Mikroplasty jsou drobné plastové úlomky, které vznikají rozkladem plastů. Jejich výskyt už byl potvrzen doslova všude – v oblečení, ve vodě, v potravě, ve vzduchu. Je proto logické, že se různými cestami dostávají i přímo do lidského těla. Podle analýzy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) člověk za jediný týden sní a vypije až dva tisíce částic plastu menších než jeden milimetr. S celkovou hmotností čtyři až pět gramů toto množství odpovídá přibližně velikosti kreditní karty.
A i když podle dosavadních vědeckých poznatků není pravděpodobné, že by lidské tělo absorbovalo mikroplasty větší než 150 mikrometrů, šance, že naše tělo absorbuje menší mikroplastové částice, je bohužel vyšší. Podle vědců je třeba brát v úvahu fakt, že ač samotné mikroplasty nemusejí být škodlivé, mohou sloužit jako nosiče nebezpečných chemikálií používaných při výrobě plastů.
V mořích je přes 50 bilionů částic mikroplastů, pětsetkrát více, než kolik je hvězd v naší galaxii. Zatímco ve vodách jsou mikroplasty zmapované podrobně, v jiných oblastech data chybí.
Jak je na tom balená voda?
Mezi nejběžnější zdroje mikroplastů v potravě patří sůl, mořské plody a též voda a nápoje balené v jednorázových PET lahvích. Paradoxem přitom je, že balenou vodu mnoho laiků považuje za bezpečnější alternativu k tomu, co teče z kohoutku.
Balená voda byla i předmětem výzkumu, jehož výsledky publikovali jeho autoři začátkem ledna 2024 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Výzkumníci ze dvou amerických univerzit, Kolumbia a Rutgers, použili na zkoumání balené vody nově vyvinutou laserovou technologii, která dokáže identifikovat i úlomky plastů menší než jeden mikrometr. V litru balené vody tří různých značek takto našli průměrně 240 000 plastových částeček, a dospěli tak k závěru, že jejich počet v balené vodě může být desetkrát až stokrát vyšší, než se původně předpokládalo.
Pijete vodu z kohoutku?
Až 90 procent těchto částic klasifikovali jako nanoplasty. Vědci zároveň přišli s předpokladem, že největším zdrojem nanoplastů v balené vodě jsou právě jednorázové PET nápojové lahve, ze kterých se drobné částečky plastu pravděpodobně odírají do vody při mechanickém stlačení lahve nebo opakovaném šroubování víčka.
Jak si vede kohoutková?
Právě pitný režim se ukazuje jako jeden z nástrojů, kterými je možné příjem mikroplastů ovlivnit. Jednoduchou změnou spotřebitelského chování je možné snížit množství těch, které vypijeme. Pro představu, přístup ke kvalitní pitné vodě má 96 procent obyvatel České republiky, takže téměř každý člověk má dnes možnost rozhodnout se, zda si vodu koupí v jednorázové PET lahvi, nebo použije kohoutkovou. Tuto možnost má i v případě, že preferuje sycenou vodu nebo ochucené bublinkové nápoje. Není totiž nic jednoduššího a zároveň lacinějšího než si bublinky připravit doma,
říká Michal Panis, manažer značky SodaStream, která je celosvětovým lídrem ve výrobě domácí perlivé vody s využitím právě kohoutkové vody.
Pokud si perlivé nápoje člověk připravuje doma, ročně navíc ušetří odpad z tisíce plastových lahví a plechovek.
Je pravda, že mikroplasty se vyskytuji i v kohoutkové vodě, což potvrdil i výzkum Akademie věd České republiky. Zároveň ale ukázal, že úpravny vody dokážou v závislosti na vodním zdroji a použité technologii z kohoutkové vody odstranit 70 až 83 procent těchto mikroplastových částic. Ke sledování účinnosti filtrace je zavedeno sledování zákalu vody po filtraci s velmi přísným limitem. Dostatečná účinnost filtrace zajišťuje i minimalizaci průniku plastových částic do pitné vody. Účinná filtrace vody odstraní jak mikroplasty, tak ostatní nerozpuštěné částice,
tvrdí Marcela Dvořáková, výkonná ředitelka komunikace skupiny Veolia ČR. Podle ní představují mikroplasty v pitné vodě jen malou část expozice člověka těmto látkám.
