Týden ve školce, týden doma. Který rodič předškolních dětí by to neznal. Ale kolik nemocí je ještě normálních a kolik už je moc a měli bychom to řešit, například na imunologii? Podle odborníků je deset až dvanáct infektů ročně u předškoláků normou. Důležitější je všímat si toho, jaké ty konkrétní nemoci jsou. „Jestli má dítě třikrát ročně píchané uši, dvakrát zápal plic a při každém druhém infektu antibiotika…“ vysvětluje doktorka Kateřina Trojanová z online poradny uLékaře.cz.
Po příčině je podle ní potřeba pátrat, když se objeví těžší průběhy nebo výrazně vyšší frekvence. „Pokud dítě prodělá víc těžších infektů ročně, nebo je opravdu nemocné dvakrát měsíčně, tedy zhruba dvacetkrát do roka, je to pro nás signál. Zjišťujeme, proč se to děje, a vylučujeme závažnější a vzácnější příčiny vysoké nemocnosti.“
Co se s imunitou děje po nástupu do kolektivu
První měsíce ve školce bývají nejtěžší. Podle pediatričky za tím stojí prostá matematika. „Dětský kolektiv je, ať chceme, nebo ne, plný virové i bakteriální zátěže, se kterou se do té doby většina dětí v takové míře nesetkala. Ještě nikdy předtím nebylo dítě vystavené tolika antigenům,“ říká Trojanová. „Imunita dozrává, učí se fungovat, setkává se poprvé s cizorodými vlivy. Učí se reagovat, vyhodnocovat, pamatovat si a bránit se pro příště. Každý další infekt pak zvládá řešit obratněji a efektivněji.“
Roli hraje i věk, ve kterém dítě do školky nastoupí. „U dvouletých dětí v kolektivu bývá nemocnost velmi vysoká. Je to jednoznačně kvůli nezralosti imunitního systému a dýchacích cest. Přidávají se ale i další vlivy: dvouleté dítě strká věci do pusy, málokdy umí efektivně smrkat, hraje si v těsnějším kontaktu a hůř chápe odloučení od pečující osoby, takže se bojí a je ve stresu,“ popisuje lékařka.
Čtyřleté dítě se s infekty podle ní obvykle popere lépe, kromě vyzrálejší imunity mu pomáhají i lepší sociální dovednosti. Svou roli hraje také starší sourozenec, díky kterému si dítě část „promořování“ odbude doma.
Jak dlouho tahle fáze trvá, se paušálně říct nedá. „Většinou bývá nejhorší první rok. U některých dětí ale promořovací fáze trvá déle, třeba celou školku. A někdo zvládne i ten nejkritičtější rok s pár infekty. Individuální variabilita je obrovská.“ Když je nemocnost extrémní, doporučují lékaři někdy kolektiv na měsíc vynechat úplně, pokud to rodinná situace dovolí.
Horečka: kdy k lékaři a kdy stačí klid doma
Pokud se u dítěte objeví horečka a vy přemýšlíte, jestli vyrazit k lékaři, řiďte se jednoduchým pravidlem: „Vždycky u miminka v novorozeneckém období a téměř vždy u dítěte v prvních třech měsících věku. V této věkové skupině jsme extrémně opatrní, protože se za horečkou může skrývat běžná infekce, ale i velmi vážný stav. A je potřeba jednat rychle,“ zdůrazňuje Trojanová.
U starších dětí je hranicí zhruba třetí den trvání horečky, pokud se neobjeví nic alarmujícího. K lékaři je ale potřeba vyrazit hned ve chvíli, kdy horečka nereaguje ani na správnou dávku antipyretik, dítě je apatické, je mu viditelně zle, má potíže s dýcháním, krvavou vyrážku nebo nemočí. „Obecně pak když horečky trvají déle než tři dny, stav se nelepší a intervaly mezi febrilními špičkami se naopak zkracují.“
Běžnou virózu od něčeho vážnějšího pozná rodič podle průběhu. „U běžné virózy by mělo být postupně líp. Může přijít teplota, rýma, kašel, to všechno se první dny zhoršuje, ale zhruba do týdne by dítěti mělo být lépe, i když kašel a další příznaky můžou ještě trvat. Nemělo by to být horší, spíš naopak,“ říká pediatrička.
