ mohlo být životním krédem lidí s poruchou osobnosti nazývanou sociopatie.

V dětském věku je přinejmenším špetka sourozenecké žárlivosti normální. Obvykle je možné změnit pocit ohrožení dítěte na ochranitelské postoje. Pokud ho za projevy žárlivosti vůči sourozenci trestáte, vše jen zhoršujete.

K žárlivosti není třeba žádný podnět. Svým způsobem jde o jediné na světě fungující perpetuum mobile – potvrzuje sama sebe.

Nevídané zážitky a nezvyklé situace povzbuzují emoce. Na dovolené nás čekávají mnohá překvapení. A my na ně můžeme překvapivě zareagovat. Pojmenováno je již několik „zážitkových“ syndromů.

„Známky na vysvědčení nejsou tím nejdůležitějším,“ vzkazuje dětem i rodičům lékař Martin Jan Stránský. Chybami se člověk učí. Není důležité, jak se děti dokázaly učivo nabiflovat, podstatné je, jak jej chápou a jak o něm umí diskutovat.