Hlavní navigace

Názory k článku Žárlivost: Nemoc, jež může mít smrtelné konce

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 1. 12. 2013 11:28

    Jean (neregistrovaný)

    Nejsem si jistý, jestli autor není zcela odtržený od reality. Ano, jistě, v mnoha ohledech může mít pravdu, na druhou stranu, otázka je, jestli pro stromy vidí les. Tedy jestli po své praxi ještě dokáže vidět věci v kontextu. Ohledně žárlivosti si je potřeba uvědomit, že se jedná o zcela přirozený pud, prakticky žádný živý tvor logicky nechce investovat do neperspektivního vztahu. To slovo pud je nanejvýš důležité. Připodobnit to lze například k sexuálnímu pudu, ve velkém procentu mužů asi 80-ti letá babička sexuální pud budit nebude. Žárlivost je v základní formě tedy zcela přirozená, otázka je, jak je to v konkrétních případech. Konkrétně já jsem žárlivý, ano, jsem a možná i víc než jiní. Moje poslední partnerka mi ovšem nedávala žádný podnět k žárlení, vzácná to žena a já jsem, světe div se, nežárlil. Mnoho mých kamarádů žárlí a, opět přijde překvapení, často velmi oprávněně. Pud není poháněn logikou, od autora je myslím nanejvýš směšné si myslet, že můžeme své pudy zcela ovládat. Pokud se mi bude na klíně vrtět přitažlivá dívka, můj sexuální pud velmi pravděpodobně zareaguje a to, co si myslím, bude zcela irelevantní. Podobné je to s žárlivostí, pokud Vaší přítelkyni večer chodí SMSky, kterým se chichotá a telefon si schovává, jistě, může to být od její kamarádky, ale také nemusí, pud žárlivosti je stimulován. Podobné to je v případě příchodů partnera/ky domů v ranních hodinách i třeba v podroušeném stavu. Jen úplný hadr se ženy nezeptá "kdes byla", když přijde domů v 6 ráno podivně oblečená a nalitá. A naopak jen úplný ubožák začne svou ženu vyslýchat k vůli hodinovému zpoždění. Žárlivost se může změnit v nemoc, buď bez příčiny, nebo právě proto, že druhý soustavně zadává reálné důvody k žárlení. Znám mnoho žen, které tento sport provozují, jen aby si připadaly víc žádané, některým se to pak vymkne. Asi nejzábavnější je příklad bývalé ženy kamaráda, on s ní zažíval pravé peklo, nyní jsou už rozvedení a ona žije ve šťastném svazku s jiným, ve zkratce, když se ona cítí, že jí je věnováno málo pozornosti, dá mu důvod žárlit, pak ještě větší důvod, načež je zmlácena a s výkřikem "on mě miluje!" se na něj vrhá, takto jejich svazek funguje s cca měsíčním intervalem propleskávání.

  • 1. 12. 2013 11:59

    JSH (neregistrovaný)

    Tak ten příklad je síla. Jen doufám, že se to propleskávání neposune někam směrem ke špitálu.
    Ale kamarád vyhrál jackpot tím, že se jí zbavil. To teda jo.

  • 15. 12. 2014 11:13

    Tonda (neregistrovaný)

    Souhlas... "Znám mnoho žen, které tento sport provozují, jen aby si připadaly víc žádané..."

    To je přesně případ mé (skoro)bývalé... mužský kolektiv, dobíjení si baterek, večerní SMS a dokonce volání...

  • 16. 1. 2015 8:33

    klara (neregistrovaný)

    Poznala jsem muže o kterém jsem si byla jistá, že je ten,se kterým chci být po zbytek života.. Až do posledních dnů. Příběh začíná u pozitivního testu na těhotenství, kdy na místo věty.. Miláčku, to je úžasná věc,mi řekl.. jen aby to bylo moje!cože??to jsem přešla a doufala jsem,že se z toho štěstí budem radovat společně.. Naděje pominula ve chvíli, kdy jsem zjistila,ze si ,,občas,, dá tzv.do nosu(kokain)..po čase jsem i tohle přešla, když slíbil,že už to neudělá.. Ale to,co udělal naposledy,o tom pochybují,že je to normální.. Musela jsem náhle něco zařídit a nechala jsem mobil doma(s nikým si nepisu ani s nikým nemám žádný vztah),takže mi to bylo jedno,jenže.. samozřejmě mi projel zprávy,volané a přijaté hovory,historii a nenašel nic..ale asi se potřeboval projevit a vyhledal si číslo mého bývalého přítele a z mého mobilu mu volal,nechal to vyzvánět a zavěsil.. O chvíli později volal bývalý zpět..on mu to zvedl,nazval ho tím nejhorším způsobem a řekl, že ho zabije.. Po mém návratu domů byl hrozně uražený a snad čekal, ze se priznam,že to s bývalým neskončilo a že spolu něco máme..pak následovaly výčitky, nadávky, urážky, křivdy, lži.. A za pět minut už me objimal a říkal, ze to dělá jen ze strachu o mě a to dítě.. Jo,určitě!! Nevím, co mám dělat.. K rodičům jít nemůžu a ani nechci,nemám moc peněz a jsem ve 3.měsíci, krásná situace o který jsem vždycky jenom četla, nebo ji viděla v televizi a teď je to realita, každodenní chleba..nechci se litovat,mohla jsem utéct, dokud byl čas!!! Je nemocný a měl by s tím něco dělat, jenže.. ten,kdo potřebuje pomoc,ten ji i nejvíc odmítá.. miluju ho,ani už nevím proč a chci mu pomoct,ale nevím jak..

  • 27. 4. 2017 13:15

    *be (neregistrovaný)

    A jak jste teda pokračovali?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).