Menzes, porod, přechod… Co dědí dcery po matkách?

Předávají matky dcerám proklaté dědictví? Dostáváme do vínku dispozice k těžkému porodu, bolestivé menstruaci nebo náročnému klimakteriu? Něco na tom je, ale mnohé může žena ovlivnit sama. „Potratila máma, potratí i dcera,“ neplatí.

Nezřídka slýcháváme obavy typu: „Moje babička měla velmi těžký porod a moje máma stejně tak. Čeká to i mne?“ nebo: „Moje matka měla předčasný a komplikovaný přechod, budu to mít také tak?“ Nejen tyto, ale i další otázky vyvstávají z obav, zda dcery budou mít stejné nebo podobné potíže jako jejich matky, co se týče problémů s menstruací, s porodem, s klimakteriem atd.

Někdy to vypadá, jako by se hormonální systém dědil. A jaká je skutečnost? Čeká vás to stejné, co vaši matku nebo babičku? Mohou ženy svůj hormonální systém ovlivnit nějak samy? Na tyto otázky odpovídal zkušený gynekolog a sexuolog Pavel Turčan.

Zapeklité dědictví

Někdy opravdu vídáme shodný průběh menstruace či klimakteria u matek a následně u jejich dcer, přičemž to není zdaleka ojedinělé. Dědí se to v genech? Pavel Turčan uvádí, že zde sice neexistuje přímá dědičnost, jako je třeba dědičnost krevní skupiny či barvy očí, ale nelze popřít, že zde určitá spojitost existuje: Je poměrně časté, že pokud má matka přechod dříve, kupříkladu již v pětačtyřiceti letech, i dcera jej mívá dříve. Nebo naopak: pokud jej má matka později, rovněž i u dcery je tento jev častější. V některých rodinách se setkáváme opakovaně také s nepravidelnostmi menstruačního cyklu, výskytem cyst na vaječníku, akné v souvislosti s hormonálními změnami nebo se zvýšenou hladinou mužských pohlavních hormonů,“ říká lékař.

Sklony k určitému průběhu hormonálních procesů v těle ženy mohou přecházet z matky na dceru, ne však ve sto procentech případů. Jde o jakousi možnost nebo tendenci, kterou, jak si ještě řekneme dále, mohou samy ženy ovlivnit.

Těžký porod sám o sobě nelze „zdědit“

Dědí se sklon k těžkým porodům z generace na generaci? Podle lékaře ne tak docela: „U porodů to tak vyloženě říct nejde. Samozřejmě, bude-li mít žena užší pánev a bude jí to komplikovat porod a její dcera bude mít podobnou postavu jako ona, bude zde i předpoklad stejných komplikací,“ zmiňuje Pavel Turčan jednu z možných potíží, která často vede k porodu císařským řezem. Úzká pánev však není automaticky důvodem k císařskému řezu a i takto disponované ženy mohou mnohdy porodit přirozeně.


Autor: Shutterstock.com

Bude-li porod například komplikován trombózou, a prokáže se u ženy přítomnost trombofilní mutace, pak je minimálně padesátiprocentní pravděpodobnost, že tuto mutaci podědí i dcera a mohla by mít stejné komplikace,“ uvádí lékař další příklad, ale přímá dědičnost tu opět neexistuje. Máme opakovaně i zcela opačné případy, kdy matka rodila naprosto v pohodě přirozeným způsobem a dcera měla porod velice náročný a komplikovaný.“

Potratila máma, potratí i dcera?

A co tendence k potrácení? Pokud jde o potraty, situace je opět stejná jako v případě porodů. Opakované potrácení může mít celou řadu příčin, přičemž tyto příčiny vůbec nemusí nijak souviset s něčím, co dostaneme do vínku od své mámy. Na druhou stranu se objevují určité zdravotní komplikace, které se dědit mohou a mohou také komplikovat průběh těhotenství. „V některých rodinách je ale kupříkladu častější výskyt diabetu melitu typu II a s ním spojeného tzv. gestačního diabetu (těhotenské cukrovky) nebo hypertenze, a ty samy o sobě mohou komplikovat graviditu i porod, říká Pavel Turčan a dodává, že příčinou opakovaného potrácení může být i přítomnost tzv. trombofilních mutací nebo jiné chromozomální abnormality:

„V tomto případě je třeba ženu i jejího partnera vyšetřit geneticky na přítomnost těchto mutací. Jsou zde ale i faktory, které dědičné nejsou. Kupříkladu přítomnost protilátek proti spermiím či proti trofoblastu, kterými žena dokáže zlikvidovat vyvíjející se zárodek. Většinou vznikají v průběhu života, podle jedné z teorií k jejich zvýšené koncentraci mohou vést neléčené poševní infekce. Naštěstí se i tento stav dá ve většině případů léčit.“

Činnost hormonálního systému můžeme ovlivnit

Tak jako téměř všechno, co se týká našeho zdraví, nemusíme jen pasivně přijmout. I hormonální systém a jeho činnost ovlivňuje celá řada faktorů, se kterými lze něco dělat. Které to jsou? „Činnost hormonálního systému ovlivňuje samotná žena svou životosprávou. Nezdravé hubnutí, nebo naopak obezita a nadměrný energetický příjem mohou způsobit nepravidelnosti cyklu a potíže s početím či donošením plodu až do konce těhotenství. Rovněž i nedostatek některých vitaminů, nedostatečná fyzická aktivita, kouření nebo nadměrná konzumace alkoholu mohou hormony vyvést z rovnováhy. Činnost hormonálního systému ovlivňuje i řada léků, například některá antidepresiva,“ vysvětluje Pavel Turčan.