Mikroplasty v osnovách
Mikroplasty sice v České republice nejsou neznámým tématem, ale mimo odborné kruhy a vědeckou diskuzi o problému zatím širší veřejná debata neprobíhá. Většina obyvatel o něm nic neví nebo se o něj nezajímá. Stejně tak se o všudypřítomných mikroplastech většinou nedozvídají ani děti ve škole. O změnu k lepšímu se v tomto ohledu intenzivně snaží Vzdělávací centrum Tereza, které se problematice mikroplastů věnuje v rámci mezinárodního programu Badatelé ve více než třech desítkách českých škol.
Pro učitele je to často úplně nové a neznámé téma, se kterým nemají ve výuce zkušenost. A to se snažíme změnit,
říká Jan Blažek ze vzdělávacího centra a manažer programu Badatelé, který na obsahové i metodické přípravě úzce spolupracuje s odbornou vědeckou obcí. Pro školy společně navrhli speciální filtrační sety a vypracovali metodiku pro vlastní výzkumy. Dosavadní výsledky projektu jsou povzbudivé.
Školy se zapojují do projektů, při kterých děti zkoumají mikroplasty pomocí mikroskopů na vlastních vzorcích vody. Potvrzuje se nám, že pokud dokážeme tento zdánlivě neviditelný problém zviditelnit, tedy názorně ukázat žákům, jak mikroplasty vypadají, roste jejich motivace se problémem zabývat. Až když si uvědomí, že tento problém je skutečně reálný, mohou přemýšlet nad tím, jak se do jeho řešení zapojit,
říká.
V případě mikroplastů je podle jeho slov řešením právě změna chování. Když budeme v pitném režimu preferovat kohoutkovou vodu před balenou, šetříme naše tělo od mikroplastů, šetříme peníze a zároveň vytváříme méně plastového odpadu, z kterého by se při rozkladu následně uvolňovaly do přírody další mikroplasty.
A co když mi nechutná?
Mnozí lidé nepijí kohoutkovou vodu, protože jim nechutná a dávají přednost bublinkové. Případně preferují každodenní pití minerální vody kvůli tomu, že si chtějí zajistit dostatečný přísun minerálů. Jaká je skutečnost? I kohoutková voda obsahuje ve velmi malém množství některé zdraví prospěšné minerály, například hořčík nebo vápník. Samozřejmě, přírodní minerální vody jsou na minerály mnohem bohatší. Faktem však je, že hlavní zdroj minerálů pro lidský organismus představuje především strava. Pokud je váš jídelníček pestrý a bohatý na přirozené potraviny a zahrnuje různé druhy zeleniny, luštěniny, ovoce, celozrnné výrobky, kvalitní bílkoviny a nenasycené tuky, jako je například lněný a olivový olej, pravděpodobně konzumujete i všechny minerály, které vaše tělo potřebuje,
říká Ivana Büttner, výživová poradkyně z týmu Metabolic Balance.
Podle ní mají minerální vody různý obsah minerálních látek, podle toho, z jakého pramene pochází. Konkrétní paušální doporučení pro maximální denní příjem proto nejde stanovit, ale v zásadě platí, že minerálky se mají pít z terapeutických důvodů, ne pro dostatečnou hydrataci.
A kolik vody vypít? Na jeden kilogram tělesné hmotnosti by se mělo vypít zhruba 0,35 mililitru vody – to znamená, že člověk vážící 70 kilo by měl vypít zhruba 2,1 litru vody za den. Při zvýšeném pocení samozřejmě více.
Pokud kvůli chuti a pocitu osvěžení preferujete ve vodě bublinky, perlivá voda připravená z kohoutkové vody pomocí výrobníku může být komfortní volba pro každodenní pitný režim bez omezení. Pro někoho, kdo nebyl vůbec zvyklý pít vodu, může být bublinková voda dobrou alternativou a ulehčením přechodu od sladkých limonád na pití vody bez příchutí,
míní odbornice na výživu.
ČLÁNKY DO MAILU