Když se dnes zeptáte nějakého teenagera, zda chodí rád do kina, neváhá. Ano, kino mají všichni rádi, tedy hlavně ti, co se nedívají na stažené nelegální kopie horkých filmových novinek. Když se řekne kino, tak se nejenom mladým filmovým fandům vybaví hlavně obří multikina s desítkou sálů, kam stojí lístek skoro dvě stovky a kde se sledováním filmů úzce souvisí s pojídáním popcornu ve velkém.
Není kino jako kino
Kino dnes rovná se multikino. Malá kina s jedním sálem jaksi nefrčí (alespoň v mainstreamové společnosti) a pomalu vymírají. Jako kluk jsem chodil jenom do malých kin, ta obrovská několikasálová ještě neexistovala. Pravda, chyběly pohodlné polstrované sedačky, ale na druhou stranu bylo v sále ticho jako v kostele, tedy pokud se zrovna nepromítala komedie.
Malá i velká kina mají své výhody i nevýhody a je jasné, že každému vyhovuje něco jiného. Já nemám multikina rád. Je sice fajn, že je na výběr více filmů a časů promítání, ale tím to jaksi končí. Alespoň pro mě. Nemám rád, když v kině někdo šustí a štrachá, když se nevěnuje tomu, čemu by se měl v kině věnovat. Tedy sledování filmu.
Po roce 1989 přestalo podle údajů Českého statistického úřadu v České republice promítat přes 1300 „malých kin“. Výrazný úbytek vysvětluje ČSÚ prudkým poklesem návštěvnosti kin po roce 1989 a především pak expanzí multikin, která dnes mají na českém trhu dominantní pozici a celkem jich je v provozu 26. V mnoha městech vzala multikina diváky klasickým biografům, někde naopak koexistovala vedle sebe.
Zdroj: ČSÚ
Pokud chci nějaký film vidět hned po uvedení, nezbude než jít do multikina. Ano, široká nabídka filmů je také jasnou výhodou. Většinou se v multikině naštvu, protože lidi hlučí a začnou odcházet, hned jak se rozjedou závěrečné titulky. To mi přijde jako plivnutí do tváře tvůrcům, kterým neprojevíme ani tolik vděčnosti, abychom se podívali na jejich jména v titulcích.
Samotné prostředí multikin se mi také většinou nelíbí, protože je až příliš moderní a nefilmové. Multikina vypadají jako nákupní centra, akorát že místo obchodů jsou za jednotlivými vchody kinosály. Mám rád stará kina s mramorovými schodišti a vůbec se nezlobím, pokud kino co nejvíce připomíná divadlo.
|
podíl multikin |
||||
|
rok |
počet multikin |
představení |
diváků |
tržby |
|
1999 |
3 |
10,84 % |
10,17 % |
16,17 % |
|
2000 |
6 |
22,88 % |
18,36 % |
26,67 % |
|
2001 |
10 |
42,65 % |
30,65 % |
44,66 % |
|
2002 |
14 |
55,50 % |
48,00 % |
59,56 % |
|
2003 |
15 |
58,80 % |
53,78 % |
65,18 % |
|
2004 |
15 |
60,33 % |
53,71 % |
66,48 % |
|
2005 |
16 |
62,21 % |
54,97 % |
67,72 % |
|
2006 |
19 |
66,12 % |
60,35 % |
71,85 % |
|
2007 |
19 |
69,32 % |
63,80 % |
72,01 % |
|
2008 |
25 |
71,45 % |
66,35 % |
77,21 % |
|
2009 |
24 |
74,45 % |
69,50 % |
79,77 % |
|
2010 |
26 |
74,30 % |
69,97 % |
78,55 % |
Zdroj: Unie filmových distributorů
Továrny na zábavu
Ano, jde o osobní vkus a náladu, ale nemůžu si pomoci. V multikinech se mi na filmy prostě nedívá dobře, ať už kvůli ostatním divákům, nebo pro to pro mě nefilmové prostředí. Multikina mi tak trochu připomínají továrny na zábavu, což je špatně. Zábava by se neměla odehrávat v továrnách.
Asi vím, odkud se bere moje láska k biogafům starého stylu. Jednak jsem jako kluk chodil do jednoho starého malého kina na periferii Prahy, kde se ještě topilo v kamnech uhlím. Před začátkem promítání přihodili pár lopatek paliva a ke konci filmu již bylo tak nějak chladněji. Přesto to byla romantika a tato představa o kinu se mi vryla do paměti natolik, že ji nepřekoná ani současné multikino s klimatizací. Druhou skvělou zkušenost se starým kinem jsem měl jako dospívající zvídavec, kterému bylo šťastnou shodou náhod umožněno být v kabině promítače a dokonce někdy obsluhovat promítačku.
Jakému kinu dáváte přednost?
Teď bych si do kabiny netroufl a vlastně ani nevím, jestli v těch moderních kabinách vůbec nějaký promítač je. Do moderního kina nechodím tak rád jako do toho starého. Sice se těším na film, ale ta přidaná hodnota jaksi chybí. Chápu, že většina filmových diváků je asi v multikině šťastná, já k ní ale nepatřím. Jsem asi stará škola, ale nedá se nic dělat.
Kdybych si měl vybrat, do jakého typu kina půjdu, je to vždy jasné. Nevadí mi tvrdé sedačky a fleky na plátně, nechci to měnit za pohodlí a jakýsi pseudoluxus multikin. Návštěva starého kina je pro mě prostě něco víc, kvůli prostředí, atmosféře a hlavně vzpomínkám.
A jaká kina máte raději vy?
ČLÁNKY DO MAILU