Jaký byl tvůj přechod, mami?

Obdobná je situace také v případě klimakteria. Tendence se dědí, i když opět ne přímo, a celé spektrum dalších faktorů průběh přechodu ovlivňuje. „I průběh klimakteria lze rovněž ovlivnit pravidelnou fyzickou aktivitou, životosprávou, stravou, tím, v kolika letech a kolikrát žena rodí, zda žije na jihu Evropy, nebo naopak v blízkosti polárního kruhu, kde jsou naprosto jiné světelné podmínky než u nás atd.“ říká Pavel Turčan. Více informací najdete v seriálu:


 

Pozor na únavu, stres a vyčerpání

Probíhající infekce, zvláště chronické, nadměrný stres, vyčerpání, únava. To jsou další významné faktory, které hormonální systém ovlivňují. Psychika a stres mohou hrát významnou roli, ne však u každé ženy. „Některé ženy jsou na změny a stres hodně citlivé. Mám například jednu známou, která byla služebně vyslána do Spojených států na půl roku. Dokud byla zde v republice, menstruovala zcela pravidelně a bez problémů. Po odletu do USA, což bylo pro ni hodně stresující, přestala menstruovat, to pokračovalo po celou dobu pobytu tam, a první menstruační krvácení se jí opět dostavilo až za tři týdny po návratu domů,“ uvádí lékař názorný příklad toho, jakou roli hraje stres v případě některých žen. Nadměrný stres a vyčerpání působí na hormony téměř každé ženy.

Pokud chceme přece jen nějaká čísla, obecně se uvádí, že pokud měla matka nějaké potíže v této oblasti, ať už se jedná o problémy v těhotenství nebo potíže s kojením atd., pak se dá říci, že pravděpodobnost toho, že se to u dcery bude opakovat, je cca dvacet až pětadvacet procent. Takže lze říci, že dědění určitých sklonů je možné, ale ne nezbytně nutné. „Každá žena má možnost alespoň částečně ovlivnit své hormonální hladiny, když ne přímo pestrou stravou, bohatou na živiny, stopové prvky a vitaminy, tak alespoň za pomoci některých doplňků stravy. Proto se zvláště před plánováním početí doporučuje zvýšit příjem kyseliny listové a jiných látek, a zvláště u žen s nadváhou, nepravidelnou menstruací, mastnější a aknózní pletí, i s fytoestrogeny či myoinositolem,“ doplňuje Pavel Turčan.

TIP: 9 potravin ideálních do jídelníčku těhotné ženy a Vitamíny a bylinky vhodné v těhotenství

Rakovina prsu nesouvisí s hormony, ale s dědičností

V souvislosti s tímto tématem vyvstávala ještě otázka, která může mnohé ženy také zajímat. A tou je riziko výskytu rakoviny prsu. Jelikož ňadra také samozřejmě patří do oblasti orgánů, na které působí hormony, můžeme se ptát, jestli riziko rakoviny prsu přechází z matky na dceru stejně jako třeba sklon k bolestivé menstruaci.


Autor: Isifa.cz

Pokud žena pozoruje, že trpí stejnými problémy v oblasti hormonální sféry jako její matka, je u ní také větší riziko, že zdědí i rakovinu prsu, která se u matky či babičky také vyskytovala? Podle lékařů rakovina s hormony nesouvisí, zato s dědičností ano. „Pokud matka, případně její matka či její sestra, ale i například otec či bratr měli rakovinu prsu, je vždy mnohem vyšší riziko rakoviny prsu či rakoviny vaječníku a případně u mužů i o něco vyšší riziko rakoviny prostaty. Není to však dáno hormonálně, ale dědičností. Konkrétně výskytem tzv. mutace ze BRCA1 či BRCA2 a jiných genových mutací,“ říká sexuolog k problematice, které se podrobně věnujeme v rozhovoru s vedoucí lékařkou Mamma centra. „Vyšetření je poměrně hodně drahé, proto se vždy doporučuje vyšetřit nejdříve u té osoby, která onemocněla rakovinou, a pokud je výsledek na přítomnost mutací negativní, není potřeba dalšího vyšetřování. Pokud je pozitivní, tak by stejné vyšetření mělo být provedeno u všech pokrevních příbuzných prvního stupně – tedy rodičů, sourozenců a dětí dané osoby. Rakovina prsu ale nemusí být dána pouze geneticky a zvýšené riziko mají i ženy, které nikdy nerodily nebo které měly první dítě v pozdějším věku, kupř. kolem čtyřiceti let a výše,“ doplňuje ještě Pavel Turčan.

Hormonální systém ani tendence mít trable s „ženskými záležitostmi“ se tedy nedědí přímo, z hlediska pravděpodobnosti však existuje určitá „šance“, že se stejné potíže projeví jak u matky, tak u dcery. Ale míra pravděpodobnosti není zase tak velká (oněch dvacet až pětadvacet procent), takže je zde dostatek prostoru pro to, abychom další spolupůsobící faktory ovlivnily samy. To, co můžeme ovlivnit, je nejen životospráva, ale náš pohled na život a to, jaké jsou naše myšlenky. Tak jako téměř u všeho, tak i zde se jedná o souběh více činitelů, z nichž většinu máme ve svých rukou.

Odborná spolupráce:

MUDr. Pavel Turčan

Odborný ženský lékař a sexuolog

Působí v olomouckém Centru MEDIOL, v ordinaci sexuologie a andrologie.