Gastroenterolog, profesor Milan Lukáš byl hostem podcastu 120 na 80 portálu Vitalia.cz. Přečtěte si část rozhovoru o rakovině tlustého střeva a konečníku.
Jak náš životní styl ovlivňuje riziko kolorektálního karcinomu?
Jsou takové dva faktory. Samozřejmě etiopatogeneze není úplně zřejmá jako u žádného nádoru, ale u kolorektálního karcinomu je velký podíl genetiky. Druhá věc je životní styl. S rizikem je spojená třeba obezita, dále hyperlipoproteinémie (metabolické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou tuků (lipidů) nebo lipoproteinů v krvi, pozn. red.), říká se diabetes mellitus druhého typu, omezení hybnosti, konzumace červeného masa, velká konzumace alkoholu nebo kouření. To jsou všechno zevní vlivy, které jsou asi stimulačním faktorem, který urychluje karcinogenezi. I u sporadických kolorektálních karcinomů je ale vznik vlastně řízen genetickou mutací.
Doporučuje se třeba, když jsme zmínili jídelníček, vyřadit červené maso a alkohol, přidat vlákninu… Platí to?
Platí, ale že by vláknina byla samospasitelná a vedla k zásadní změně, to asi ne. Samozřejmě je dobrá pro fungování střev, pro výstavbu našeho mikrobiomu, probioticky působících bakterií, trávení, vyprazdňování stolice. Takže má celkově příznivý vliv. Ale že by to byl zásadní vliv, zásadní přístup, který by změnil a ochránil konkrétního člověka před vznikem kolorektálního karcinomu, to asi ne.
Poslechněte si celý podcast o rakovině tlustého střeva s profesorem Milanem Lukášem.
Mě zajímá, jestli je něco, co můžu sama udělat, abych se tomuto nádoru tedy vyhnula. Dědičnost neovlivním, ale jinak?
Já bych hlavně chtěl apelovat na všechny, kdo dosáhnou 45. roku života, aby šli na screening. Od roku 2014 existuje adresné zvaní pacientů se středním rizikem k provedení buďto testu na okultní krvácení, nebo na koloskopii. TOKS se dělá imunochemicky, kdy se detekuje přítomnost lidského hemoglobinu ve stolici. Větší adenomy, které mají větší riziko maligní transformace v karcinom, a samozřejmě i karcinom občas vedou k mikroskopickému, neviditelnému krvácení. Tomu říkáme okultní krvácení. Pakliže test na okultní krvácení, který mají v gesci praktičtí lékaři a gynekologové, je pozitivní, tak je pacient odeslán k provedení koloskopického vyšetření. Test na okultní krvácení je kvantitativně daný, hranice je patnáct mikrogramů hemoglobinu na gram stolice a pak by se měla udělat koloskopická prohlídka.
Může člověk i rovnou na koloskopii? A jak často?
Ano, dělá se i primární screeningová koloskopie. TOKS se dělá jednou za dva roky. Když je negativní, za dva roky by se měl test zopakovat. A koloskopie, když je dobře provedená a my máme indikátory kvality, jak má být provedená, to znamená, že bylo vyšetřeno celé tlusté střevo, že bylo dobře vyčištěné, takže tam byl dokonalý přehled, že tam je dostatečná doba prohlížení, tak další koloskopie, pakliže ten člověk nemá střevní problémy, se dělá za deset let.
Takže to vlastně člověk absolvuje ve 45, 55, 65? Tedy třikrát?
Měl by. Ale víte, kolik se provedlo v roce 2025 screeningových koloskopii v České republice? Dvě stě padesát tisíc.
To ale nejsou všichni pacienti, kteří by měli vyšetření podstoupit, ne?
