Hlavní navigace

V klášteře sv. Hildegardy. Tady jeptišky vyrábějí víno

Jana Zlámalová

Francouzské, italské nebo španělské víno zná každý. Málokdo ale tuší, že vynikající vína vznikají i v Německu a že do vinařského průmyslu se zde zapojily také jeptišky.

Doba čtení: 4 minuty

Stačí popojet jen necelých šedesát kilometrů západně od Frankfurtu nad Mohanem a člověk se ocitne uprostřed malebného vinařského městečka Rüdesheim am Rhein. Víno je zde všudypřítomné. Lidé na náměstí popíjejí sladké bílé víno, kterému se zde říká „löblich“, ozdoby hrázděných domů jsou stylizovány do vinných úponků a celé město obklopují nekonečné zástupy vinic. Vinice se zde ale nerozkládají na rovině, jak je tomu často zvykem na jižní Moravě. Naopak, od řeky Rýn, na jejichž březích Rüdesheim leží, se zvedají prudké kopce, na kterých se vinné révě obzvlášť daří.

V jednom z těchto svahů přímo nad Rüdesheimem se mezi vinicemi tyčí opatství svaté Hildegardy.

Znovuzrozené opatství

I když současný komplex budov v novorománském slohu pochází až z počátku dvacátého století, původní klášter zde svatá Hildegarda z Bingenu založila už v roce 1165.

TIP: Dávná léčitelka Hildegarda: propagovala špaldu a léčbu ptákem

Tato významná středověká mystička byla desátým potomkem vysoce postaveného císařského úředníka. Dětství mezi svými sourozenci si ale moc neužila, protože už ve svých osmi letech byla svěřena do kláštera v Disibodenbergu, kde později působila také jako abatyše. Hildegarda v průběhu svého života založila dva kláštery. První se nacházel v Rupertsbergu a byl zničen během Třicetileté války. Za života svaté Hildegardy byl tento klášter tak populární, že kapacitou už nestačil náporu nově příchozích zájemkyň o klášterní život. Hildegarda se proto rozhodla vybudovat ještě další klášter. Jako místo pro svůj druhý klášter zvolila místo zvané Eibingen, které je dnes součástí Rüdesheimu.

Ani tento klášter však nepřežil divoké evropské dějiny a v roce 1804 byl v rámci sekularizačních reforem rozpuštěn. Už v druhé polovině devatenáctého století se však objevují první návrhy na návrat klášterního života zpět do Eibingenu. Přesně sto let po zrušení původního kláštera vzniká ve svazích nad Rüdesheimem benediktinský klášter svaté Hildegardy. Prvními obyvatelkami tohoto znovuzrozeného kláštera je dvanáct jeptišek z pražského Kláštera svatého Gabriela.

Klášterní víno

I přesto, že branka vedoucí k budovám samotného kláštera je pro veřejnost zavřená, není opatství svaté Hildegardy návštěvníkům úplně uzavřené.

Komunita zdejších jeptišek se proslavila zpěvem gregoriánských chorálů. Pětkrát denně se sestry z kláštera svaté Hildegardy setkávají v kostele k modlitbě, která je vedena formou těchto pradávných zpěvů. Zúčastnit se tohoto nezapomenutelného okamžiku může každý příchozí.

Léčivý klid je možné vnímat i mimo samotný kostel. Malé nádvoří se sochou svaté Hildegardy a symbolickou zahrádkou připomínající její bylinkářské znalosti, která se nachází přímo před vstupem do kostela, vybízí k tichému zastavení. Kdo je hladový po informacích, může strávit nekonečně mnoho času v přilehlé informační místnosti. I když se v klášteře svaté Hildegardy turistům nenabízejí žádné organizované prohlídky, tato místnost přeplněná informačními materiály dokáže uspokojit každého zvědavce.

Nejrušněji je ovšem v klášterní kavárně. Vchod tohoto útulného občerstvení sousedí s turistickou stezkou. Už od brzkých dopoledních hodin je tak několik dřevěných stolků před kavárnou zaplněno lidmi pochutnávajícími si na lákavě vypadajících zákuscích a polévce ze sezónní zeleniny a pochopitelně upíjejících klášterní víno.

„Klášteru patří sedm hektarů vinic, na kterých se pěstuje odrůda ryzlink rýnský a pinot noir. Víno je ale především zajímavé tím, že jej od začátku do konce vyrábějí pouze zdejší jeptišky. Takže je to opravdu klášterní víno,“ vysvětluje usměvavá servírka, která právě na sluncem zalité zahrádce nalévá hostům víno do sklenek.

Léčba bylinami i vínem

Mimo okruh křesťanských teologů se Hildegarda proslavila především díky svým léčitelským znalostem. Už od tří let k Hildegardě údajně promlouval Bůh skrze zjevení. V dospělosti Hildegarda začala tyto své mystické zážitky sepisovat do knih. Součástí jejích vizí byly i znalosti lékařství a přírodovědy, které sepsala do děl Physica a Causae et Curae. Hildegarda neduhy tehdejší doby doporučovala léčit jak bylinkami, tak i drahými kameny a půsty.

V Česku svatou Hildegardu zná asi nejvíce lidí díky česko-rakouskému výrobci bylinných čajů Sonnentor. „Hildegarda z Bingenu byla uznávanou léčitelkou a odbornicí na bylinky. Dokázala účinně kombinovat mnoho dnes téměř zapomenutých bylin a koření. Například před zázvorem kvůli jeho pálivosti dávala přednost galgánu lékařskému, který považovala za všeléčivé koření. A o bertrámu prý říkávala, že potlačuje plísně a množí dobrou krev,“ objasňuje inspiraci Hildegardinými předpisy mluvčí Sonnentoru Kamila Šťastná.

Kromě samotných bylin mělo pro Hildegardu význam i víno, které se už tehdy v klášteře vyrábělo. Mnoho jejích léčivých receptů doporučuje různé bylinky macerovat ve víně. Výsledkem bylo léčivé bylinné víno. I když dnes se v klášterní kavárně tyto zdraví prospěšné alkoholické nápoje už neprodávají, je snadné zde uvěřit v léčivou sílu i běžného ryzlinku. Posezení na prosluněné zahrádce obklopené vinicemi, kde je jediným hlukem vyzvánění kostelních zvonů, působí na duši poutníka z jednadvacátého století jako zázračný balzám.