Lymfedém, tedy otok v důsledku nefunkčnosti části lymfatického systému, patří mezi příznaky nemoci, které dokáží pacientům značně zkomplikovat život. Přijde-li se na poruchu toku lymfy včas, lze ji vyléčit nebo udržet lymfedém v podobě, která je okem téměř nezaznamenatelná.
Důležitou roli při prevenci lymfedému hraje takzvaná lymfoscintigrafie. Tedy zobrazovací metoda z oboru nukleární medicíny. Její provedení není banální, na druhou stranu jde o spolehlivý způsob, jak si prohlédnout funkci lymfatických cév a uzlin.
„Je to miniinvazivní vyšetření, které nám umožní pacienty stratifikovat a určitým způsobem se jim věnovat tak, aby v budoucnu nedošlo k rozvoji lymfedému,“ říká Martin Wald, předseda České lymfologické společnosti.
Aby lymfedém nevznikl
Prevence lymfedému sází na to, že onemocnění lymfatického systému přichází o měsíce i léta dříve než samotný otok. Odhalit jej ale sám pacient nedokáže, protože až do vzniku otoku se nemusí nijak projevovat. Navíc pacienti po onkologické léčbě o riziku lymfedému často vědí, i tak mu ale sami zabránit nemohou.
Stává se to proto, že onemocnění lymfatických cév či uzlin začnou lékaři řešit až ve chvíli, kdy dojde na lymfedém, nebo jej pacienti řeší až při jeho obří velikosti nazývané elefantiáza. Podle Walda to je ale na vyléčení či maximálně efektivní léčbu pozdě. Lymfologové se proto snaží zvýšit povědomí o prevenci lymfedému, ve které stěžejní roli hraje lymfoscintigrafie.
Protože lymfedémů vzniklých z vrozených příčin vidí lékaři v praxi poměrně málo, prevence se zaměřuje na pacienty, kteří jsou v riziku otoků kvůli léčbě jiných onemocnění. Lymfedém může vzniknout například po některých operacích (endoprotéza kyčlí, operace štítné žlázy a podobně), ale zejména při nebo po léčbě rakoviny.
Jedenkrát by proto měli lymfoscintigrafií projít pacienti, u nichž lékaři ví, že jim léčba zasáhla lymfatické uzliny. Nejčastěji v podpaží, malé pánvi, krku nebo tříslech. Pokud lékař léčbou poškodil lymfatický systém, je třeba následně zjistit, do jaké to bylo míry a jak je poškozen,
říká předseda České lymfologické společnosti.
Konkrétně jde o narušení léčbou chirurgickou nebo ozařováním.Protože radioterapie je léčebná metoda, která destruuje tkáň, takže úvaha o lymfoscintigrafii je po ní zcela namístě,
vysvětluje lékař.
Co je lymfoscintigrafie
Lymfoscintigrafie spočívá v tom, že lékař pacientovi do podkoží vpraví malé množství radioaktivní látky – vpíchne ji například do meziprstí nohy či ruky. Následně sleduje opakovaným pořizováním snímků na speciální gamakameře její vstřebávání do lymfatického systému a odplavování spolu s mízou. Pacient je mezi snímkováním v klidu, nebo jej lékař vyzve k mírné fyzické aktivitě – třeba chůzi po schodišti, aby pohybem tok lymfy povzbudil.
Vyšetření je v případě doporučení lékařem hrazeno ze zdravotního pojištění. Pro jeho provedení je nezbytná žádanka. Předepsat ji může praktický lékař, ambulantní specialista či nemocniční lékař. Ze strany pacienta nevyžaduje žádnou přípravu.
Potřeba je ale trpělivost. U lymfoscintigrafie je nutné počítat s tím, že trvá třeba dvě hodiny i déle.
I přes použití radioaktivní látky nemá vedlejší účinky, protože radiační zátěž je srovnatelná s vyšetřením na rentgenu. Na rozdíl od něj ale opakované snímky v průběhu jednoho vyšetření neznamenají další ozáření pacienta.
Galerie: Stádia a podoby lymfedému
Kdy má lékař vyšetření provést
Podle lékařů není lymfoscintigrafie z hlediska termínu provedení nijak urgentní. Na druhé straně je pozdě provádět ji preventivně až několik let po léčbě. Je otázkou měsíců, ne let. Například u pacientek s rakovinou prsu to znamená, že by měly být vyšetřeny třeba půl roku po operaci nebo ozařování,
dodává předseda odborné společnosti.
Není to o tom, že každá žena, která měla rakovinu, musí na toto vyšetření ihned. To by ani kapacitně s 58 lymfocentry nebylo možné,
brzdí případnou vlnu žádanek René Vlasák z výboru České lymfologické společnosti. Upozorňuje, že nárůst vyšetření musí být pozvolný, aby jej lékaři zvládli.
Lymfologové na březnové tiskové konferenci věnované Světovému dni lymfedému upozornili, že v preventivním využití lymfoscintigrafie má ČR rezervy, a to i na straně samotných lékařů. Lymfedém je morbidita, která pacientům výrazně snižuje kvalitu života, přitom jí lze předejít. To je informace, kterou nejsme schopni předat, i když se o to léta snažíme,
uvedl Martin Wald.
Lymfologická společnost proto pracuje na doporučeních, jež by řekla, kdy a koho lékaři mají na toto vyšetření odeslat, aby postup pro doporučení měl standardní průběh
.
Nová služba pro rodiče kojenců
Odborná společnost zároveň také otevřela možnost konzultací pro rodiče, kteří mají podezření nebo už vědí, že jejich dítě přišlo na svět s vadou lymfatického systému. Cílem je poučit rodiče, kteří se o takové dítě starají, rodiny spojit a časem možná i přidat vhodné aktivy spojené s terapií. Nabízíme rodičům, kteří mají takové děti, aby se na nás už nyní obrátili skrze e-mail info@lympho.cz,
informoval Martin Wald.
Takových miminek je v tuzemsku ovšem velmi málo, ale právě to je důvod, proč se jejich preventivním vyhledáváním lékaři systematicky nezabývají. Navíc u kojeneckých ručiček a nožiček je i pro zdravotníka obtížné poznat, kdy jde o běžné dětské faldíky a kdy o náznak budoucích problémů.
Všechny děti mají zpočátku roztomilé bochánky na nohou a rukou, a proto bývá onemocnění odhaleno až v pozdějším věku – třeba při úrazu nebo v dospělosti, například když žena s vrozenou poruchou lymfatického systému otěhotní a jeho zatížení se projeví otokem,
podotýká Martin Wald. Také včasné zachycení vrozené lymfatické nedostatečnost může vést k tomu, že k lymfedému nedojde nebo jej dokáží lékaři i pacient snáze udržet pod kontrolou.
Odborná spolupráce
doc. MUDr. Martin Wald, Ph.D.
Předseda České lymfologické společnosti, od roku 1991 působí na Chirurgické klinice 2. LF UK v pražské Fakultní nemocnice Motol. Podstatnou část profesního života prováděl mimo jiné operace prsu a trvale se věnuje následné péči o pacientky s nádorovým onemocněním prsu a související problematice chirurgické léčby lymfedému.
ČLÁNKY DO MAILU