Můj sýrový život začal v útlém dětství, když jsem jako malý chlapec odmítal většinu mléčných výrobků. Většinou myslím mléko jako takové a jogurty. Když se tyhle věci do mě pokoušeli nacpat, nedopadlo to obvykle dobře. Rodiče a prarodiče po dlouhém bádání a nesčetných konzultacích s lékaři přišli na to, že mléko a jogurty ve stravě možno nahradit sýry. A už to bylo. Od té doby jsem měl sýry každý den – tavené, plátkové, plísňové – velký výběr proto, aby se mi sýry nepřejedly.
Sýry mého dětství – nic moc
Což se nakonec stejně stalo, takže jsem k nim začal mít dost podobný vztah jako k ostatním mléčným výrobkům. Co si budeme povídat, tehdejší sýry nebyly nic moc, tedy alespoň co se vzhledu a chuti týká.
Přečtěte si: Ladislav Steinhauser: předlistopadové potraviny byly kvalitní asi jako tesilky
To, že jsou zdravé, mě upřímně řečeno tolik nezajímalo. Nicméně se sýry jsem vyrostl a jistě je to jejich zásluha, že mám silné kosti a vůbec doposud poměrně dobře zdravotně prospívám.
Jak jsem Holanďany uctil eidamem
V dospělosti jsem k sýrům získal úplně jiný vztah. Jejich výběr se nesmírně rozšířil, přibyly farmy, které se jejich výrobou živí, a proto si na tom dávají záležet. Ochutnal jsem sýry v cizině, třeba bůvolí specialita v Itálii mě uchvátila. Skupinka asi třiceti lidí po exkurzi na farmě dostala hromadu vzorků, které nakonec skoro nikdo nechtěl. Jediný já jsem si vzpomněl na rady z dětství a s vidinou zdraví jsem snědl všechny porce, co zbyly, a zjistil jsem, že pět kilo sebelepšího sýra způsobí konzumentovi stoprocentně zaručeně dlouhotrvající žaludeční a posléze střevní nevolnost.
Ochutnal jsem sýry v Holandsku. Všechny byly skvělé, naučil jsem se jíst sýry mladé a zralé, s neuvěřitelnými příchutěmi, třeba levandule. Když se naši holandští hostitelé jednou přijeli podívat k nám, v nouzi jsme koupili v obchodě ten nejlevnější eidam a trnuli, co na něj řeknou. Kilo sýra zmizelo za pět minut a Holanďané se olizovali a říkali, že jsme neměli za tu lahůdku tolik utrácet. Ano, to co nemám, mi obvykle nejvíc chutná, to tento případ potvrdil do puntíku.
Kozí domácí sýr – to je výzva
A ukázal i další sýrové specifikum. Kvalita a chuť dost často nejdou ruku v ruce. Laik, jako jsem já, se může dost často nad čerstvým sýrem ošklíbat a není se čemu divit. Ty opravdu kvalitní sýry jsou mnohdy hodně nechutné. Ale co by člověk pro zdraví a nevšední gurmánský zážitek neudělal, že?
Jednou se mi naskytla příležitost ochutnat sýr takříkajíc rovnou od kravského vemene, čerstvý a bez chemických úprav. Ano, hádáte správně, jakmile jsem pozřel první sousto, udělalo se mi silně nevolno, téměř se mi zamotala hlava. Tak se mnou ta lahůdka zacloumala.
Pro zdraví je prostě potřeba trpět, což v mém případě splňuje i konzumace čerstvého kozího sýra, jehož nezaměnitelný odér se mi někdy podaří překonat a vychutnám si jinak opravdu skvělý domácí sýr.
Smažený sýr?
Farmářské trhy mohou za to, že se teď docela často cpu výtečnými sýry z domácí produkce. Je vidět, když se to dělá s láskou, někteří farmáři do své práce opravdu dávají kus sebe a je to znát.
Do toustů a na chleba ke svačině si občas dopřeju goudu nebo nivu z obchodu a taky se to dá jíst. Stejně jako ochucené tavené sýry (ano, vím, že to se sýrem nemá moc společného), které můj sýrový jídelníček taky někdy obohatí.
A co smažený sýr? To bývá evergreen v případě, že k obědu nemám chuť na maso a nic jiného není v dosahu. Pokud si ho ale uděláte doma, z kvalitního sýra, domácí strouhanky a s vlastnoručně připravenou tatarkou, nemá prostě chybu.
Během mého života jsem se sýry zažil mnoho dobrého i zlého. Díky tomu, že jsem nemohl pozřít mléko a jogurty, se z nich stala důležitá součást mého jídelníčku, zdroj několika zajímavých gurmánských příhod a hlavně ukázka toho, že se z nenávisti časem může stát skoro láska.
ČLÁNKY DO MAILU