Názory k článku Jesus Christ superhrdina: Velikonoční mýtus pro moderního člověka

A proc by mel mit zivot nejaky vyssi smysl? Pohadky pro blazny.
P.S. Slepa vira je ironicky zpusob projevu vdecnosti stvoriteli lidske inteligence.

> A vira dava nejake odpovedi?

To by měla? Není víra dobrá právě tam, kde odpovědi nejsou dostupné? (To platí na poli duchovna jako i vědeckého poznání.)

> A proc by mel mit zivot nejaky vyssi smysl?

Bojím se, že na to vám nikdo snadno neodpoví. To je věc, na kterou má každý přijít sám. Možná je to právě smysl života:) A vůbec: Čemu říkáte vyšší smysl? Jak vysoký smysl je podle vás potřeba pro život? Čím se měří výška smyslu?

> Pohadky pro blazny.

I blázni zasluhují úctu a ochranu. S kým jiným byste chtěl porovnávat svou inteligenci, abyste nepozbyl sebevědomí? A kromě toho: Žádný velký duch není bez trošky bláznovství.
(Lucius Annaeus Seneca)

Pohoda, hezký den

Doporucuji dat si me vyroky do kontextu clanku.

To, že má život smysl, je základním instinktem, který je vrozený každému tvorovi - proč by jinak bojoval za jeho zachování? I každý člověk si to instinktivně ví, že tu nějaký smysl je a že svým žitím naplňuje nějaké hodnoty. Každá filozofie nebo názor, který to popírá, jde hluboce proti přirozenému řádu, který tu je, a jedná nedůsledně, protože pokud život nemá žádný vyšší smysl, bylo by lepší jej dobrovolně ukončit. Jelikože život sám o sobě přináší víc negativních než pozitních pocitů - tak proč se zbytečně trápit?
Víra, když už nic jiného, aspoň naznačuje, že život nemá jen biologický základ...

Bacha na přirozený řád. Víme pendrek o tom, co je přirozený řád. Když někdo tvrdil, že ví, co je přirozený řád, a poukazoval na ty, kdo jdou proti tomuto řádu, smrdělo to většinou pořádným malérem.
Jinak
1) důvod, proč žijeme, nemusí nutně souviset se smyslem života. Možná spíš souvisí se smrtí;
2) Zdá se, že život MÁ biologický základ (ve smyslu biologického imperativu žít), jinak by se nedal zdůvodnit život zvířat, která se nepídí po smyslu života, přesto žijí a o svůj život (i velmi urputně) bojují.

Každá filozofie nebo náboženství, které se staví kladně k životu, radosti ze života, které podporují respekt k druhým, ochranu přírody atp. jdou v souladu s tím zmíněným přirozenýmm řádem a podporují jej. Takové ideje přežívají a daří se jim. Ideje, které jdou naopak proti těmto hodnotám, se časem obnosí a zaniknou, tím rychleji, čím urputněji se proti těmto hodnotám staví - příkladů najdeme víc než dost. Filozofie, které tvrdí, že život nemá žádný smysl, patří bohužel k těm nejškodlivějším -a tím pádem se časem samy eliminují. Tvrzení, že život má pouze biologický základ, je - pouze názor. Já zase mohu tvrdit, že zvířata si svého hlubšího smyslu existence jsou hluboce a instinktivně vědoma, a jelikož nemají vyvinutý rozum, nemohou se ani danému řádu vzdálit natolik jako lidé (a např. pochybovat o svém smyslu).

Pokud život má nějaký smysl předpokládejme, že tento smysl je být prospěšným a dělat správné věci. Kdysi dávno měla většina lidí smysl pro čest a spravedlnost, takže člověk zřejmě má základní cit pro věci správné, tudíž by život, jehož smyslem by bylo konat věci zlé měl stejný smysl jako kdyby žádný neměl. Ale pokud si všimneme v dnešní době to s ctí a sparvedlností není tak slavné. Každý se stará o to aby žil v luxusu a to klidně na úkor ostatních někdo to dělá v mezích které se dají považovat za normální jiní bezohledně razí cestu davem a nebojí se za sebou nechávat mrtvoly. Pokud je smyslem života být prospěšný společnosti (tj. pomoci lidstvu dále prosperovat) musíme se ptát na smysl našeho přežití a prosperity. Nabytím vědomí jsme buď přešli z jednoduchého smyslu života v přežití daném pudem sebezáchovy (zachování své životní energie berme jako fyzikální zákon) na přežití i ostatních jedinců (člověk se svými rozumovými vlastnostmi nemůže existovat sám pro sebe) a pořád nemá život jiný smysl než jen zachování své životní energie. Nebo opravdu existuje nějaká vyšší bytost která zapříčinila vznik a naše přežití je v nejlepším zájmu jejích záměrů. Nejsem křesťan víra ve smyslu církve mi přijde postavená nahlavu (pokud je Bůh všemocný a může zařídit cokoliv na světě proč přesně by ve své veliosti potřeboval aby se mu lidé klaněli a plazili se před ním ve své "maličkosti", co za radost pokud je tak moudrý a všechno mu to přináší - pokud je tak malicherný že pro svou spokojenost takové věci potřebuje je opravdu bohem hodným uctívání? - nepopírám ale jeho kvality křesťanství jako idea je krásná bohužel lidských faktorem znehodnocena a naprsoto zničena - lidská touha po moci a ovládání druhých je svinstvo), ale věřím že je možné že nějaká vyšší bytost s intelektem, který si nedokážeme představit mohla zařídit že svět a vesmír existují tak jak existujjí. Kruci může to být klidně i mimozemšťan který si tuhle galaxii vytovřil na školním plácku jako sociální projekt pro čtvrletku ze společenský věd. Představe si to - smysl našeho života je žít aby si mohl napsat závěr do protokolu.... šílené, ale může někdo říct na sto procent, že to tak není

Češi jsou nejateističtější národ. Češi patří k nejnaštvanějším národům v Evropě. Myslíte, že mezi tím není opravdu žádná korelace? Mám mezi známými dost věřících i dost nevěřících. A řekl bych, že ti první žijí spokojenější život než ti druzí, kteří se nedovedou pro nic nadchnout. A nevím, zda je pro člověka dostatečně uspokojivé být naštvaným vrcholem inteligence.

