Lékaři zachránili ženu s podobným zraněním, jaké utrpěla princezna Diana

Mimořádný příběh záchrany života, o kterém lékaři vyprávějí, se odehrál pod rukama zdravotníků středočeské záchranné služby (ZZS), pražské letecké záchranné služby a specialistů z Fakultní nemocnice Motol a Homolka (FNMH).

Zranění při autonehodě

Vážná dopravní nehoda se stala v úterý 10. března v Příbrami. Jela jsem pro syna do školy. Náraz do stromu si vůbec nevybavuji, popisuje osmatřicetiletá Lenka. Nehodu a následující dny mám úplně vymazané z paměti. Jako první mi problesklo hlavou, že jsem šťastná, že se nikomu jinému nic nestalo a že se mnou nikdo další nejel, dodává. Příběh s jejím poděkováním zveřejnili záchranáři na Facebooku s odstupem času – symbolicky v Mezinárodní den lékařů, který připadá na 1. října.

Řidička při nehodě utrpěla hned několik zranění. Jedno z nich ale patří mezi ty, kvůli nimž účastníci autonehod vykrvácí do hrudní nebo břišní dutiny tak rychle, že šance na záchranu je i při okamžité pomoci minimální. Pacienti s podobným typem poranění většinou zemřou na místě nebo nepřežijí transport do nemocnice, potvrzuje lékař Miroslav Durila, člen pražské letecké záchranky a specialista působící ve FNMH na KARIM, tedy Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.

Paní Lenka měla roztrženou dolní dutou žílu, tedy klíčový přivaděč odkysličené krve z celé dolní poloviny těla do srdce. Ruptura byla v místě, kde žíla ústí do pravé srdeční síně. Jde o jedno z nejzávažnějších cévních poranění v traumatologii. Podobné měla princezna Diana, která mu podlehla. Bohužel, v jejím případě nebyla operace provedena na kardiochirurgii s možností napojení na mimotělní oběh, a tak snaha pařížských hrudních chirurgů dopadla, jak všichni víme, nešťastně, říká Aleš Klváček.

Proč se žíla natrhne

Při nárazu auta do překážky dochází k prudkému a rychlému zpomalení. Vede to k tomu, že trup řidiče či spolucestujícího, fixovaný bezpečnostním pásem, se stejně jako vůz zastaví. Vnitřní orgány se ale kvůli setrvačnosti na okamžik ještě pohybují kupředu. Při tomto pohybu mimo jiné může dojít k natržení nebo úplnému odtržení žil, cév či vnitřních orgánů, zejména jater. Zraněný člověk tak může do pár vteřin vnitřně vykrvácet. První pomoc nebo okamžitý zásah záchranářů přitom tento stav prakticky nedokážou zvrátit. 

U paní Lenky se ale potvrdilo, že i přes velmi vážná zranění stojí za to bojovat. Pokud totiž pacient s podobnými zraněními, jaká měla ona, přežije, má velkou šanci na plné zotavení včetně návratu do zaměstnání. V případě paní Lenky zpět k práci zdravotní sestry.

Přežít pomohla sraženina

Klíčové pro záchranu života paní Lenky bylo několik příznivých faktorů. Třeba ten, že celý řetězec pomoci zafungoval rychle a bezchybně: od té laické, poskytnuté bezprostředně po nárazu do stromu, přes koordinovanou záchrannou akci na místě autonehody a péčí traumatýmu v nemocnici konče. Bez výcviku, sehranosti a rychlé spolupráce všech týmů by pacientka měla minimální šanci na přežití, podotýká úřadující ředitel pražské ZZS Zdeněk Křivánek.

Základním předpokladem úspěšné chirurgické léčby byla precizní a agresivní přednemocniční péče během transportu. Roli sehrálo zejména dobře načasované a nepřetržité podávání léků na srážení krve. S jejich pomocí se v místě poranění vytvořila sraženina, jež krvácení zmírnila natolik, že žena přežila letecký transport. 

V nemocnici pak mimo jiné k přežití přispělo, že plíce a srdce dočasně nahradil mimotělní oběh, tzv. ECMO (co je ECMO jsme psali mimo jiné v tomto textu). Po přijetí na urgentní příjem traumacentra rozhodovala rychlost dalšího postupu. Tedy správná indikace k výkonu, bezodkladný transport na přilehlý kardiochirurgický sál, zapojení týmu zkušených kardiochirurgů a cévních chirurgů a preventivní použití mimotělního oběhu, shrnuje příznivé okolnosti Štěpán Černý, přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie FNMH.

Jak záchrana proběhla

A jak tedy záchrana paní Lenky vypadala? Posádka sanitky pacientku v bezvědomí a s nestabilním oběhem, kterou z vozu vyprostili hasiči, na místě napojila na umělou plicní ventilaci, podala jí léky na srážení krve, využila mimo jiné fixační pánevní pás nebo vakuovou matraci. Lékař letecké záchranky ženu vyšetřil ultrazvukem, který potvrdil masivní vnitřní krvácení, infuzemi jí proto podával další léky na srážení krve a přidal medikamenty na podporu krevního oběhu tak, aby se podařilo prokrvovat životně důležité orgány. Během letu se pak podařilo zvrátit vznikající šokový stav, při kterém tělo nedokáže dostatečně zásobovat důležité orgány krví a kyslíkem.

Paní Lenku si v Motole přebíral z vrtulníku již připravený traumatým, který kvůli rychlé diagnostice provedl mimo jiné CT vyšetření. Ve chvíli, kdy lékaři věděli, že řeší tak závažný stav, jakým je natržená dolní dutá žíla, využili ECMO a kardiochirurg pacientce při tříhodinovém zákroku voperoval cévní protézu, jež nahradila žílu v místě jejího poškození.

Rekonvalescence po podobných operacích trvá osm týdnů a je spojena i s měsíčním pobytem v lázních s cílenou kardiorehabilitací. V tomto konkrétním případě bylo pro pacientku v pooperačním období více limitující poranění kyčle, které utrpěla při nehodě, než vlastní kardiochirurgická operace, popisuje Aleš Klváček.

Dodává, že pacienti s cévní protézou se dokážou plně zotavit a zdravotní omezení jsou pro ně jen dočasná. S výjimkou jediného. Protéza je a bude u paní Lenky místem rizikovým pro vznik infekce. Pacientka proto před každým invazivním zákrokem musí dostat antibiotika, aby se předešlo zachycení bakterií na protéze, upozorňuje Aleš Klváček. Pokud by k infekci došlo, musela by podstoupit další operaci.