První Moničino (32) těhotenství začalo naprosto ukázkově. Občas ji trápily nevolnosti, ale brala to jako běžnou součást jiného stavu. Jenže ve 20. týdnu přišel zlom. Během druhého screeningu si lékař všiml, že se miminko nevyvíjí dobře, a okamžitě odeslal nastávající rodiče na specializované pracoviště do Brna.
Co se dozvíte v článku
Preeklampsie jako nečekaná hrozba
Zde zazněla konečná diagnóza – preeklampsie. Jedná se o vážný stav, který může vést k ohrožení správného vývoje miminka a k nadměrnému zatížení organismu maminky. Jeho základní charakteristikou je vysoký krevní tlak a porucha funkce různých orgánů jako ledvin, jater nebo krve, a to i u žen, které byly před těhotenstvím zcela zdravé. Může mít různou závažnost, při těžké preeklampsii může dojít k život ohrožujícímu selhávání orgánů matky a nutnosti okamžitého porodu bez ohledu na fázi těhotenství.
Na vzniku preeklampsie se podílí špatná funkce placenty a poškození cév, k čemuž významně přispívá rostoucí věk rodiček, zánětlivé procesy spojené s nadváhou a obezitou či změněné hormonální a imunologické reakce při poruše imunity nebo v souvislosti s umělým oplodněním.
„Já si vlastně vůbec nevybavuju tady ten moment, protože jsem velká optimistka, takže jsem až do poslední chvíle doufala, že to nějak doklepeme do konce,“ vzpomíná Monika na těžké chvíle.
Navzdory jejím nadějím musela být ve 31. týdnu nečekaně hospitalizována v porodnici u Apolináře ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Rozhodnutí lékařů bylo nekompromisní a padl verdikt, že musí jít okamžitě na sál.
„Rozbrečela jsem se a říkala jsem, že to přece není možné, abych porodila 700gramové miminko. Nevěděla jsem vůbec, jak to bude fungovat, co bude dál, jestli to vůbec miminko přežije,“ popisuje svůj tehdejší strach a bezmoc.
Nekonečných 128 dní na neonatologii
Následoval náročný císařský řez a po něm těžké období plné obav. Pohled na tak maličké stvoření v inkubátoru byl pro maminku, která se sama zotavovala z operace, nesmírně bolestný.
S počátečním strachem o život chlapečka Samíka jí pomohl nemocniční personál, který vše do detailu vysvětloval. „Sestřičky byly strašně super, takže mě podržely… říkala jsem si, jsme v těch nejlepších rukou, takže jsem se už přestala bát,“ svěřuje se s úlevou.
Na oddělení neonatologie nakonec rodina strávila dlouhých 128 dní, tedy celé čtyři měsíce. Za tu dobu se v nemocnici vystřídala tři roční období a s malým bojovníkem tam oslavili i Vánoce.
Rodina žila ze dne na den a velkou oporou jim byli nejbližší, kteří je pravidelně navštěvovali a podporovali. Zásadní pomoc ale maminka našla i jinde. „Nejvíc mi pomáhalo číst příběhy z Nedoklubka, protože jsem si říkala, že v tom nejsem sama, že spousta rodin si to zažila a hlavně, že to dopadlo dobře,“ vysvětluje, kde brala tolik potřebnou psychickou sílu.
Napodruhé šlo všechno hladce
I přes tento zážitek manželé nechtěli, aby jejich syn vyrůstal jako jedináček. Poté, co jim lékař dodal naději, že se preeklampsie obvykle týká jen prvního těhotenství, rozhodli se to zkusit znovu.
Druhý pokus nečekaně brzy vyšel a probíhal zcela jinak než ten první. Maminka byla pod pečlivým dohledem, pravidelně si měřila tlak, užívala preventivní léky a podstoupila speciální krevní odběry.
Vše nakonec dopadlo na jedničku a druhý chlapeček přišel na svět zcela zdravý v řádném 40. týdnu.
Maminka má dnes pro všechny nastávající matky jasný vzkaz: nenechte se odbýt a poslouchejte své tělo. Sama měla extrémní otoky a tlak 140/80, což její okolí zlehčovalo a svádělo na letní vedra, přestože její běžný tlak býval mnohem nižší.
„Běžte na screening preeklampsie, abyste nedopadly jako my… protože nechcete prožívat čtyři měsíce u Apolináře nebo kdekoli jinde, když můžete být s miminkem doma,“ uzavírá svůj příběh plný vděčnosti.
Znáte někoho s preeklampsií?
Screening a následná prevence
Stanovení rizika preeklampsie se provádí v rámci screeningu ve 12. – 14. týdnu těhotenství. Jde o kombinaci odběru krve, ultrazvuku děložních cév a měření krevního tlaku. Lékaři tak dokážou odhalit až 90 procent žen s vysokým rizikem.
Jako prevence proti rozvoji preeklampsie následně stačí jen velmi málo: tabletka aspirinu denně. Při včasném nasazení nízké dávky tohoto léku (150 mg denně) klesá riziko rozvoje závažné časné formy preeklampsie o více než 80 %.
„Preeklampsie je nečekanou hrozbou. Bez screeningu jde o nečekaně se rozvíjející těhotenskou komplikací, která v České republice postihuje asi 3 až 5 % všech těhotných, tedy několik tisíc žen ročně- Jakmile se rozvine, ani moderní medicína na ni nezná lék a jediným řešením je často předčasný porod,“ vysvětluje doktorka Hana Belošovičová z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze.
„Zásadní je, aby ženy věděly, že stanovení rizika preeklampsie existuje, ale není vždy automatickou součástí prvotrimestrálního screeningu. Ženy by se proto měly už při objednávání samy aktivně ptát, zda jim toto riziko bude stanoveno, a případně vyhledat pracoviště, které stanovení rizika preeklampsie v screeningu v prvním trimestru zahrnuje,“ dodává lékařka.
ČLÁNKY DO MAILU