restaurace

Inspekce uzavřela bar a restauraci pro závažné hygienické nedostatky. Je to již několikátý případ od ledna, kdy se rozšířily kompetence SZPI i o provozovny společného stravování.

Silné vrstvy mastnoty na pracovních plochách, bez přívodu teplé vody, zbytky jídel všude po zemi, tak fungovala bistra a bar v Praze, Jeseníkách a na Plzeňsku.

Nakupujeme kvalitní potraviny na farmářských trzích a snažíme se jíst více zeleniny. Jenže pak se dočteme, že se u nás kuchařští učni učí vařit instantně a národ uctívá Hrušku…

SZPI od ledna smí provádět kontroly tzv. provozoven společného stravování – a hned se do toho pustila. V Chodově u Sokolova našla „bar snů“. Bez teplé vody, plný špíny a s toaletami pouze pro odvážné.

Proboha, máte vůbec něco bez alergenů? Napadne hosta při pohledu na jídelní lístek upravený podle nových požadavků. Áčka se stanou strašákem, jako se to již dříve stalo éčkům. Mnohdy zbytečně.

V Číně jsou populární tematické restaurace. Další takovou novinku otevřeli v městečku Tianjin, kde si večeři můžete dát přímo ve vězeňské cele. Restaurace prý má připomínat lidem, aby dodržovali zákony a byli dobrými občany. Dobrou chuť.

V Praze už za oběd zaplatíme přes sto korun, rozdíly mezi jednotlivými kraji jsou až dvacetikorunové.

Mezinárodní kuchyně se do českých pohostinství vloudila už dávno, ale názvy cizích jídel nám pořád ještě moc nejdou. Zmatek v nich mají i profesionálové.

Rozdíl mezi českou a zahraniční restaurací je nebetyčný. Zatímco u nás nemalá část restaurací zpoplatňuje i služby, které v praxi nic nestojí, a šidí na míře, v zahraničí si hosta snaží zavázat.

Praha a Brno vás zvou na polední menu průměrně za sto deset nebo sto dvacet korun. Nejlevnější obědy nabízí Ústí nad Labem nebo Liberec.

Výrobní postupy jsou čistě francouzské, suroviny kvalitní a čerstvé, poctivě připravené. Tak Leoš Válka vysvětluje úspěch bistra, které provozuje se svou francouzskou manželkou Anne Pougnard.

Internetové vyhledávání umožňuje sledovat trendy zákazníků. O jaké služby mají čestí hosté restaurací největší zájem? Vedou nekuřácké prostory, zahrádky a bezlepková dieta.

Koncept bistra Kantýna je jednoduchý. Vařit podle tradičních receptů z čerstvých surovin, bez zahušťovadel a dochucovadel. Jak se takovému podniku daří?

Dříve to nešlo jinak než telefonicky, ale dnes existují i jiné varianty rezervace v restauracích a kavárnách. Otestovali jsme dvě relativně nové možnosti. Jak jsme dopadli?

Čtyřikrát ročně, v předem ohlášený den, si restauraci může otevřít kdokoliv, kdo si na to troufá. Přijďte ochutnat nebo si otevřete restauraci u vás před domem.

S Romanem Vaňkem jsme si povídali o jeho knihách, o tom, jak ho štve česká gastronomie, zloději knih i šmakulády v obchodech. Odtajnil i své plány pro letošní rok. Bude to prý mazec.

Agregátor nabídek na rozvoz jídel DameJidlo.cz existuje více než rok. Kam se za tu dobu posunul, co plánuje dál a jestli už vydělává, jsme se zeptali jeho zakladatele Tomáše Čupra.

Mezi nejběžnější praktiky kuchařů za minulého režimu patřilo vykrajování masa a cezení oleje. „Dnes je ale největším problémem kopírování jídelních lístků,“ říká kriticky Radek David.

Se psem do restaurace? V ČR běžná věc, na Slovensku ani náhodou. A jak je to s počtem kuřáckých hospod, dětskými koutky, národní kuchyní? Velké srovnání restaurací: Česko vs. Slovensko.

Radek David kritizuje poměry v českých restauracích. Z kvalitních surovin prý vaří jen pět procent podniků, koloritem je mizerná hygiena a špatné skladování jídla. A co pak s ním, že?

Stejně jako v případě jiných potravin je konzumace a příprava kávy zatížena celou řadou mýtů a chyb. To se týká jak u nás stále ještě hojně oblíbeného turka, tak modernějšího espressa.

Klasa je nejznámější značkou kvality potravin. Vynechme teď podmínky jejího udělování i sumy za propagaci. Klasa chce být nově udělována i surovinám a jídlům. A co takhle vodě v potoce?

Když mistr Kondelík každý týden manželce pravil: „Ta polévka je prostě delikátní,“ nebylo to zdaleka pouhé ocenění pokrmu. Bylo to i sdělení, že svět je v pořádku a vše funguje, jak má.

Celý měsíc jsme testovali službu DameJidlo.cz. Objednávali jsme v rozličných restauracích, různá jídla, v různou denní i noční dobu. Přivezli nám syrový burger, ale i skvělé sushi.

České odborné školy mají mizernou úroveň. Učebnice jsou plné polotovarů a praxe nestojí za řeč. Studenti ani vařit nechtějí. Šéfkuchař Radek David popisuje problémy našich restaurací.

Fámy o tom, že novela zákona o potravinách smaže z nabídky oblíbený tatarský biftek, jsou značnou mystifikací. Hygienici již přitom jednou tatarák zakázali a podával se jen pokoutně.

Mobil už není kilová cihla bez displeje. Umí najít nekuřáckou hospodu, objednat jídlo do domu, objevit restauraci, kde čepují kohoutkovou vodu a ještě mnohem víc.

Sládek může navařit sebelepší pivo, ale hostinský je ten, kdo výrazně ovlivní jeho konečnou kvalitu. Jak správně točit a ošetřovat pivo v restauracích často nevědí.

Nesmyslně rozsáhlá nabídka jídel není obvykle signálem dobré restaurace. Tady se asi hraje na „pytlíky“. Čeho si ještě všímat? Příloh, cen a záchoda.