Lékaři z Ortopedické kliniky FN Olomouc tuto metodu prodlužování končetin používají jako jedni z mála v České republice. Dříve se k podobným zákrokům používaly zevní fixátory, které ale na dlouhou dobu prostupovaly kůží, a proto s sebou nesly riziko infekce a také mechanické komplikace.
Pacient denně přikládá magnet
Nyní mají specialisté, kteří se tímto druhem operací zabývají, k dispozici dlouhé vysouvací hřeby, jimiž se dají kosti prodlužovat pomocí různých způsobů pohonu jejich výsuvu. Díky tomu, že jsou tyto hřeby celou dobu schované pod kůži, nic z těla netrčí, takže takřka nehrozí infekční komplikace a i ty mechanické jsou výrazně méně časté. Podobné komplexní složité rekonstrukce se přitom v tuzemsku dělají již jen v Praze a Brně.
„Metoda, při níž se obvykle do kosti, ale někdy i vedle ní vloží titanový hřeb s magnetem, jenž způsobí natahování kosti, je náročná jak pro samotného pacienta, tak v případě dětí i pro jejich rodiny. Po zákroku je kromě každodenního přikládání externího pohonného magnetu potřeba hlavně neustále cvičit klouby a protahovat svaly, aby došlo ke kýženému efektu,“ popisuje lékař Ortopedické kliniky FN Olomouc Karel Ročák, který se tomuto druhu operací věnuje. Například u prodloužení o čtyři centimetry trvají tyto procedury většinou kolem tří až čtyř měsíců.
Dva pacienti se speciálním poutem
V současné době se po „prodlužovacím“ zákroku olomouckých lékařů zotavují dva pacienti, které k sobě shodou okolností váže blízké pouto. Sedmiletá Ema z Přerova se narodila ve zlínské porodnici a na tamním novorozeneckém oddělení o ni pečoval doktor Michal Horňák. A ten, stejně jako tato dívenka, je pacientem olomoucké ortopedické kliniky a doktora Ročáka.
Galerie: Pacienti doktora Ročáka, kteří se zotavují ze zákroku
„Emě jsme začali narovnávat nohu přibližně před rokem, a protože byla kratší než ta druhá, museli jsme jí kvůli malému průměru kosti voperovat dva hřeby – jeden tenčí vodicí přímo do kosti a druhý natahovací těsně vedle ní. Teď už je ve stavu, kdy další operaci neplánujeme, nyní je naším cílem rozcvičit kotník, aby byl pokud možno plně hybný,“ popisuje průběh dívčiny léčby ortoped Karel Ročák.
A také doktor Michal Horňák, který o Emu před lety pečoval na JIP novorozeneckého oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, je s podobnou diagnózou, jako má Emma, v péči olomouckých ortopedů. „Karel Ročák je pracovní kolega mého spolužáka ze školy. Když jsem se od něj dozvěděl, že tuto metodu v Olomouci používají, obrátil jsem se na něj.A s Emou jsme se zde po letech setkali,“ říká s úsměvem Michal Horňák.
„V tomto případě se jedná o složitější deformaci nohy, kdy jsme museli srovnat dlouhou kost v bérci na několika místech a následně ji natahovat a pak jsme ještě museli srovnat nohu pod kotníkem. První výkon proběhl zhruba před půl rokem, následovaly další dva a nyní už mají obě končetiny stejnou délku. Pana doktora Horňáka ještě čekají kontroly, rehabilitace a cvičení a po nich by se měl zapojit do běžného života,“ uzavírá Karel Ročák.
ČLÁNKY DO MAILU