Živočišné uhlí se vyrábělo nechutným způsobem. Dneska už se dělá úplně jinak

Živočišné uhlí patří mezi nejstarší prostředky proti otravám a průjmu. Používá se od 19. století a vyrábělo se spalováním zvířecích kostí nebo krve za vysokých teplot bez přítomnosti kyslíku. Základní surovinou byl vždy živočišný zdroj. 

Takové uhlí se používalo při projevech otrav všeho druhu, jejichž následky bývaly průjmy, nevolnost, bolesti břicha i zvracení. Uhlí mělo za úkol pohlcovat toxiny ze střev a zlepšovat stav pacienta. Živočišné uhlí vypálené z kostí zvířat v podstatě objevil a zavedl do farmaceutické praxe významný profesor farmakologie Friedrich Wilhelm Wiechowski (1873–1929), který se narodil v Praze. Kromě toho se zabýval také metabolismem purinů a vlivem stravy a minerální vody na metabolismus minerálů v organismu.

Přečtěte si také:

Nejrychleji se nové léky dostávají k pacientům v Německu, v Česku to trvá rok a půl

Wiechowski vyvinul lék nazvaný Aristocarbon, který obsahoval 80 procent vypáleného uhlí ze zvířecích kostí a 20 procent uhličitanu hořečnatého. Tento lék se používal na otravy všeho druhu bez ohledu na jejich příčinu a diagnózu pacienta. Toto živočišné uhlí bylo účinnější než rostlinné uhlí a prodávalo se ve formě prášku nebo pasty, která se vždy rozmíchala ve sklenici vody.

Zázračné absorpční schopnosti

Typické kulaté tabletky živočišného uhlí se prodávaly za socialismu ve skleněné tubě a ve žlutočerné papírové krabičce. Nechyběly na žádném pionýrském táboře, školním výletě či dovolené u Máchova jezera. Později ale živočišné uhlí nahradilo uhlí rostlinné, které se dnes nabízí v prášku či v želatinových tobolkách. Toto uhlí se nazývá medicinální a vyrábí se zuhelnatěním rostlinného materiálu. Uhlí je aktivní a rostlinného původu, i když se většinou v lékárně magistry setkávají s tím, že si pacienti stále chodí pro „živočišné uhlí”.

Velkou výhodou tohoto léčivého přípravku je snadná dostupnost a také fakt, že je neškodný pro kohokoliv bez omezení, například i děti, seniory či těhotné a kojící ženy. Užívání uhlí pomáhá pohlcovat toxiny a plyny ze střev, takže výborně slouží nejen při lehkých otravách jídlem, ale také při průjmech a nadýmání všeho druhu, při dietních chybách. 

Opatrnost ale musíte projevit v případě, že berete životně důležité léky, jejichž vstřebávání by větší množství rostlinného uhlí mohlo snížit. Důležité je mít vždy také dostatek tekutin a počítat s tím, že se vám při užívání aktivního rostlinného uhlí přechodně zbarví stolice do černa.

Hodí se i v kosmetice

A protože je uhlí velmi oblíbené a má čistící a dezinfekční účinky, využívá se také v kosmetice, například do zubních past a prášků na zuby, které pomáhají přirozeně bělit zuby bez potřeby chemických látek. Při použití budete mít sice zuby úplně černé, ale po vypláchnutí úst může váš chrup zářit bělostí a čistotou. Stejně tak aktivní rostlinné uhlí můžete najít v kosmetice, třeba mýdlech, šamponech nebo pleťových maskách. Čistí totiž pokožku a prospívá při akné, lupech nebo seboroické dermatitidě.

Živočišné uhlí, dnes nahrazeno rostlinným, se tedy stále využívá jako účinný, dostupný a neškodný prostředek při průjmu a lehkých otravách jídlem, s nimiž se můžeme setkat nejčastěji v létě. 

Pro srovnání se můžete podívat, co se doporučovalo na otravy jedovatými houbami v době před více než sto lety, jak popisuje dvoudílná lékařská příručka nazvaná Přírodní léčba a domácí lékař vydaná opakovaně po roce 1923.

Galerie: Nejhorší léky historie

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

Při otravách se doporučovalo vyvolat zvracení prstem, pírkem, pitím vlažné vody s rozmíchaným olejem nebo máslem, konzumací soli, hořčice a průjem se měl podpořit užitím 20 až 30 g hořké soli nebo ricinového oleje v teplém mléce nebo kávě, odvarem z listů senny nebo aplikací mýdlového klystýru. 

Zvracení bylo možné vyvolat také 1 až 2 g modré skalice rozpuštěné ve sklenice vody, kdy se každou čtvrthodinu užívala jedna lžíce. Ideální však bylo nechat si v nemocnici rovnou vypláchnout žaludek, doporučovalo se tehdy. 

Při slabosti srdce následkem otravy se pak doporučovala silná černá káva nebo Hofmanské kapky, které obsahovaly opium a alkohol. Lékař pacientovi mohl i dávat kofeinové nebo kafrové injekce. Na zklidnění žaludku a sliznice podrážděné zvracením se pak doporučovalo cucat kostku ledu a popíjet studený ibiškový čaj.

Proti úporným průjmům se podával slizovitý odvar nebo mandlové mléko a kvůli hrozící dehydrataci se měly řádně doplnit tekutiny. Na slabosti a křeče v lýtkách při otravě se ještě dávaly zevně hořčičné obklady. Toto všechno doporučoval slavný prvorepublikový lékař Jan Šimsa (1865–1945). Že většina z těchto rad odporuje současným poznatkům a doporučením, je nasnadě.