...že s velikonocemi má souvislost i starozákonní příběh z Druhé knihy Mojžíšovy (Exodus) pojednávající o odchodu či útěku židovského národa z Egypta. Do našich dnů nám odtud zůstal beránek. Patřil by tam více než mýtus o vyhnání z ráje, který navíc stejně zůstal naznačen jen v nadpisu.

Vím, že článek má asi mít nějaký předepsaný rozsah a z vlastní zkušenosti znám, jak je nesnadné hospodařit s přiděleným prostorem. Je to zajímavá úvaha -- či vzhledem k rozsahu spíše řada námětů k samostatnému přemýšlení, jen je škoda, že je článek takový uťatý. Končí nějak do ztracena.

Jestlipak by třeba nebylo lepší napsat jeden článek týkající se velikonoc a jejich různých kořenů a druhý zase o mýtech a jejich hodnocení a srovnávání? Takto se autor ke své škodě připravil o jedno téma a navíc tou možná narychlo slepenou nedokvašenou velikonoční plackou pokazil trochu dojem ze svého psaní.

Nicméně stále držím palce. Není každý den posvícení:)

Ovšem ten fórek o nevěřící a nekřesťanskě ženě pozastavující se nad tím, že by měla za radostného juchání běžet v pyžamu pro malovaná vajíčka... je skvělý. Ten mě dostal:)

Pohoda, hezký den

Takže evoluce je mýtus (nabízející povrchní a neuspokojivou odpověď), zatímco božské stvoření světa a člověka je biblický příběh (nabízející komplexní a uspokojivou odpověď)....pobavil jste mne:-)

Samozřejmě že evoluce sama o sobě -- tak, jak je prezentována "vědou", tedy pouze jako boj o přežití -- je mýtem. Je jen částí pravdy a vysvětlení. Kouzlo je v tom, že člověk má svobodnou vůli, pomocí níž může mnohé ve vývoji sebe a světa ovlivnit. Má schopnost poznávat, učit se, hledat a nacházet cestu, způsob života.

Máte pravdu: Pokud bereme Bibli jako příběh slovo od slova, nelze přirozeně najít uspokojivou odpověď. Bible je vodítkem, které velmi dobře ukazuje vývoj a radí, co a jak máme dělat, abychom se ubírali správným směrem. Když se člověk stal člověkem -- pojedl ze stromu poznání, přijal svobodnou vůli a odpovědnost za své činy -- musel se v zájmu svého přežití snažit hlavou a rukama. Aby nesešel z cesty, byl zpočátku poučován hlavně tresty za špatné skutky. Poté obdržel základní pravidla (Desatero přikázání), která však pro lidskou nedostatečnost či omezenost musela být upravena, "změkčena". Pro ten věk platilo "Oko za oko...". Dalším stupněm vývoje lidstva bylo -- zjednodušeně řečeno -- období novozákonní, kdy měl člověk pokročit v poznání a realizaci Lásky. Je to asi nejtěžší úkol lidstva, když vidíme, jak málo se nám to daří naplňovat. Promiňte, vykládám dlouho. Jen jsem tím chtěl naznačit souvislost Bible a vývoje lidské společnosti. A také to, že Bible se nedá a nemůže brát slovo od slova.

Pohoda, hezký den

To jste lehce nepochopil. V článku přistupuju ke všem hlavním příběhům naší kultury - vědeckým nebo náboženským - tak, jako by to byly mýty, a zamýšlím se, jak tyto mýty naplňují zejména naší potřebu smyslu, jakou nám poskytují životní motivaci a jak nás inspirují. Z tohoto pohledu ty vědecké "mýty" vycházejí jednoznačně nejhůř, ani ten biblický starozákonní není pro moderního člověka zcela uspokojivý, ale aspoň nám dává nějaký smysl, pozitivně z tohoto srovnání vychází pouze ten velikonoční.

Ono to nemá s vírou nic společného...

Běhání s vajíčky, tatary, řechtačky atd. - to jsou POHANSKÉ ZVYKLOSTI a jsou tom OSLAVY JARA a nového života!

Proto velikonoční vajíčka - z vajec se líhne nový život a stejně tak všude malá kuřátka, zajíčci atd.
Tatary a šlehání dívek jsou zase opět symbolem oplodnění a "předávání síly života" - v prapůvodní symbolice tatar představuje penis, vyšlehání dívky její oplodnění, která za to předá nový život (vajíčka).

Katolická církev se tyto oslavy jara naopak snažila zakázat jako nedůstojné a pobuřucíjí, ale v lidech byly příliš zakořeněny než aby to bylo možné - proto, stejně jako v případě dalších pohanských svátků se alespoň snažila napasovat katolický svátek co nejblíže pohanskému a tak jej asimilovat.

Tedy vajíčka, tatary a zajíčci nemají s katolíky nic společného a pokud chcete oslavit velikonoce v prapůvodním slova smyslu, pak jedině sexem s někým koho milujete! :-)