Nákazu žloutenkou typu C zjistila náhodou. Pár lidí se mě stranilo, přišla jsem si prašivá, vzpomíná

Při „céčku“ se nežloutne

Jak ji ale upozornila její lékařka, nemoc mohla mít v těle třeba i dvacet let. Hepatitida typu C probíhá často skrytě a klidně velmi dlouho. A v tom je ta potíž – lidé o infekci často dlouhé roky vůbec nevědí, zjistí ji pak až náhodou při vyšetření, které s ní nijak nesouvisí. Očekávají totiž také, že se případně nějak projeví, třeba zežloutnutím kůže a očního bělma.

„Hepatitida C je zrádná především tím, že může probíhat desítky let skrytě. I když se jí říká žloutenka, téměř nikdo při ní nezežloutne. Pacient se cítí zdravý, má často normální jaterní testy, a přesto může virus postupně poškozovat játra,“  říká docentka Soňa Fraňková, zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM. 

„Bylo mi líto, když se mě lidé stranili“

"V práci jsem to řekla na rovinu, protože pan doktor řekl, že s tím můžu pracovat. Řekla jsem to i svým kamarádům a netajím se tím, protože tím, že jsem si o tom přečetla, vím, že nikoho neohrožuji,“ dodává pacientka, paní Hana.

Hodně lidí má podle ní předsudky a nemocnému ani nepodají ruku. „Já jsem měla štěstí, že mám kolem sebe inteligentní lidi a něco si o tom zjistili. Až na jeden případ, kdy jsem byla na oslavě kamarádových čtyřicátin a tam se mě pár lidí stranilo. Bylo mi to strašně líto, přišla jsem si jako prašivá,“ přiznává.

Podle údajů Státního zdravotního ústavu bylo letos od ledna do června hlášeno 952 případů hepatitidy typu C. Ve stejném období loňského roku jich bylo 711. Nejvyšší počet hlášených případů byl zaznamenán v roce 2024, kdy bylo diagnostikováno 1 447 pacientů. 

Podle odborníků nemusí vyšší čísla znamenat, že infekcí skutečně výrazně přibývá. „Počty nově zachycených pacientů výrazně ovlivňuje to, kolik lidí se nechá vyšetřit. Díky osvětě dnes častěji odhalujeme i pacienty, kteří virus v těle nosili dlouhé roky, ale dosud o tom nevěděli,“ vysvětluje docentka Fraňková.

Lékaři vyvracejí mýty, které kolem žloutenky panují

Problémem jsou podle ní zejména mýty, které kolem onemocnění panují. Jedním z nejčastějších mýtů je, že hepatitida C se týká pouze lidí užívajících drogy. Ti sice dnes představují významnou rizikovou skupinu, ale zdaleka nejsou jediní. 

„Nakazit se lze také při sdílení injekčního vybavení, při neodborně provedeném tetování nebo piercingu, či při přenosu z matky na dítě během porodu. Méně častým rizikem je přenos při pohlavním styku, přibližně v 5 % případů,“  vyjmenovává zástupce přednosty pro výzkum a výuku Kliniky hepatogastroenterologie docent Jan Šperl. 

Hepatitida C se naopak nepřenáší běžným kontaktem. Podáním ruky, objetím, polibkem, společným jídlem nebo používáním stejného nádobí se člověk nenakazí. 

Navíc nejde o nevyléčitelnou nemoc. Ještě před několika lety sice byla léčba náročnější a spojená s řadou nežádoucích účinků, dnes už ale mají pacienti k dispozici moderní přímo působící antivirotika. „Pacienti zpravidla jednou denně užívají tablety. Léčba má minimální nežádoucí účinky a má téměř stoprocentní účinnost,“  říká doktorka Fraňková. 

„Léčbu podstupuji, dostala jsem prášky na 12 týdnů a necítím vůbec žádné vedlejší účinky, příznaky. Je mi fajn,“ uzavírá paní Hana.

Když se nemoc neléčí

Pokud hepatitida C zůstane dlouhodobě neléčená, může trvale poškodit játra. V průběhu dvaceti až třiceti let může vzniknout jaterní cirhóza, zvyšuje se také riziko rakoviny jater. Zásadní je tak včasná diagnóza. 

Vyšetření je jednoduché a může jej provést i praktický lékař. Jedná se o krevní test na přítomnost protilátek proti viru hepatitidy C (anti-HCV). „Hepatologové v IKEM se ročně postarají průměrně o 250 nakažených HCV. Dříve musela řada z nich na transplantaci. Největší překážkou není samotná léčba, ale to, že mnoho lidí o své infekci neví. Proto je důležité nevěřit mýtům a nebát se léčby,“ uzavírá profesor Tomáš Hucl, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie.

Jaké existují žloutenky?

Hepatitida A 

Zvýšená pozornost je u nás v současnosti věnována především hepatitidě A, známé také jako nemoc špinavých rukou. K 30. červnu 2026 bylo v České republice hlášeno 1 304 případů (pro srovnání: v roce 2025 jsme ve stejném období zaznamenali 928 případů). Virus se přenáší fekálně-orální cestou – nejčastěji špinavýma rukama, kontaminovanou vodou nebo potravinami. Inkubační doba činí 15 až 50 dní a počáteční příznaky bývají zaměnitelné s běžnou chřipkou.

Základem prevence je důsledná hygiena rukou (mytí a dezinfekce po použití toalety a před jídlem) a očkování.

Hepatitida B (a D) 

Naopak výskyt hepatitidy B se díky dlouhodobému očkování podařilo výrazně snížit. V České republice bylo plošné očkování kojenců zavedeno v roce 2001. Navázalo na dřívější očkování zdravotnických pracovníků a dalších rizikových skupin a představuje jeden z nejúspěšnějších příkladů prevence infekčních nemocí v praxi. Zatímco v 90. letech byly každoročně hlášeny tisíce akutních případů, dnes se jejich počet pohybuje pod hranicí sta případů ročně. Důležité je vědět, že očkování proti typu B současně chrání také před méně známou hepatitidou D, protože virus hepatitidy D se může množit pouze za přítomnosti viru hepatitidy B.

Hepatitida C 

Hepatitida C je záludná tím, že může řadu let probíhat bez výraznějších příznaků. Přenáší se především krví, například při použití nedostatečně sterilních nástrojů. Proti hepatitidě C zatím očkování neexistuje, moderní léčba však dnes dokáže vyléčit více než 95 % pacientů. Klíčové je proto infekci včas odhalit.

Hepatitida E

V našich podmínkách hraje největší roli při přenosu konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa a vnitřností infikovaných prasat a zvěřiny. Méně významná je role fekálně znečištěné vody a kontakt s infikovanou osobou.

Dbejte proto na důkladnou tepelnou úpravu masa. To platí zejména pro prevenci hepatitidy E, kde hrozí nákaza například z nedostatečně propečeného vepřového masa nebo zvěřiny (např. při domácích zabijačkách či grilování). Proti typu E se u nás nelze očkovat.

Zdroj: Státní zdravotní ústav