Hlavní navigace

V kuchyni mají využití i ředkvičkové listy

Autor: Depositphotos.com
Sezóna českých čerstvých ředkviček je v plném proudu. Již brzy však v obchodech skončí, léto ředkvičkám pěstovaným na polích nepřeje. Můžeme si je vypěstovat i sami, není to náročné a využijeme jak bulvy zeleniny, tak její lístky.
Petr Havel
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Ředkvičky patří kromě jarní cibulky k úplně prvním produktům od tuzemských producentů zeleniny, které si mohou spotřebitelé každoročně koupit. Je tomu tak i letos, čerstvé ředkvičky od našich pěstitelů jsou už pár týdnů na trhu. Ale nebudou pořád.

Proč české ředkvičky v létě nejsou k mání

I když se ředkvičky mohou pěstovat celoročně, u nás je hlavní sezóna hlavně na jaře a částečně na podzim. Ředkvička totiž patří mezi takzvanou „zeleninu krátkých dnů“, a proto se například na polích v ČR v létě prakticky nepěstuje.

Vysoké teploty totiž v praxi znamenají, že rostlina nevytváří dostatek listů, které jsou třeba k vyvazování do svazků, což je forma, v jaké se ředkvičky obvykle prodávají. V létě kromě toho rostlina vytváří květy a semena. Bulvy ředkviček se v létě také více „protahují“ a nejsou tak pěkně kulaté jako při pěstování na jaře a na podzim. I když při současné nabídce odrůd ředkviček se lze setkat také s cíleně protáhlými bulvami – záleží tak, jako vždy, na odrůdě.

V současné době se také stávají populární ředkvičky přerostlé až do formy lusků.

Ředkvička snese mrazíky

S prvními jarními ředkvičkami se také pojí teze (zelináři to ale nepotvrzují), že jarní ředkvičky mají největší „sílu“, protože půda, v níž vyrostly, je po zimě v nejlepším stavu a odpočatá. Tak či tak, kdo chce koupit prokazatelně českou ředkvičku, má v současné době největší šanci a také možnost podpořit nákupem naše pěstitele.

Ředkvičkám přitom nevadí ani mírné mrazíky, i když většinou se na polích pěstují pro jistotu zakryté netkanou textilií. Ta dokáže snížit případný mráz o dva až tři stupně Celsia, takže rané ředkvičky se mohou sázet a sklízet poměrně brzo.

První porosty se tak zakládají už koncem února. Podrobněji se pěstování na polích věnujeme v článku Ředkvičky sejí, když se na horách ještě lyžuje.

Galerie: Jak se pěstují ředkvičky v Polabí

Hlavní sezóna tuzemských ředkviček přichází na konci dubna, pokračuje po celý květen a ještě počátkem června.

Benefity ředkviček

Jde o zeleninu doslova nabitou cennými látkami: „Plody ředkviček obsahují velké množství vitamínu C a vitamínů skupiny B. Lusky jsou zase výjimečné vysokým obsahem kyseliny listové, která je nezbytná pro správné fungování našeho těla. Co se týče dalších cenných látek, nechybí u ředkviček ani minerální látky, jako je vápník, hořčík, selen a draslík. Ředkvičky působí v těle jako antioxidant. Zbavují jej těžkých kovů, podporují produkci hormonů štítné žlázy a pečují o zdravý zažívací trakt. Obsahují i spoustu vlákniny, takže jsou skvělou prevencí proti zácpě. Jsou močopudné a nízkokalorické. Díky svému složení jsou také schopné chránit tělo před virovými nákazami. A své místo mají pochopitelně i v dietním jídelníčku. Pomáhají tělo odvodnit, díky obsažené vláknině zasytí na delší dobu a tím mohou být dobrými pomocníky při hubnutí,“ popisuje bylinkářka a spolupracovnice serveru Vitalia.cz Monika Poledníková.

Kromě jiného je určitou výhodou ředkviček i jejich cena – patří totiž (a zejména v současné době vysokých cen je to nesporná výhoda) k těm levnějším druhům zeleniny. Svazek lze pořídit v cenách kolem deseti až patnácti korun, přičemž využití ředkviček je velmi široké.

V kuchyni mají využití i ředkvičkové listy

Nejvhodnější je samozřejmě konzumovat je čerstvé, také proto, že je nelze dlouho skladovat, v optimální kvalitě vydrží jen pár dní. Lístky ředkviček není nutné vyhazovat, ty „mladší“ mohou být složkou zeleninových (i jiných) salátů, ty starší mohou posloužit jako surovina na špenát. Do salátů lze samozřejmě použít i samotné nakrájené bulvy, a to například i do bramborového salátu, jemuž dodají pikantní příchuť.

Galerie: Z ředkvičky využijeme bulvy, listy, květy i lusky 

Právě štiplavá chuť ředkviček je jednou z vlastností, kterou lze kulinářsky využít. Štiplavost přitom způsobuje látka glukosinolát. Jde o sloučeninu síry, pro lidský organismus v malém množství velmi pozitivní. Představuje mimo jiné prevenci vůči nádorovým onemocněním, včetně dýchacího ústrojí, což se hodí i v dnešní „koronavirové době“. Glukosinolát je kromě toho údajně i prevencí Alzheimerovy choroby.

Jako vždy ale i v tomto případě platí, že všeho moc škodí. Uvedená látka může totiž při nadměrné konzumaci ředkviček (ale i dalších brukvovitých rostlin, které ji také obsahují) narušit činnost štítné žlázy. To by ovšem v praxi znamenalo konzumovat několik svazků ředkviček opakovaně a denně.

Konzumace ředkviček je mimo jiné prevencí obezity – mají totiž velmi malou energetickou hodnotu, ale i málo vlákniny.

Na pěstování nenáročná zelenina

Ředkvičky nemají v ČR zas tak dlouhou tradici. I když ve Středomoří se tato zelenina využívala už za dob Egypťanů (rostlina pochází z Asie), u nás se objevila až ve druhé polovině 18. století.

Na našich zahrádkách ale docela zdomácněla, také proto, že skutečně není náročná na pěstování. Ředkvičkám se daří skoro všude, pěstovat je je tak možné i na písčitých půdách (proto se hojně pěstují v Polabí), kdy je snazší zbavit bulvy nalepené zeminy.

Vyžadují spíše slunná stanoviště a pravidelnou zálivku, aby rychle rostly a nedřevnatěly. Pokud tyto jednoduché zásady dodržíte, můžete mít čerstvé české ředkvičky po většinu roku.