Známějším případem, co se týče osob se ztrátou paměti, je pacient H. M. Šlo o mladíka, který kvůli těžkým epileptickým záchvatům podstoupil operaci, následkem jíž přišel o paměť. Nové vzpomínky v mysli neudržel déle než několik minut. Pouhé otočení se zády během rozhovoru způsobilo, že vás poté nepoznal. Navzdory svým potížím se dožil vysokého věku. Nás ovšem bude zajímat, kdo se ukrývá pod písmeny N. A.
Co se dozvíte v článku
Kdo byl pacient N. A.?
Jednalo se o radarového technika amerického letectva, který se narodil roku 1938. K onomu osudnému incidentu došlo během jeho služby na Azorských ostrovech v roce 1960. Jeden voják z jednotky využil volné chvilky a pro zábavu si začal jen tak šermovat, zatímco on se věnoval sestavování modelu letadla.
Zrovna když otočil hlavu, mu fleret nedopatřením pronikl do nosu tak hluboko, až zasáhl mozek. Dotyčný upadl do bezvědomí. O jak velké poškození se jedná, tehdy ještě nikdo netušil. Až posléze se přišlo na to, že pacient trpí středně vážnou anterográdní amnézií narušující schopnost vytvářet deklarativní dlouhodobé vzpomínky. Nové poznatky často zapomněl již během pár minut. Většina jeho duševních schopností včetně řeči ale nebyla narušena, a dokonce si i vybavoval vzpomínky z dávné minulosti.
Příčiny ztráty paměti přiblížil pro server idnes.cz neurolog Martin Bojar: „Často to bývá u chorob nervového systému, duševních nemocí, po mrtvicích, úrazech nebo infekcích. Přibývá poruch paměti i vlivem drog a léků. Například když se do žíly vstříkne rohypnol, tak způsobí úplnou amnézii. V západních kriminalistických příručkách je znám jako „raper“, neboli znásilňovač, protože umožňuje na dvě tři hodiny vymazat okamžitou i dlouhodobou paměť.“
Pohled vzhůru a děravá paměť
Postižena byla především verbální paměť, neverbální jen v menší míře. Největší problémy mu přitom činilo zapamatovat si nové informace podané slovně a vědomě si je vybavovat, zatímco s obrazovými pomůckami dosahoval lepších výsledků.
Ze 45 faktů vztahujících se k událostem ze 70. let si jich byl schopen vybavit pouze 10, po poskytnutí rozsáhlejší nápovědy pak vykazoval zlepšení o zhruba 30 procent. Osvojit si nové motorické dovednosti mu ale nedělalo potíže. Mezi absolvované experimenty patřilo i čtení zrcadlového textu, při jehož opakování vykazoval zlepšení, aniž by si ale vzpomínal na předchozí pokusy.
Kromě toho se u něj dostavil jeden neurologický projev, který byl rozpoznatelný na první pohled, a to že často hleděl vzhůru. Mimo jiných jeho zdravotní stav sledoval neurolog Larry Squire. Jde o významného profesora psychiatrie, neurověd a psychologie, který se zabývá organizací a neurologickými základy paměti.
Některá poranění vznikla až při následném vyšetření
Při následném CT vyšetření se zjistilo, že došlo k poškození v oblasti levého thalamu, žádné další změny však odhaleny nebyly. Pacient byl podrobněji zkoumán až v roce 1986, kdy už muži bylo 48 let, a to pomocí magnetické rezonance. Lékaři na základě ní určili tři hlavní oblasti poškození.
Nejvíce to „odnesl“ levý thalamus, což je část mozku, která se kromě jiného podílí na zpracování a předávání informací mezi jednotlivými oblastmi. Poškození bylo patrné na několika jeho jádrech a týkalo se i některých nervových drah spojujících ho s dalšími částmi mozku.
Další výrazně poškozenou oblast představovala zadní část hypothalamu, přičemž některé struktury v ní zcela chyběly. Poslední zasaženou oblast tvořil pravý přední spánkový lalok. Poranění dosahovalo na délku 3,5 centimetru a sahalo až k amygdale. Zcela bez újmy na druhou stranu vyvázl hipokampus.
Tato poškození zřejmě vznikla při neurochirurgickém zákroku, který následoval po zranění pacienta N. A. Z porovnání jeho případu s dalšími pacienty potýkajícími se s poruchou paměti v té samé oblasti vyplynulo, že těžká amnézie člověku hrozí při poškození několika struktur mezimozku současně.
Pomohl k lepšímu porozumění amnézie
Prvně byl případ popsán neuropsychology Hansem-Lukasem Teuberem a Brendou Milnerovou roku 1968. Jednalo se o zásadní posun přispívající k definování diencefalické amnézie, vyzdvihováno v rámci ní bylo především propojení mezi thalamem a hypothalamem.
Současně tím byla podpořena teorie o existenci více paměťových systémů, jelikož z případu N. A. jasně vyplývalo, že máme několik druhů paměti fungujících nezávisle na sobě. Jeho zranění tak vědcům pomohlo porozumět rozložení a funkci určitých částí v mozku.
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, brainstuff.org, grokipedia.com
ČLÁNKY DO MAILU