Kdepak, a to je ten problém. Víc než šedesát tři tisíc bylo u čistě asymptomatických osob, čili tito lidé neměli žádné problémy, akceptovali výzvu a přišli na preventivní prohlídku, ať už měli pozitivní TOKS a pak měli koloskopii, anebo dokonce už víc než polovina měla primární koloskopickou prohlídku bez předchozího testu na okultní krvácení. A u osob, které jsou asymptomatické, ale které mají pozitivní TOKS, je téměř v polovině případů zjištěný adenom. To znamená ten předstupeň. Z některých, které mají určité parametry, může vzniknout kolorektální karcinom. Ty jsou při koloskopii odstraněny.
U kolika lidí je zjištěný už přímo karcinom?
Nádor při pozitivním TOKS se prokáže u 2,6 až 2,7 procenta pacientů. Důležité je říct, že většina karcinomů zjištěných při preventivní screeningové koloskopii, je definitivně vyléčitelných. Šedesát dva, možná pět procent pacientů má stádium nula, jedna nebo dva, které vlastně zaručuje definitivní vyléčení. Význam screeningových prohlídek je v tom, že když se udělá vyšetření u pacienta, který je symptomatický, to znamená, že má bolesti v břiše, zhubnul, má nepravidelnou stolici, průjmy, viditelnou krev… A udělá se mu koloskopie a zjistí se karcinom a karcinom je příčinou těchto symptomů, téměř vždycky se jedná o pokročilé onemocnění. Pacient má už postižené uzliny nebo dokonce vzdálené metastázy a přežití je potom velmi, velmi omezené.
Chtěla bych tu zdůraznit hlavně to, co jste zmínil. Že pozitivní test na skryté krvácení zdaleka neznamená rakovinu.
Ne, samozřejmě, že ne.
A co může být jiným zdrojem? Zmínil jste adenomy, co dalšího?
Krvácet mohou divertikly, může tam být střevní zánět, infekce. Faktorů je daleko víc.
Zjistit příčinu krvácení lze pouze koloskopií?
Z tlustého střeva ano.
Proč lidé na koloskopii nechodí? Proč kolem ní panuje tolik obav?
Je to samozřejmě velmi intimní vyšetření, ale na řadě pracovišť se koloskopie provádí v analgosedaci, to znamená, že ten člověk usne a není při vědomí. Vyšetření pak ani netrvá dlouho. Zase samozřejmě záleží, jestli to je diagnostická procedura nebo terapeutická, ale ta diagnostická procedura je obvykle do dvaceti minut hotová. Když je to v analgosedaci, pacient dospí a jde s doprovodem domů. Takže se není potřeba obávat. Samozřejmě ale musí být řádně připraven.
Příprava mě také zajímá.
Musí být řádná. Jsou spousty preparátů, které se používají k vyčištění obsahu tlustého střeva, ať jsou to tedy v podstatě osmoticky působící projímadla, dříve se používal Fortrans. To je takové asi nejmocnější čistidlo, ale spočívá to ve vypití čtyř litrů tekutin. To samozřejmě může činit obtíže, takže se přešlo na menší objem. Teď to jsou dva litry, dokonce i méně. Důležité je, aby to pacienti vždycky dopili. A ještě je potřeba říct, že příprava by měla být vždycky dělená. To znamená, aby třeba větší část, dvě třetiny roztoku, vypil člověk večer nebo před dnem vyšetření a zbytek ještě ráno před vyšetřením. Víme, že když se koloskopie dělá déle než pět nebo šest hodin po ukončení přípravy, už tam zase není dobře vidět, už se tam hrne žluč a ta na sliznici tlustého střeva někdy dělá povlaky. To pak zdržuje vyšetření, prodlužuje ho, jinak to taky znesnadňuje tu přehlednost. Takže dělená příprava je absolutně zásadní. Obvykle má pacient týden před koloskopií bezezbytkovou dietu, čili právě bez té vlákniny, ale jinak nemusí nic. Den před vyšetřením má tekutou stravu a pak se připraví.
A stává se, že přijde pacient, vy se tam podíváte a zjistíte: Tak to nepůjde?
To bohužel ano. Ne každý den, ale do týdne několikrát se to přihodí.