Názory k článku Navždycky zamilovaný

Neplést to prvotní okouzlení a vědomou vazbu na nejbližšího člověka. To první možná dokáže vymizet, to druhé nemusí nikdy, když si dají oba záležet. Ale jde to, když v tom oba vidí smysl.

Dokud jeden z nich nenavstivi dobreho pravnika :-)

Nejsem zamilovaný. Ten pocit chemického poblouznění sice znám, ale vztah se ženou jsem nikdy neměl a ani mít nemohu, protože mám poruchu osobnosti.

To ja poruchu osobnosti mel, vylecil, ted zamilovany sem.

Delej se sebou neco BLEKu!

Proč by se sebou měl něco dělat, jsi snad zamilovaný do něj? :)

> Ve svých třiceti letech vystřídal nějakých pětadvacet dívek

Tak ja vam nevim, pani Blazkova, ale jaka je ted hranice pro nekoho, kdo by mohl byt oznacovan za proutnika a suknickare, kdyz pouziji censure-nepodlehajicimi pojmenovani?

Mít do 30 let cca. 25 partnerek je zcela běžný průměr, pokud teda člověk nevypadá jako Quasimodo a nepracuje u fekálního vozu.

Mluvte za sebe. Ja ve 30 koncim s druhou :-D

„Naposledy se opravdu zamiloval, když mu bylo devatenáct. Od té doby už se mu nikdy nepodařilo znovu se bláznivě zamilovat.“

Jestli to nebylo tim, ze se az do svych 30ti let nesmiril se ztratou te holky z pred 11 lety …

Váš nejdelší stav zamilovanosti trval:

BLEK uz to tady nakousnul (i kdyz tim jeho typickym zpusobem), ale v necem ma pravdu – jedna se o zamilovanost, kdyz ten pocit je bud neopetovany, jednostranny nebo o nem dokonce ta druha strana ani nevi?

Láska je součástí lži.

Rozhodně není lepší být nešťastně zamilovaný než nebýt zamilovaný vůbec. Nešťastná láska, když musíte pořád na někoho myslet a trápit se, je to nejhorší peklo. To potvrdí každý, kdo někdy nešťastně zamilovaný byl.

Co je to nešťastná láska? Když po někom toužíte a on Vás nechce? Jak se to vezme, a jak to kdo chápe. Je mi čtyřicet a lecos jsem už zažila. A s tímto pojetím nesouhlasím.
Nemáte "právo" po někom toužit, když Vás nechce, a nazývat to láskou. Láskou by se měl nazývat pouze cit, který je opětovaný čili oboustranný, když plně respektujeme city toho druhého a netlačíme na něho. To druhé je pouhá touha či slabost a trápit se kvůli někomu, kdo nemá zájem, a užírat se falešnými představami a nadějemi je nesmysl a každý by si měl umět to v rozumné době zakázat (=být na sebe hodně přísný), i když je to těžké.
Nešťastná láska, jak ji chápu já, je láska oboustranná, opětovaná, která však nemůže být naplněná společným soužitím, tj. např. jeden či oba jsou sezdaní za někoho jiného a cítí zodpovědnost za svoji rodinu (i to se stává, že?), či ztráta milovaného partnera v důsledku tragické události - a to je panečku to pravé neštěstí.