Návrat do školky, který přijde moc brzy
Nemoc jste zvládli, kdy dát dítě zpět do školky nebo do školy? Většina dětí se vrací do kolektivu ve chvíli, kdy klesne horečka a vrátí se chuť k jídlu. „V ideálním světě by bylo prima, kdyby si dítě s rodiči mohlo dopřát ještě zhruba týden doma. To ale často není možné z mnoha důvodů," připouští Trojanová. Ne každý rodič má tu možnost, a jakmile je dítě z nejhoršího venku, doma se nudí a vypadá v podstatě zdravě.
„V praxi vídáme, že se děti vracejí nedoléčené, tudíž náchylnější k propuknutí další infekce, mnohdy i infekční pro ostatní děti. Někdy to vede k začarovanému kruhu, ze kterého se těžko vystupuje.“ Opakované infekty přitom rodiče i lékaře dřív nebo později přivedou k otázce antibiotik.
Antibiotika nejsou lentilky. Většina rodičů to ví
Představa rodiče, který se v ordinaci dožaduje antibiotik na rýmu, ovšem podle Trojanové realitě moc neodpovídá. „Občas to tak skutečně bývá, ale většina rodičů rozumí tomu, že antibiotika nejsou lentilky a že spoustu virových chorob prostě nezachrání,“ říká Trojanová. „Naopak bych řekla, že se v ordinaci častěji setkáváme s tím, že rodiče chtějí vyzkoušet první poslední, abychom se terapii antibiotiky vyhnuli.“
Řešením je podle ní dialog. „Argumentujeme možným vývojem choroby, možnostmi terapie a zejména klinickým stavem dítěte, doplňující laboratoří a dalšími okolnostmi. Naprostá většina rodičů nám důvěřuje, a když vidí, že i my chceme pro jejich děti to nejlepší možné, opadá zbytečný stres.“
Co na imunitu opravdu funguje
Zázračný přípravek na podporu imunity podle pediatričky neexistuje. „Moc ráda bych řekla, že to a to opatření rozhodně funguje a dítě už nebude nikdy nemocné. Zázraky ale neumíme,“ říká Trojanová.
Základem je odpočinek, vyvážená strava a dostatek pohybu. „Pokud má dítě dostatek vitaminu C, D, omega 3 mastných kyselin a zinku, měla by být imunita vytrénovanější a připravenější k akci.“ Pokud to ze stravy nezíská, je na místě suplementace, ale včas, dokud je dítě zdravé, ne až ve chvíli, kdy onemocní.
A Zdeňka Morvai z Lékárna.cz varuje i před snahou narychlo „přebudit“ imunitu. Ta může dětskému organismu spíše uškodit. “Při neuvážené kombinaci více preparátů (multivitamínů) totiž hrozí riziko předávkování a vznik hypervitaminózy. Běžná denní dávka vitamínu C pro dítě se pohybuje od 100 do 250 mg. Při dlouhodobém a výrazném překračování dávek vitamínu C nebo u nekontrolovaného vysokého příjmu vitamínů rozpustných v tucích, jako je právě vitamín D, může v krajním případě dojít až k poškození ledvin,” vysvětluje.
Imunitní systém podle ní není sval, který za týden napumpujete hromadou multivitamínů. Rýmy a kašle u malých dětí jsou přirozený a fyziologický proces. Tělo si tím buduje vlastní „armádu“ protilátek, ze které bude čerpat v dospělosti.
„Pokud chtějí rodiče imunitu podpořit cíleně doplňky stravy, má smysl začít s předstihem a sáhnout po jednosložkových či přírodních preparátech – jako jsou betaglukany, rakytník, čisté Omega-3 nebo vitamín D. Zdroje pro získávání betaglukanů jsou různé, ale největší vliv na imunitní systém mají ty z vitálních hub (hliva, reishi). Při jejich výběru je proto dobré sledovat složení a čistotu, kterou by měl výrobce ideálně uvádět. Vždy je navíc nutné zohlednit věk dítěte a jeho stravovací návyky, abychom dětský organismus zbytečně nezatěžovali,“ dodává Zdeňka Morvai.
Kromě vyvážené stravy doporučují odborníci se zaměřit na přirozené návyky – nepřetápět domácnost, trávit čas venku na čerstvém vzduchu bez ohledu na počasí a zavést pravidelnou hygienu nosní sliznice oplachy mořskou vodou, které fyzicky snižují ulpívání virů na sliznicích.
Fungovat může také otužování. „U pravidelně se otužujících vídáme kratší dobu rekonvalescence a často pohotovější nástup imunitní reakce,“ uzavírá Trojanová.
ČLÁNKY DO MAILU